Cel mai iubit dintre pamînteni

Andreas

Při té nejnevhodnější chvíli vpadnou do bytu profesora filosofie Victora Petriniho policisté a odvedou jej. Petrini je odsouzen k tvrdému žaláři, nuceným pracem. Nic neprovedl, jen je jako vzdělaný člověk nepohodlným pro komunistický režim. Jeho první kroky po propuštění směřují domů, kde zjistí, že žena už s ním nepočítá. Victor bude muset začít se vším znovu, žít nový život, úplně jiný než žil předtím. S nálepkou bývalého vězně to nemá lehké. Střídá zaměstnání, pracuje třeba jako deratisátor, stýká se s úplně jinými lidmi, mezi kterými mu je jeho vzdělání k ničemu, takže spíše užívá věcí, kterým se naučil ve vězení. Některé jsou i přínosné, už po sobě nenechává tak šlapat, naučil se bránit. Prostředí modeluje člověka. Viktor však už nedokáže naskočit do vlaku, z kterého byl vyhozen. Snímek s ironickým názvem ze všeho nejvíce poukazuje na skutečnost, že inteligence nemá v totalitním režimu své místo. Asi nepřekvapí, že autor knihy, podle níž je film natočen, Marin Preda, byl krátce po jejím vydání Ceausescovými lidmi zlikvidován.(24.4.2008)