Smrt pana Lazaresca

„S nohama nic nemám, paní. Nějak mě bolí břicho, žaludek a skráně.“ - „Však my už zjistíme, co a jak.“ Jen aby už nebylo trošku pozdě…Hodně náročná podívaná. Téměř dokumentární styl vytváří neobyčejný pocit autenticity (divák nemá důvod nevěřit, že přesně takhle rumunské zdravotnictví fungovalo…či ještě stále funguje?), ale zároveň nabízí rozvláčné tempo s velkorysou stopáží, což asi bude pro část publika smrtící kombinace (nemluvě o tom, že sympatizovat tu lze jen s obětavou sestrou, neb k hlavnímu „hrdinovi“ lze cítit spíš odpor). Neznám režisérovu tvorbu natolik, abych si troufl odhadnout jeho záměr, ale nepřekvapilo by mě, kdyby ta převládající (ne)ochota, (ne)empatie, arogance, byrokracie a apatie nebyla obrázkem pouze zdravotnictví, ale rumunské společnosti jako takové. Za mě slušné 4*, netrpělivým a unaveným divákům ovšem nedoporučuju. „Jestli chcete, nechám ho odvést rovnou dolů do krematoria, stejně furt mele, že je mu zima. Na neurochirurgii je plno. Je šmytec! Čas došel…ještě podpis, ať je to v pořádku.“ (06.06.2021)

LFŠ 2011 Rumunská nová vlna prezentována mj. režiséry Puiu a Mungiu a jejich filmy Smrt pana Lazaresca a 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny staví na obrovské realističnosti a velice drsném vyznění za podpory dost depkoidní atmosféry. Napomáhá k tomu ruční kamera, téměř jednotný čas a dlouhé scény i záběry a s tím spojené vynikající vedení herců. (31.07.2011)

Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém. (24.09.2010)

Vím proč okázale ignoruju rumunskou novou vlnu a tento film je důvodem, abych tak konala i nadále. Nevím zda mám být ráda, že se mě arogance (nikoliv cynismus, který je pro ně zbytný) rumunských doktorů emočně dotkla nebo mám být naštvaná, že sem se naštvala. Formální nekompromisnost čupr, aj s odcizením v titulkách. (17.06.2013)

Je podivuhodné, jak se 38letý režisér dovedl vcítit do pocitů "člověka středního věku", jak by řekli Američané, v této přece jen extrémní situaci. A já sám, starší pana Lazaresca, jsem jeho road movie po bukurešťských špitálech, prožíval s velkou empatií. Na této cestě cestě se setkává s různými lidmi, některé lze poměrně snadno pochopit, jiné už tak ne. Ježíš přišel k Lazarovi a vzkřísil ho z mrtvých a na počest tohoto činu vznikaly lazarety, nemocnice. Živý Lazarescu umírá v nich při své anabázi rychleji a bezpečněji než by tomu bylo doma s kočkama, chlastem a televizí.... Se svojí 94+ let starou matkou jsem strávil čtrnáct dnů před její smrtí jedno zoufalé odpoledne v nemocnici, čekání zde, čekání tam, konečná diagnóza: naprosto zdravá. Nijak jsem to nezpochybňoval. Přivezl jsem jí domů a uložil. Už nevstala. Zemřela na své posteli, kterou jsem umístil dprostřed ložnice, abych se k ní dostal ze všech stran, a kterou jsem zvedl a doplnil matrací proti proleženinám, abych se nemusel tolik namáhat.... Pan Lazarescu neměl nikoho skutečně blizkého, i když jeho "doprovodná sestry" si také zažila své. Nicméně, pokud bude Cristi Puiu točit "Moartea domnului Lăzărescu 2, 3 atd.), požádám ho, aby mi alespoň pro jednou svěřil jeho roli. A navíc ještě poučení, které se může hodit: Pacient v kómatu nemusí podepisovat "smlouvu o operaci", v níž se konstatuje, že pokud se mu při operaci stane něco nemilého (třeba že zemře), je to jen a jen jeho vina. Lăzărescu zemřel, ať žije Bessie Smith! (04.02.2023)