Dům plný strachu

Tento film som naposledy videl asi pre 25 rokmi a asi polovicu z toho času ho hľadám. A práve, keď som ho už vobec nehľadal, tak náhoda zariadila, že som ho konečne po dlhých rokoch mohol zas vidieť. Do asi polky filmu som si nebol celkom istý, či sa jedna o ten film, ale od červenej dodavky a cukrom, som si začal spomínať na každú jednu scénu. A aj keď je to veľmi dlhí čas, keď som film videl naposledy,  tak niektoré sceny mi stále zostali v pamäti, neuveriteľne. Pamätám si, že vtedy sa mi film dosť páčil, ale mal som asi dvanásť rokov a vtedy som pre ten film bol cieľovka, ale teraz už takú silu na mna nemal, ale tá nostalgia je na nezaplatenie. Jedná sa o takú milú infantilnosť a detinskosť, že niektoré tie nápady ma vážne rozosmiali. Napríklad som nevedel, že na neviditeľne bezpečnostné vlákno funguje navlečená punčocha na paličke. Ale film si aj protirečí, lebo chlapec stratil vlasy kvôli strachu, čo zažil v jednom dome a potom mu prestanú rast kvôli tomu, že ten strach prešiel na iného, čo sa mi zdá divne, keďže tie vlasy mu nezačali rast kvôli tomu strachu, ale kvôli tomu receptu. Obsahovo je nezvyčajný a zvláštny a aj keď v tejto dobe je celkom úsmevný, tak za nostalgiu nemôžem nedať 4*, to proste nemôžem. (09.03.2023)

Je pro mě záhadou, jak je možné, že to skutečně fungovalo tak strašidelně, když mi bylo těch pět. Zřejmě v tom budou ty představy, o kterých je i tenhle pokus o film. Z dětské fóbie se vyklubala lobotomie a ani Walter White na konci to nespravil. Nostalgie je fajn, ale nemělo by se to s ní až tak moc přehánět. (12.10.2016)

Tento rodinný film v mládí unikl mé pozornosti, takže mě k němu nepoutá žádná nostalgie. A tak jsem k němu také podle toho přistupoval. Jelikož je mimo jiné zařazen i do hororového žánru, musel jsem jej prostě vidět a bohužel na mě zas až tak velký dojem neudělal. Po hororové stránce toho moc zajímavého nenabídne – jde přeci jenom o rodinné fantasy určené převážně pro nezletilé publikum, což určitě ocení hlavně děti, u dospělých už si tak jistý nejsem. Tím ale nechci rozhodně nikoho odrazovat od toho, aby se na tento kousek někdy podíval.    Asi nejvíc mi vadilo, že tu dost věcí nedávalo moc smysl, chování některých postav postrádalo logiku, ale je mi jasné, že tohle děcka moc trápit nebude. Dětští hrdinové podali vcelku dobré herecké výkony, místy se dočkáme i docela slušné atmosféry a hlavně tu dobro zvítězí nad pomyslným zlem, takže všichni nakonec odejdou spokojení. Jistá forma škodolibosti bude rovněž potrestána a musím uznat, že některé pasáže, měly své osobité kouzlo (momentu).    Nemyslím si však, že by šlo o nějak nadprůměrnou podívanou. U někoho možná vzpomínky z dětství vzbuzují hrůzu i po letech, ale já se spíš musel smát fantasmagorii samotných tvůrců. (19.08.2023)

Filmu se nedá upřít originální námět a do jisté míry i přitažlivá dávka bláznivosti, která ale postupně přeteče a dospělý divák se začne divit nad vršením schválností a nijak nevysvětlených nelogičností, které celkový dojem pokazí. Když k tomu připočteme i do morku kostí amatérské herecké výkony, nezachrání snímek ani ponurá atmosféra a porozumění dětskému děsu z učitele kreslení (taky jsem na výtvarku mívala pořádně pošahané úči). /29. 10. 13./ (29.10.2013)

Jestli nějaký film ovládá umění zanechat dojem, tak je to tenhle. Přinesl mi zážitek tak silný až se stal součástí mých vzpomínek a snů a natrvalo se mi usídlil v hlavě. Viděl jsem doslova tisíce snímků všech možných žánrů, ale ani ty nejmilovanější z nich se mi tak nevryly do paměti. Nedokáži posoudit zda to byl režisérův záměr či náhoda, ale pro mě je Dům plný strachu jediným svého druhu. (13.01.2012)