Kdo to tam zpívá

Vcelku výjimečná road movie, která nelétá s hlavou v oblacích osobních svobod a nadějí, nezabředá do nihilistických filozofií  ani patetického poetismu, ale je písní docela obyčejnýho, místy i trošku posranýho, života, jemuž cesta rozhrkaným autobusem nemůže dodat žádnou další sloku, spíš naopak.  Konečně Balkán, který mi sedl,  veselá balada o malých lidech s malými osudy, laskavá, ale i krutá  a hořká. A je mi jedno, že to bude znít jako klišé, ale chce se mi říct i pravdivá. Samo, že za pět. (17.02.2023)

Netroufám s soudit, ale možná právě odsud rostou kořeny poetiky Emira Kusturicy či Danise Tanoviče. "Kdo to tam zpívá" má všechny atributy sebereflektující balkanské metafory – dokonalou typizaci postav bez zbytečné redukce jejich individuality, neuvěřitelně lehkonohé střídání tragických a komických poloh (a samozřejmě jejich prolínání), hudebními vsuvkami báječně zrytmizovaný filmový narativ a úzký kontakt vypravěče na diváka. Podobenství Jugoslávie před 2. světovou válkou vmáčknuté do minimalistického prostoru autobusu a malé stopáže roadmovie směr Bělehrad. Výtečná volba hereckých typů i jejich výkony. Specifický soundtrack, který dodává filmu nezaměnitelnou tvář. Balkánský sarkasmus s přechody do černého cynismu a s ním sousedící tragiky. A zároveň všudypřítomný soucit s osudem svého národa. Všechno to, co dělá balkánskou kinematografii neodolatelnou pro mou maličkost. (28.08.2006)

K tomuto filmu mne navedl tchán, který se jednoho dne rozpomínal na postarší jugoslávské filmy, a jeden z nich, který vychvaloval do nebes, byl i tento. S Jugoslávskou tvorbou jsem doposud neměl žádnou zkušenost, tak jsem k filmu přistupoval velmi obezřetně, nicméně nutno přiznat, že veškeré mé obavy byly liché. Starý autobus a panoptikum různorodých postav v kontrastu k prostředí těsně před druhou světovou válkou. I když si chvilkama divák říká, že víc už toho přece být nemůže, stejně autoři vymyslí další bejkárnu. Asi nejvíc jsem se řehtal u scény, když si mladí manželé odskočili do lesa plnit manželské povinnosti, a zbytek účastníků zájezdu je po sleduje poschovávaných za stromy. Když jsou šmíráci prozrazení, tak ještě mladým manželům vynadají z nestydatosti. I přes smutný konec bych tuto skvělou komedii určitě doporučil jako hlavní program do všech těch moderních StudentAgency, aby si lidé vážili toho co mají :) (14.11.2012)

Cestovný film na balkánsky spôsob plný bláznivostí. Viete pozerať na film, ktorý je farebne dosť monotónny, je z vidieckeho prostredia a je to len brodenie sa poliami a lúkami plnými bahna za vojny, kde sa vojna prejaví až na konci, nie je zrovna pre mňa. Smútok otca za synom, záverečná tragédia aj napriek upozorneniam a vložky v podobe cigánskej muziky boli pre mňa najvýraznejšie momenty filmu. Ak mal tento film zobrazovať 40. roky 20. storočia, tak mu to vyšlo, lebo som mal pocit, že to bolo natočené omnoho skôr ako v roku 1980. Niektoré tragikomédie z Balkánu sa mi páčia, iné nie. Veľmi vnútorne hlboké to nebolo a tiež som sa nesmial, skrátka to na mňa pôsobilo ako krátka oddychovka z minulosti. (19.03.2013)

Malá, milá, úsměvná a přesto tragická cesta několika cestujících do Bělehradu na pozadí posledního svobodného dne tehdejší Jugoslávie před začátkem německé okupace. Myslím, že Marigoldův komentář je více než výstižný, já bych chtěl jen dodat, že na mě z filmu doslova sálala lidská zbabělost, s jednou výjimkou a tou byl nakonec ten jedinec, který to v hlavě neměl úplně v pořádku... (29.12.2007)