Přízračný svět

Mňam! To byla lahůdka! Celý ten přízračný svět mi byl nějak povědomý. Stačilo se trochu zavrtat do mé nedávné minulosti a hned jsem v ní objevil jeho střípky. A mám takový pocit, že se v budoucnu občas ozve znovu. Hledání místa ve "světě", hledání sebe sama a touha něco s tím vším udělat, i když nevíme co, skvěle symbolizuje závěrečná scéna s autobusem. Já už jsem do podobného před několika lety nastoupil. Myslím, že to nebylo poprvé (ani naposled). Opovrhování nad (ne)normálností a trademarky všedního života někdy chytí i mě, čili i po této stránce sympatizuji s hlavními aktérkami. Film pro mě byl jakousi terapií, jak pochopit věci minulé a zvládnout věci budoucí. Tak zase někdy ahoj, přízračný světe! (17.03.2006)

Mám rád filmy o podivínech mnohem radši než o velkých borcích s nabušenýma kárama a tunou trapných keců. Asi možná i proto, že sám se za podobného podivína považuju. Nevadí mi to. Každý je nějaký. Tenhle film je však perfektně napsaný, co dialog to perlička, líbí se mi ten pohled na američany, taková ta drobná a nenápadná kritika americké konzumní společnosti. Všechno to prostě utváří velmi zajímavý pohled do duše jedné mladé američanky, která prostě nezapadá mezi (ne)normální většinu. Na maximum to nevidím, ale ty 4 hvězdy jsou na místě. (03.12.2013)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mi nepřišel úchvatný ani moc zajímavý, ale pouze a jen čistě nezávislý. Nezávislá natolik, že je vlastně o ničem, ale tváří se jako plnohodnotný film, který by jste měli vidět a to nejen kvůli budoucí hvězdičce Scarlett. Jen varuji, kdo nemiluje nezávislost nenajde nic víc než slabý film v kterém se nezávislí herci snaží zaujmout hollywood. (07.05.2006)

Komickým se pro mě stává zjištění, že jsem o tomhle filmu věděl už v době jeho vzniku a chtěl ho vidět - což jsem zrealizoval až teď, o dvacet let později. No... celej já! Na druhou stranu, i z dnešního hlediska člověk ocení tehdy skoro neznámou a dnes velepopulární Scarlett Johansson, tehdy velepopulární a dnes skoro neznámou Thoru Birch a konstantně podivínoidního Steva Buscemiho, skvostně podivínujícího úplně všude, kde se objeví. Oceňovanej scénář nevypočitatelně vede svou ústřední blběnku světem adolescentských patálií, kde to má těžký, protože je divná a chce bejt svá. Nebo si to aspoň myslí. Na podobný téma jsme tu nedávno měli Lady Bird (a celou řádku dalších filmů), nicméně Ghost World o vlásek vede. Vedle božího herectva na tom maj podíl super obrázky, který si rády hrajou s barvičkama a fajnovej závěr. Každej občas potřebujem sednout do busu, aniž bychom věděli, kam vlastně jede. (22.08.2021)

Enid a Rebecca jsou nerozlučné kamarádky a právě dokončily střední školu. Teda skoro, Enid má ještě nějaký ten rest. „ Je to divný, skončit školu. Mít to konečně za sebou. Fakt divnej pocit. – Jo. Mě to zatím nezasáhlo“. A než si seženou společný byt a začnou poznávat ten nový svět..proč se zatím nepobavit na něčí účet. Krutý žert, který zatřese nejenom jejich přátelstvím. A poznání, že ta opravdová zkouška dospělosti, může být velmi těžká a velmi hořká. Výborný scénář, skvělá trojice herců a především Thora Birch . Pro mě 5* záležitost.. „Už vím, proč nikam nechodím. Nechápu 99 procent lidstva. – To já taky ne. Ale nemyslím, že je to úplně ztracený“. (09.06.2006)