Viridiana
Viridiana
Viridiana
Viridiana
Režie:
Luis BuñuelKamera:
José F. AguayoHrají:
Silvia Pinal, Francisco Rabal, Fernando Rey, José Calvo, Margarita Lozano, Victoria Zinny, Claudio Brook, José Manuel Martín, María Isbert, Joaquín Roa (více)Obsahy(1)
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Nebudete mi to věřit, ale když jsem vás viděl poprvé, věděl jsem, že spolu budeme hrát karty. Ve Španělsku na začátku 60. musel být film bomba nejen ve smyslu pozitivního diváckého ohlasu. Svobodní od moci katolické církve si ale můžeme my sekulární diváci vychutnat kvality Viridiany střízlivěji a filmu to vůbec neškodí, naopak. Zvlášť proto, že se do Buñuelova nemilosrdného hledáčku patologií dostaly tentokrát nejen staří chlípní pošetilci, ale i cudné ženy a též velmi netradičně chudina. Popasujte se s tím. Film vlastně vyniká tím, že dokázal zlo identifikovat v každém. Že by styčný bod mezi Buñuelem a křesťanstvím? ()
Viridiana je výstižný film, který se hodí perfektně i do dnešní doby. Kriktika církve, manželství, pomoci chudým. Nakonec budeme všichni "hrát ty karty." ()
Výtečný Buñuel. Akokoľvek výtečný, určite nie každému po srsti. ()
Pre mňa ďalší "len" dobrý film Luisa Buñuela a nič viac. Prvá polovica ma príliš nebavila, hrozne sa vliekla, chytila ma až strhujúca druhá polovica, ktorá hýri nápadmi. Režisér má moje sympatie za ostrú, priam zlomyseľnú satiru bigotných katolíkov a kresťanských ideálov ako takých, ktorá musela byť vo svojej dobe poriadne šokujúca. A používa na to vskutku pôsobivé obrazy (posledná večera kraľuje!). ()
Vysmech panbickarstvi a naivni filantropii. V jine dobe by autora za takove dilo upalili :) ()
Bunuela údajně inspiroval vlastní erotický sen, v němž si užíval s jeptiškou. Natočil film o střetu křesťanských ideálů s drsnou realitoui i o střetu duchovních hodnot s nejnižšími lidskýmni pudy, aniž by se při tom snažil dojít k nějakému závěru, čí vložit do filmu nějaké hluboké poselství. Podobně jako v předchozím Nazarinovi tu máme postavu, jež se v souladu s křesťanskou vírou snaží pomáhat bližním, což se krutě obrací proti ní. Dostala mě mj. scéna, kdy Fernando Rey uspí Viridianu a nad jejím tělem pak bojuje s pokušením. A řada dalších drobností. V jedné analýze se autor textu zmiňoval o falickém tvaru držadel švihadla, jež se ve filmu co chvíli objevuje. Sám bych si toho možná nevšiml. Obzvláště patrné je to při jeho prvním zjevení, kdy vidíme siluetu držadla proti světlu. Podobné asociace vzbuzuje scéna, kdy Viridiana zkouší dojit krávu (tvar vemene) a najednou zaskočeně pocítí zábrany. Ovšem tohle prolínání erotických a křesťanských symbolů vytváří pikantní úchylnou atmosféru. Scéna mejdanu žebráků je roztomilá. Obzvláště se mi líbí moment, kdy sledujeme gauč na němž sedí malé dítě s nevinným obličejem (jak ze svatého obrázku) a zpoza gauče vykukují nohy živelně souložícího páru - ty dva světy v jednom statickém záběru. A pak ta vypečená parafráze Poslední večeře. Atmosféra filmu je úžasná - neurčitě znepokojivá a tak nějak dráždivá v tom nejlepším smyslu slova. Toho je dosáhnuto velmi neokázale. Třeba když je malá holčička okřiknuta, aby si nehrála pod stromem oběšence, neb to přináší neštěstí. Jako správnej neposlušnej harant de holčička blbnout se švihadlem právě pod zmíněný strom. Následuje dlouhý záběr na její poskakující nohy doprovázený šustěním trávy. A znepokojivý pocit je na světě:) Z celého filmu (zvláště scény s žebráky) vyzařuje cosi zrůdného a zároveň groteskního podobně jako z Goyových obrazů. Docela chápu pohoršení a skandální přijetí, jehož se film ve své době dočkal, i když dnes už tolik šokující jistě není. Bunuel byl v té době jedním z nejodvážnějších filmařů a dokazoval to velice kultivovaně, bez laciných nechutností, bez nichž se zpravidla neobejdou dnešní rádoby odvážní filmaři. ()
Nelíbí se mi vyznění filmu že milosrdenství se nevyplácí. Pokud to Buňuel myslel jako dogma. Pokud to má být pouhý horor tak chválím závěrečnou scénu hostiny. Ale myslím si že Buňuel byl celkově dost zvrácený filmař i člověk a tedy jeho poselství jsou rozporuplná. Dávám dva body, protože film není špatně natočen a nenudil jsem se u něj jako u většiny ostatních výtvorů tohoto režiséra. ()
Pred týmto filmom točil Bunuel sociálne tragédie so surealistickym pozadím, po tomto filme komédie so surealistickym pozadím. K zmene došlo v polovici tohto filmu a to z neho robí neopakovateľný zážitok. Napokon však ani jeho tragédie ani komédie ani surealizmus ľudstvu zdá sa nepomohli zmúdrieť. ()
Být katolík je sexy. Býti katoličkou je více sexy. ()
Skvělá a nelítostná Buňuelova satira. Ve svých pamětech režisér tvrdí (čemuž se, narozdíl od jiných věcí, které tvrdí ve svých pamětech, dá i věřit), že jedině ve Viridianě a ve Zlatém věku měl naprostou tvůrčí volnost. Kombinuje zde ostře realistický pohled na celý příběh se silnou dávkou symbolů z podvědomí (švihadlo, šaty...). V mnoha filmových obrazech přímo cituje slavné renesanční malíře - Breughela, Bosche (protože i tihle dva zobrazovali člověka i v jeho ubohosti) a Leonarda (nádherně rouhavý obraz Poslední večeře jako večeře nuzáků). Ukázal zde nesmyslnost katolického (a jakéhokoliv jiného) milosrdenství, když naivní představu světa zosobňovanou Viridianou konfrontuje s realitou všedního života, dokazuje nám, že dobročinnost a vůbec vše, co je v člověku dobré, se zlomí v kontaktu s absurditou každodenní lidské zloby, nízkosti a bídy. Nemyslím, že bychom měli chápat Viridianu pouze jako útok proti náboženství, Buňuel se totiž nevysmál jenom církvi, věřícím, bohatým i chudým. Směje se nám všem... ()
Krásná Silvia Pinal v roli velmi naivní jeptišky Viridiany sice má můj soucit, nicméně její neskutečně naivní, ba až hloupá snaha o nápravu světa mě nějak míjí. Celkově mě to nebavilo a sice byly momenty, které mě zasáhly, ale nejspíše výrazně jinak než Buñuel zamýšlel. Příkladně hostina bezdomovců v luxusním sídle, které následně úplně zničili, mě totálně znechutila. Snímek určitě nepovažuji za kritiku křesťanství jak se zde mnozí domnívají, ale spíše velmi naturalistické ztvárnění lidské povahy. ()
Krásne ženy do kláštora nepatria. Boh ich stvoril na iné účely a každá jedna sa s tým musí skôr - či neskôr zmieriť... ()
Pre všetkých priaznivcov žltého z ucha a podobných pseudo humanistických sračiek, ktoré veria, že zo sociek (nie iba tých bez peňazí) sa dá vykresať dobrý človek. Je pravda, že prvotne ide o satiru na cirkev a náboženstvo no viac ma zaujala práve táto myšlienka, ktorú možno zachytiť aj v Buňuelovom staršom Los Olvidados a ešte explicitnejšie v ČSR filme Pasťák. Táto pointa nemá pozitívne vízie pre ľudstvo a pre nás čo veríme v dobro. To mňa ako optimistu škrie asi najviac. ()
Kritika cirkvi a náboženskej pretvárky je jednoznačná. A je tak pekne natočená v náznakoch, že spôsobuje (miestami) pri pozeraní pôžitok. No druhou stranou mince je, že je to film zo 60. rokov, navyše natočený mierne surrealisticky, takže dnes aj pri 90 minutách už stráca tempo a zároveň sa aj doba posunula dakam inam. Takže v tom čase šokujúci film, dnes už len film na pripomenutie si prudérnej doby. Určite viac vhodné pre divákov z rurálneho prostredia, kde predsalen ešte ostávajú pozostatky z doby minulej (i keď aj tam už je vďaka internetu pokrok viditeľný). (Cinematik 2015) ()
Když on je ten Buňuel tak dokonalý satirik ateista. Přes všechnu sílu a těžkost příběhu si tam stejně nacpal pár velmi "černohumorných" surrealistických momentů. Nebudu prozrazovat všechny, to by nebylo fér. Ovšem jednu musím... Nejlepší a nejsymboličtější scéna všech dob je dle mého názoru parodická parafráze Poslední večeře. A už kvůli ní musím dát pět hvězd. ()
Krásná, nádherná a andělská žena, oddána bohu a pomoci potřebným – to je Viridiana. Není divu, že po ní bažil její vlastní strýc, vždyť je dokonalá! Viridiana se chystá složit poslední slib, aby se stala novickou – jeptiškou, ale ještě předtím je instruována, aby navštívila svého posledního žijícího příbuzného, strýce, který financoval její vzdělání. A tak navštíví svého strýce Dona Jaimeho, samotáře, žijícího v chátrajícím panství se svou služkou Ramonou a její dcerou, která tak ráda skáče přes švihadlo. Strýcovi padne Viridiana okamžitě do oka a během poslední noci jí prozradí, že jeho žena a její teta jí byla neuvěřitelně podobná. Umřela však před svatební nocí ve svatebních šatech, a tak prosí Viridianu, aby si je oblékla. Poté ji nabídne kávu, do které nasype prášky na spaní, odnese ji do postele a začne ji líbat na prsou (krásná), ale na poslední chvíli nad sebou obnoví kontrolu a nechá Viridianu spát. Ráno pak Viridianě řekne, že se nemůže vrátit do kláštera, protože ji přes noc odpanil. Ta je z toho zdrcena, balí si kufry a odjíždí, ačkoliv jí strýc prosí, ať zůstane, že si to vymyslel. Viridiana čeká na autobus, když v tom ji zadrží policie a převeze zpět do sídla. Strýc se totiž oběsil na stromě a ve své závěti odkázal panství Viridianě a nevlastnímu synovi Jorgemu. Viridiana se rozhodne, že nemůže žít jako jeptiška, a že bude pomáhat potřebným. Shromáždí tuláky a bezdomovce a poskytne jim ubytování a stravu v hospodářských budovách. Mezi tuláky je třeba José, který nejspíše trpí leprou a kterého se ostatní štítí a vyhodí jej od hostiny. Jorge se svou přítelkyní Lucíí se zase pouštějí do renovace zanedbaných polí a budov. Jorge také začne mít na půdě tajné pletky s Ramonou. Lucíi se na panství nelíbí, a tak odchází pryč. Jednou v noci se Jorge, Viridiana a Ramona vydávají do města, aby vyřešily dědictví po strýcovi Donovi. Do hlavního sídla na panství se vloupou žebráci, začnou krást vše, co se jim líbí a rozhodnou se uspořádat hostinu. Během té nezřízeně jí a pijí a dělají bordel. Udělají si skupinové foto na motiv Poslední večeře a k tomu jim hraje Hallelujah. Jeden žebrák se dokonce pokouší znásilnit jednu žebračku za gaučem. Trojice se vrátí a vstupuje do zaneřáděného domu, většina žebráků uprchne, ale dva zůstanou, spoutají Jorgeho a jeden se pokouší znásilnit VIridianu hrotem nože. Druhý čeká, až na něj přijde řada, a Jorge ho pomocí peněz přesvědčí, aby toho prvního zabil. Naštěstí Ramona zavolá policii a učiní řádění těch nevděčných žebráků přítrž. Následuje střih a o několik dní později si spolu Ramona, Jorge a Viridiana zahrají karty a vše je opět v pořádku. Film o tom, jak se čistá a počestná krásná mladá žena rozhodla stát se služebnicí Boží, ale její plány byly zkříženy a její dobrosrdečnost vůči žebrákům se nevyplatila. ()
Kontroverzní snímek o trápení zbožné Viridiany z poloviny 50. let staví dnešního diváka do zvláštní pozice. Jako poctiví středoevropští ateisté získáváme jedinečný náhled na příběh o ztrátě iluzí, ideálů a představ sině věřícího člověka. Střet lehce naivní, dobrosrdečné krásky s nevyzpytatelností každodenní reality tak přijímáme jako fakt kategorie „zcela zřejmý“. Avšak ve své době byla situace jiná a společnost nedokázala přijmout prozíravou studii Luise Buňuela jako podobenství o ztrátě mocenského vlivu katolického Španělska po válce. Donutila jej dokonce vyklidit pole a uchýlit se do exilu, konkrétně Mexika. ()
Hlavní devizou filmu je překrásná Silvia Pinal v roli jeptišky Viridiany, která v dobrém úmyslu a s bezelstným srdcem navštíví svého strýce, který ji však učiní svou ženou i přes její nebdělý stav. Myšlenka je to vskutku Bunuelovská a překvapivě dobře zrealizovaná. Pokora, čistota a krása Viridiany, po které mlsně pokukují nejedny lascivní očka a po které by s nemalou radostí chmátly nejedny nenechavé pracky, v nás vzbuzují odpor a fandíme novicce, aby chlípné starce nakopala do rozkroku. Takhle by ale vypadala spíš nějaká moderní verze příběhu o "nezkrotné Viridianě", ale Silvia zůstává neposkvrněným a naivním dítkem s tvářičkou bohyně a uchovává si svou víru v Ježíše. Zobrazení jejího fanatického přesvědčení, aniž by se uchýlila k fanatismu, je zobrazením pokřivené morálky a slepé oddanosti, která církvi vmetla do tváře pořádný políček. Film nenásilně poukazuje na absurditu lásky, nikoli však lásky tělesné, ale lásky k bližním, kterou se katolíci tolik ohánějí. Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem je zde dovedeno ke své pravé podstatě...když druhému neoplatíš stejnou mincí jako on tobě...spláčeš nad výdělkem. Pomůžeš-li někomu nezištně a se srdcem otevřeným, využije tě. Viridiana trpce doplácí na svou holubičí povahu a tím nastavuje zrcadlo celé společnosti a dál vede svůj nesmyslný boj s větrnými mlýny. ()
Mé první setkání s velikánem světové kinematografie je poněkud rozpačité. Předně jsem byl trochu zklamán, že mě film příliš nevtáhl, působil na mě trošku odtažitě a chladně. Asi nejsem dostatečně vnímavý k režisérovu stylu, protože ani některé zde zmíněné symboly jsem neodhalil. Co z toho však čiší na sto honů a přehlédnout se nedá, je ona již propraná kritika křesťanského ideálu milosrdenství. Nejsem si však jist, jestli tady tak trochu není s vaničkou vylito i dítě, protože lidská vzájemnost snad není rys toliko náboženský. Lidé jsou přeci na druhých a jejich pomoci mnohdy závislí a neobešli by se bez ní. Kritiku naivního idealismu beru, stejně jako snahu vyvětrat zatuchlé náboženské pokoje, přesto jsou mé dojmy z poselství tohoto filmu trošku rozpačité. A to jsem bez náboženského vyznání :-). Ale alespoň film vyvolává přemýšelní a diskusi, to je důležité. Ztotožnit se s ním nutno není. Jen doufám, že zde nadšení komentující nebudou u jiného filmu lamentovat, jak je ta dnešní společnost neosobní, odlidštěná a bezcitná a jak její členové přehlížejí marginalizované vrstvy. Protože taková situace vychází právě z pohledu, který je zde nastíněn. A taky všem přeju, aby náhodou někdy něčí pomoc nepotřebovali. No nic, jdu rozdávat. Karty samozřejmě. ()
Dve myšlienky, ktoré mi vytonuli po skončení filmu - realita alebo naivita (?) Ježišovho: "Blahoslavení chudobní lebo vaše je kráľovstvo Božie. Blahoslavení, ktorí hladujete, lebo budete nasýtení, blahoslavení, ktorí teraz plačete, lebo sa budete smiať...Radujte sa v ten deň a plesajte, veď, hľa, vaša odmena je hojná v nebi..." (Lk 6, 20-21) a Nietzscheho skúsenosť s plebejským duchom "S hrbatým jednaj iba hrbato" alebo "Nie je možné, aby sa v škaredom tele skrývala pekná duša". ()