Kdo přežije - Jižní Pacifik

Z Ozzyho sice náhlá vlna obdivu a slávy udělala namyšleného(skoro až arogantního) šulinka, ale z jeho výkonů člověk prostě musí mít respekt a nejeden by mu nakonec i fandil... Jestli byl Coach ve své první řadě naprosto zoufalou karikaturou a parodií na hrdinu a napodruhé to bylo o kousek lepší, tak tentokrát je až překvapivě střízlivý s nohama na zemi a rozumem v hrsti a člověk musí uznat, že ten svůj Jesuc Camp dokázal vybudovat velmi pohotově a udržel ho až do konce. Uchopení a využití náboženských mechanismů pro kontolu hry to je prvek který tu v tak masivní míře ještě nebyl a rozhodně je to poznávací znamení téhle série. Brandon je evidentně labilní náboženský fanatik který by po půlhodinovém zpracování souhlasil i s tím, že se opásaný dynamitem vyhodí do vzduchu i s nákupním centrem pro těhotné ženy, ale člověk s ním musí mít jisté soucítění, když se snaží vymanit ze superagresivního vlivu vykutálené Hantzovic rodinky(tady je finální reunion opravdu smutnou tečkou).. A pak je tu ještě lempl Kokren(jsem líný hledat si jak se to píše) kterému se jeho supernízké sebevědomí a naprostá absence sebeúcty doslova podepisuje na tělesné stavbě a držení těla..je to zoufalství koukat jak ve výzvách beznadějně tápe a na kmenovkách žadoní, ale aspoň jeho linka trochu naředila to pánbíčkářské dusno... Z mého pohledu je to celkově vzato jedna z výrazněji slabších řad, která má ale pár výrazných prvků a osobností jenž ze série 23 dělají poměrně snesitelnou, koukatelnou a zábavnou show. (28.09.2014)

Průměr. Nejvíce je série oživena Ozzym, který se prokázal jako namyšlenej idiot (Coach to vystihl: Narcis, kterej je tak zahleděnej do svýho odrazu, že přestává vnímat realitu), ale na druhou stranu bez něj by celá série šla naprosto do kytek, a tak buďme za něj rádi. Navíc vždycky krásně mluví o přírodě a návratu ke kořenům na Reunionech, čímž souzní s mojí duší. No a dalším výrazným "hráčem" je samozřejmě Coach, kterej hru posunul zase trošku do jiných měřítek. Kde by byla tato řada bez těchto dvou, není těžké odhadnout. (08.06.2012)

všechny komentáře u všech Kdo přežije jsou SPOILERY Tahle série měla hned několik nej...včetně nejhorší vítěz. Křesťanská sekta zase jednou prokázala "službu" společnosti když dovedla do finále 3 snad nejhorší finalisty v historii soutěže. Drakobijec se musí cítit hrozně že ani v takové společnosti to nedokázal vyhrát. Stejně jako Ozzymu..ani jemu to prostě není přáno. Z podstaty hry Ozzy potvrdil že je největší Survivor všech dob a jeho výkony spolu s docela zajímavými zvraty tentokrát stačí na 5* (18.01.2015)

SPOILER: Pro mě průměrná sezona, přesto se objevilo pár moc zajímavejch charakterů. Coach, ukázal možná až překvapivě velice kvalitní manipulační hru se svými "bratry v Kristu", Ozzy, opět extrémně namyšlenej, a to díky svým skoro nadpřirozeným sportovním výkonům, avšak nulovou social game a Brandon, neuvěřitelně otravnej, labilní mladej kluk, kterej nepředvedl ani ň (to už jeho otec za to odpoledne v kempu udělal pro hru víc). Co však mi vadí nejvíc na téhle řadě je přílišný zveličování víry na úrovni např. hledání imunity a modlení se při každé situaci a vítězka jak bývá zvykem strašná: měla štěstí - např. skládačka proti Ozzymu, nedělala strategický tahy - nešla do rizika a zahořklá porota opět (ne)zklamala. Oblíbenci: Coach, Cochran (12.02.2013)

Spoilery, neboť bez nich by tento text byl jen snůškou vágních vět. V době premiéry jsem bohužel, zřejmě znuděn "zábavností" Russella Hantze a Roba Mariana v předchozí sérii, Survivor: South Pacific vynechal. Navrátil jsem se k němu až nyní, nabuzen výkonem zde vítězné osoby v Survivor: Winners at War. Ve spojitosti s WaW jsem se pak utvrdil v myšlence jak moc mi ve WaW chyběl Cochran vzhledem k tomu, jak moc mě bavil v Survivor: Caramoan. Tady mě bavil taky, ale trochu jiným způsobem. Nejvíce mě bavila Sophie, takže její výsledné umístění jsem jí velmi přál. Příliš mnoho z této série nestojí za zmínku s výjimkou zmíněné dvojice a jejich confessionals (Sophie, Cochran) a pár memetických věcí - absolutní zbytečnost redemption islandu po sloučení, šílená výzva s prasetem s ještě šílenější odměnou a zraněními soutěžících, odměna v podobě filmu a reakce soutěžících na něj (zejména Sophie) a Coachův kult. Celé to beru jako takovou hezkou vzpomínku na doby klidnější - bez prohazování lidí v kmenech nebo bez konstantních honů za hidden immunity idols. (19.09.2020)