Smutná neděle - Píseň o lásce a smrti

„S posledním výdechem se vrátím do svého domova, bezpečně putuji zemí stínů…slib mi, že to neuděláš!“ - „Ne, dokud budu mít tebe.“ Komplikovaný milostný trojúhelník, těžká doba a osudová melodie. Je mi jedno, že je film pouze inspirovaný skutečností. I aura obklopující onu melodii mě příliš nevzrušuje, ta píseň spolu s (pravým) textem obstojí i bez toho. Pocitový film na jedné straně s pořádně slizkým Hansem (jeho zrady mu ještě dodaly na zrůdnosti), na druhé sympaťákem Lászlem, jehož velkorysost jsem obdivoval, a přitom mu dal v lecčem za pravdu. Oceňuju i hořkosladkou tečku na závěr (užil jsem si ji), naopak škoda té němčiny. Za mě solidní 4*. „Myslím, že jsem právě porozuměl vzkazu Smutné neděle.“ - „Ten, který András vždy hledal?“ - „Ta píseň myslím říká, že každý člověk má svou důstojnost. Jsme zraňováni, uráženi. A můžeme to vystát tak dlouho, dokud nám zbývá poslední kousíček naší důstojnosti. Ale pokud už zbývá pouze hrst těchto útržků…možná je lepší odplout z tohoto světa. Odejít…ale důstojně.“ (22.07.2023)

Niečo na tej piesni podivné naozaj je aj keď jej história je dosť rozdielna. Treba si vypočuť originálnu nahrávku z roku 1933 a preložiť text - a obraz je zrazu úplnejší. (pôvodný originál piesne: http://www.youtube.com/watch?v=p50EsuX_qiE a jej text v maďačine a angličtine tu: http://en.wikipedia.org/wiki/Gloomy_Sunday) (27.12.2013)

Hymna sebevrahů mi ani na moment nepřišla beroucí dech, natož život. Nezasáhlo mě to tak, jak by mohlo, protože ve stejném duchu se nese celý film: hezké, ale příliš učesané. Joachim Król je ale herecky velmi zajímavý a Budapešt, kterou si ze svých průjezdů pamatuji jako šedivé město, jsem díky kameramanovi dostala chuť lépe poznat. 70% (08.07.2009)

Na tomhle filmu se mi líbily především 2 věci: Jednak samotná skladba, Smutná neděle k filmu sedí jak ulitá a nebýt ní, asi nedám tak vysoké hodnocení. Druhou věcí je prostředí maďarského hlavního města Budapešti, pohledy na jeho zvláštní panorama za zvuků Smutné neděle jsou nejkrásnějšími partiemi filmu. Samotný děj je velmi nápaditý a přináší další trochu odlišný pohled na německou okupaci. Bohužel se v něm však nachází poměrně dost hluchých míst, takže se semtam můžete nudit. To je ale asi jediná chyba jinak výborného filmu. (08.07.2005)

No, pokud jde o schopnost knižního, hudebního nebo filmového díla dohnat člověka k násilí na druhých či k sebevraždě, ponechávám si svůj skeptický odstup. V době mého dětství byly ještě stále v kurzu snímky, které se věnovaly socialistické práci, a přesto se ze mě nestál workoholik. Přes veškeré tyto vlivy jsem se práci pokud možno vyhýbal a věnoval jsem se jí jen ve chvílích, kdy nebylo zbytí. A právě proto si myslím, že je možno takto ovlivnit jen diváky / posluchače, kteří jsou nějakým způsobem psychicky labilní, jenže ty by zřejmě ovlivnilo i padající listí. Snímek mě každopádně překvapil; očekával jsem, že půjde o zdlouhavou záležitost prodchnutou romantikou a smutkem, a taky to tak bylo, zvláštní pro mě ale bylo to, že mě film tolik bavil. Určitě za to mohl fakt, že se Ilona našla v na tehdejší dobu ne zrovna běžném vztahu, že se László držel své životní filosofie a že všechno, co tak zvláštně začalo, dostalo v průběhu úplně jiný rozměr. Erika Mározsán byla pro film skvělou volbou, protože vypadala moc hezky oblečená i bez textilu a protože na jejím těle až tak moc nezáleželo, pokud se kamera soustředila na její oči. Tvůrci se sice příliš neorientovali v hodnostech SS a nejsem si tak úplně jistý tím vyholeným podpažím, ale to už se zas jen nimrám v detailech. Dlouhý, pomalý, pro mě ale zajímavý snímek s kombinovaným poselstvím. / Poučení: Nebuď hamoun a rozděl se. (15.10.2023)