Režie:
Giuliano MontaldoScénář:
Lucio de CaroKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Gian Maria Volonté, Hans Christian Blech, Mathieu Carrière, Renato Scarpa, Charlotte Rampling, Vernon Dobtcheff, Corrado Gaipa, Mark Burns, Massimo Foschi (více)Obsahy(1)
Na sklonku 16. století se po letech ve vyhnanství vrací Giordano Bruno (Gian Maria Volonte) zpět do vlasti, a to na přímé pozvání jednoho benátského šlechtice. Věhlasný italský učenec, který byl rádcem mnoha evropských panovníků, tak předpokládá, že po něm bude jeho nový patron vyžadovat obvyklé služby: aby ho naučil základům dokonalé paměti, podělil se o vědecké poznatky či další novinky ze světa a nechal se předvádět na večírcích jako prestižní trofej. Avšak Giordanova bonvivánská nátura, nelibost k autoritám a otevřené hlásání skandálních teorií odporujících Písmu jeho hostitele natolik znepokojuje, že ho raději udá úřadům. Někdejší dominikánský mnich nečelí obvinění z hereze poprvé, ale spoléhá na shovívavost benátských dóžat, kteří se římské inkvizici nezodpovídat nemusí. V nejistých časech je však potřeba určitých ústupků, což platí pro dóžata a dokonce i pro nově zvoleného papeže. Jediný, kdo ze svých pozic neustupuje, je osamocený myslitel, jenž předběhl svou dobu o celé dekády, ne-li století... Italsko-francouzský životopisný film Giuliana Montalda vypráví o posledních letech života Giordana Bruna (1548–1600), neapolského filozofa, spisovatele, básníka a kosmologa, který proslul zejména svými teoriemi o nekonečném vesmíru, v jehož středu nestojí Země ani Slunce. V roce 1600 byl za své názory odsouzen římskou inkvizicí a upálen na hranici. Dodnes se vedou spory, zda k tvrdému rozsudku nevedl spíše jeho panteismus než kosmologické teze. Během procesu mu inkvizice nicméně předložila stejné úryvky z Bible jako později Galileovi (1564–1642): terra in aeternum stat; oritur sol et occidit (tedy „země stále trvá; slunce vychází, slunce zapadá“). Giordanova mučednická smrt ve své době sloužila jako odstrašující příklad, později se z ní ovšem stal symbol útlaku svobodného bádání od katolické církve. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Kdo to byl Giordano Brno? Dá se alespoň z části rekonstruovat jeho způsob myšlení a vnímání světa? Film se o to snaží se vší vervou. A jak my dnes myslíme a vnímáme Giordana Bruna? Mnozí o něm nespíš uvažovali už na základní škole, když jim nějaký upocený učitel vyjmenovával zločiny katolické církve, a G.B. byl jen jednou z položek. Tyto zločiny, které lze dnes snadno dohledat, a které pro myslící lidi patří jako "běžné věci", patří ovšem do středověkého diskursu. Pronásledování člověka v rámci politického účelu a ideologie je ale stále aktuální - a zvláště, když je tento člověk vášnivý, neústupný a především jistý si svou pravdou. Pozn. 1: Vydavatel Samuel Dilbaum, ve zprávě o autodafé uvádí: "Während der ganzen Zeit erwiderte Bruno kein Wort... - Za celou dobu Bruno nepromluvil, jen jednou řekl hrozivým tónem: Vy, kteří vynášíte tento rozsudek, máte větší důvod ke strachu, než já, který jsem vámi odsouzen." A končí: "Mene tekel, jež z mysli spravedlivých nikdy nezmizí. Na to opět reaguje konvertita Kaspar Schoppe dopisem (úvod): "Pane! Váš hanebný pamflet popisující zasloužený konec Giordana Bruna vás činí jeho spoluviníkem. A tak se případ G.B. na střídačku, krok doleva krok doprava, táhne staletími až k nám (podobně, jako jsou české dějiny poznamenané Janem Husem). Pozn. 2: G.B., na rozdíl třeba od oportunistického Galileo Galileie, se vyznačoval vlastností, která nedala jeho nepřátelům možnost ho nezlikvidovat - jeho zločinem byla - v již uvolňující se době - pertinacia (zatvrzelost, zarputilost, nepovolnost). ()
Ak sa nepodvolíš svätej cirkvi rímskej, zhoríš v plameňoch. Posledné dni a inkvizičný proces s jedným s najväčších filozofov a nadčasových mysliteľov dejín. Príbeh je zaujímavý tým, že hoci cirkev za jej činy kritizuje, nastavuje jej tvrdé zrkadlo za je chtivosť po moci a určovateľa jedinej pravdy (mimochodom Bruno bol tiež zástanca toho, že pravda je len jediná), na druhej strane chápe jej činy, rozumie jej obave a obrane svojich dogiem. "Benátky sú príliš zhovievavé k nepriateľom cirkvy. Za 100 rokov sa konalo 1 500 súdnych procesov a bolo vynesených iba 5 hrdelných trestov. Zatiaľčo v Ríme behom 5 rokov popravili 5 000 ľudí". Taliani ma milo prekvapili aj úrovňou spracovania. Ranný novovek, postavy a vôbec atmosféra vyzerajú výstižne, k čomu dopomáha aj Morriconeho hudba. Film má síce aj hluchejšie pasáže, hlavne na začiatku filmu, keď nedokáže až tak vtiahnuť diváka do deja, po čase sa ale napriek pomalšiemu tempu pekne rozbieha. ()
Prastarý spor - nestandartně myslící jedinec (disident) kontra moc založená na vynucované ideologické jednotě. Nakonec vynucované za jakoukoliv cenu. Takže tento film není filmem životopisným (nevěnuje se Brunovu celému životu), jde o psychologické drama, jehož základem je Brunův proces trvající posledních osm let jeho života. Protože jde vlastně o komorní drama, záleží tím více na hereckém umu zúčastněných. Z tohoto hlediska byla volba Giana Marii Volontého volbou šťastnou, jeho výkon je velmi přesvědčivý. Jeho Giordano Bruno, muž plný vášně, zde vede boj o svou pravdu a svou důstojnost s mnohahlavým aparátem, který jej chce nejdříve zlomit po dobrém (ani nevím, proč se nevybíravému psychickémum teroru říká "po dobrém"), nejde-li to i po zlém. I zde je Brunovým soudcům a vyšetřovatelům z řad inkvizice jasné, že smrt nezlomeného jedince je vlastně jejich prohra, proto i ta délka procesu. --- Jinak, tento film by mohl být pendantem k tomuto filmu, neb základní zápletka je totožná, byť je ideové založení hrdinů odlišné. ()
Životní příběh jednoho z nejodvážnějších evropských myslitelů patří vedle Jana Husa a dalších velikánů evropské svobody k nejméně potěšitelným stránkám historie nejen katolické církve, ale celého západoevropského křesťanství vůbec. Zlé jazyky vyprávějí, že rozhodující pro krutý ortel a hrůzná mučením, jimž byl tento někdejší kněz podroben, nebyly pouze jeho odvážné myšlenky o skutečném rázu vesmíru a místa naší Země v něm, ale komedie, které také psal a v nichž líčil skutečný život v italských klášterech své doby jako pohlavně nevázaný a jako až do prostituce přerůstající a ústící. Protireformační reakční katolicismus po tridentském koncilu usiloval o návrat k předlutherovskému a předhusovskému statu quo. Svobodomyslnost - liberalismus - z jeho vlastních řad bylo to, co mohl potřebovat nejméně. Pro Volontého se tato úloha stala beze zbytku využitou životní příležitostí a pro režiséra Montalda možností beze zbytku vysvětlit a objasnit skutečné politické souvislosti a zájmy, které stály u Brunova násilného skonu. Scéna, v níž se papež (nejspíš Klement II.)přibližuje k cele, v níž je mučením ztýraný a v polovědomí se nacházející Bruno vězněn, aby se kukátkem ve dveřích podíval na kacíře, který se v tom okamžiku probírá k vědomí a spatřiv oko v průhledu kukátka, se zeptá: Kdo jsi?, po níž následuje zmatený papežův úprk, patří k nejsilnějším. Je nepochopitelné, že tento nevšední film není více propagován a postrádá dostupnost na DVD nosičích. ()
Dramatický příběh z posledního roku života italského učence, filosofa a reformátora Giordana Bruna, kterého se církev moc bála a v roce 1600 ho za jeho názory římská inkvizice jako kacíře upálila. Český dabing z roku 1976 je total klasa a Luděk Munzar k Volontému náramně sedí. Dále Martin Růžek jako kněz Satori nebo Miroslav Macháček coby papež Kliment VIII. Úžasná podívaná. ()
Reklama