Dobrý časy

Nějak jsem si myslela, že půjde o komedii. No ehm, zasmála jsem se přesně jednou a to ve chvíli, kdy se Robert Pattinson odbarvil na blond, slušelo mu to asi jako mně, když jsem to onehdá riskla s melírem. Dostala jsem pak na chvilku přezdívku zebra. Určitě mě tedy zmátl název Dobrý časy. Je dost zavádějící, páč v tom filmu se nestalo nic dobrýho vůbec nikomu. Ale oukej, zdejší zajímavosti mi tu záhadu objasnily, jde o vězeňský slang odkazující na snížení trestu za dobré chování. Moc jasný mi to teda není, ale teď už je zřejmé, že je problém na straně příjemce. Než si člověk něco pustí, tak si má zjistit aspoň žánr. (31.03.2020)

Podstatně ušmudlanější a upocenější neo(n)-noir než Drive. Jak stylem, tak digresivním vyprávěním. Namísto přímočaré jízdy z bodu A do bodu B samé zbytečně okliky a slepé uličky. Čisté žánrovce se Good Time blíží pouze během úvodní bankovní loupeže, po které jde ovšem všechno z kopce způsobem, na jaký vás jiné heist movies nepřipraví. Connie nemá žádný plán. Improvizuje podle toho, kdo/co se mu připlete do cesty. Jedno nedomyšlené (a svou imbecilitou občas i velmi vtipné) rozhodnutí střídá další. Film rovněž vzbuzuje dojem, že vznikal „za běhu“, ale přitom drží pohromadě díky dobré rytmizaci (střídání klidných scén bez hudby a dynamických pasáží) a navracejícím se motivům (Connie je přesvědčen, že byl v minulém životě psem, což vysvětluje, proč si s jedním čtyřnohým přítelem později tak dobře rozumí). Protagonistovy snahy zachránit bratra před vězením je navíc systematicky využíváno k portrétování života newyorské spodiny a tento portrét lidí bez peněz, ambicí a naděje na lepší budoucnost, jejichž popíjení alkoholu a braní drog občas zpestří policejní brutalita, je ve výsledku stejně důležitý jako melodramatický příběh sebedestruktivní bratrské lásky (čímž film připomíná raného Scorseseho). Společně s nervním, vysoce viscerálním thrillerem (snímání téměř výhradně v detailech bez ustavujících záběrů) tak v jednom překvapivě kompaktním balení dostáváme i sociální drama v neonových barvách a s elektronickou hudbou (která mi kromě arkádových videoher asociovala i prvního Terminátora). Jisté je, že podobně nevyzpytatelný a srovnatelně intenzivní film v kině hned tak nezažijete. 85% (17.07.2017)

Mám s týmto filmov hneď niekoľko problémov. Základný je však jeden podstatný. Zobrali by ste svojho retardovaného brata do “partie”, aby Vám vypomohol pri bankovej lúpeži?? Nie postihnutého, ktorý by hopkal jak Žofré Depejrak za Angelikou po žilinskom námestí, ale duševného chorého, ala dvojča Toma Cruisa, “Rain Man-a”?? To je nejaký fór?? (14.12.2017)

Zmatek nad zmatek, který mi s postupujícím časem přestával dávat smysl. Mlhavě jsem tam sice tušil linku, ve které se hlavní hrdina snažil zachránit retardovaného bratra, ale to bylo všechno. Ve všech těch veletočích jsem se ztratil a upřímně řečeno ani mi to nebylo moc líto. Nepomáhala ani splašená kamera a vzdor tomu, že se Pattinson snažil, příliš mi neseděl ani on. 25% (19.11.2017)

Forma neodpovídá obsahu. Nebo ještě líp vizuál a rychlý střih neodpovídají dění. "Dobrý časy" jsou kupodivu málo intenzivní, podivuhodně pomalé a herecky ne úplně výrazné (Pattinson je tu zajímavý, ale kamera, a to přehnané stříhání úplně nedávají šanci vychutnat si jeho hajzlíka naplno). Příběh Constantina navíc postrádá závěrečnou pointu. Jakýsi závěr dostane aspoň Nick, jehož poslední scéna je i ve své neokázalé jednoduchosti fakt silná. Film zabaví, ale asi nebudu mít potřebu se k němu někdy vrátit. Potenciál byl přitom obrovský. /60%/ (22.03.2024)