Moonage Daydream

Málokterá osobnost ovlivnila popkulturu tolik jako David Bowie. Všestranný umělec, kdy se snadno dalo věřit, že je snímek Muž, který spadl na Zemi s Bowiem v hlavní roli autobiografickým snímkem. Kontroverzní osobnost, která sem tam vyvolala neskutečně pozdvižení a především dokázala, že má krom hudebního nadání i nadání herecké a výtvarné a má též slabost pro filozofii (především pro tu od Friedricha Nietzscheho). Bylo jasné, že si dokument o Davidu Bowiem žádá specifický přístup. A tvůrce dokumentu Moonage Daydream Brett Morgen to pochopil. Sám ostatně prohlásil, že Bowieho nelze jednoduše charakterizovat. Bowie se prostě musí prožít.  Už u portrétu Kurt Cobain: Montage of Heck projevil Morgen potřebnou empatii, kdy nabídl též speciální audiovizuální zážitek, který se navíc dokázal ponořit do nitra zesnulého Cobaina. A něco podobného se daří i zde. Morgen ostatně na dokumentu pracoval celkem 4 roky, Moonage Daydream se navíc jako první film od Bowieho smrti dočkal požehnání od Bowieho pozůstalých. Přesně jakoby Bowieho pozůstalí věděli, že jen Morgen dokáže vtáhnout Bowieho personu do výsledného dokumentu, obsah soukromého archivu využije na maximum  a nenabídne jen audiovizuálně dravý portrét jednoho hudebníka, ale skrze jeho rozjímání nad sebou samým i specifický pohled na svět. Propadnout Moonage Daydream je ostatně snadné jakmile začnou hrát ty největší Bowieho pecky. Life on Mars, Heroes, Starman či právě Moonage Daydream. Pro fanoušky Davida Bowieho se pochopitelně jedná o naprostou povinnost, dokument je pouze nezvládne překvapit v Bowieho nevyzpytatelnosti. I přes záznamy různých rozhovorů, kdy se moderátoři snaží Bowieho psychicky rozebrat je ovšem Moonage Daydream svěží v tom, že nikdo nad Bowiem skutečně nerozjímá. Nad Bowiem totiž rozjímá pouze David Bowie. Davida Bowieho zvládá Moonage Daydream vykreslit jako umělce v tom nejhlubším slova smyslu. Milovník kinematografie, výtvarného umění, filozofie i hudby. Chaos vnímal jako povinnou součást života, lásku šlo dle něj projevovat z povzdálí, sebou samým vytvořenou postavičku Ziggy Stardusta považoval za masku. Nejzajímavější je právě rozjímání Bowieho nad sebou samým, kdy paradoxně za největší překážku považoval průnik do mainstreamu. Největším handicapem Moonage Daydream poté zůstává fakt, že by šlo Bowieho život prozkoumat ještě déle a film tak v součtu přeci jen nabídne pouze rychlý a vděčný průlet, kdy by toho ovšem mohlo být přeci jen víc. I proto, že materiálu je bezpochyby někde stále dost. Moonage Daydream je ovšem dokument, který si rozhodně zaslouží zhlédnout na velkém plátně. S restaurovanými záběry si totiž Morgen neskutečně vyhrál a průlety hudebními výstupy s výraznými barvami jsou neskutečně působivé. Dobové záběry působí věrohodně moderně, chválu si poté zaslouží především střih plný skvěle vystavěných filmových políček za sebou. Pestré barvy především v průběhu skutečně nemizí z plátna a poslouchat největší Bowieho pecky s tím nejlepším možným ozvučením je v kině jednoduše radost. Dokument především Bowieho skutečně dokáže prodat jako osobnost, jejíž kariéru ovlivňovala samotná vášeň pro umění všeho druhu. V různých střihových kolážích tak dochází k odkazům na George Mélièse, Federica Felliniho či Ingmara Bergmana, ale právě i na obrazy či filozofické úvahy. I díky propadnutí filozofii šlo poté opravdu o člověka, který se nebál nad svým životem rozjímat a vnímal život tak, že během něj člověk umírá každou vteřinu, A i proto jej nechtěl ponechat protéct mezi prsty. Moonage Daydream i v tomto ohledu působí jako psychedelická audiovizuální jízda, která odmítá vydechnout. Na první pohled může Moonage Daydream vlastně vyvolávat stejně chaotické pocity, které Bowie během počátku kariéry vyvolával v očích veřejnosti. Debaty o jeho sexualitě, skutečném pohlaví či potencionálním statusu návštěvníka z jiného světa. Bowie ovšem vždy zůstával svůj a specifický, Morgen si to navíc jednoduše uvědomil. Tam, kde byl jeho portrét o Kurt Cobainovi věrohodně nepříjemný a depresivní, zůstává Moonage Daydream i přes vážnější momenty pořád plný energie a nevyzpytatelnosti. Morgen se tak opět projevil jako ideální tvůrce těchto hudebních portrétů a především nastavil příliš vysokou (dost možná až nepřekonanou laťku) pro všechny, kteří se někdy pokusí o realizaci dalšího filmu o Davidu Bowiem.  Lidé dosud nepolíbení Davidem Bowiem nejspíš mají smůlu, fanoušci kvalitní muziky a především fenomenálního Davida Bowieho se ovšem mohou těšit na portrét, který tuto popkulturní ikonu vykresluje naprosto fenomenálně. Brett Morgen se snad bude těchto hudebních portrétů držet i nadále a v pravidelných intervalech chrlit další tak výrazné a především povedené audiovizuální události..... (12.09.2022) (méně) (více)