Otec a syn

Je mi ľúto, keď tu čítam niektoré príspevky, ktorých autori skrze svoje predstavy vidia sexuálnu žiadostivosť aj tam, kde je čistá láska medzi synom a otcom...No zároveň chápem, že ju máloktorí dnešný muž zažil. I to, že sa dnes už aj na blízke priateľstvo dvoch mužov pozerá podozrievavo, niečo o nás svedčí. ...Úvodný vzájomný "boj" a následné privinutie si syna priamo zobrazujú lásku medzi otcom a synom, ktorý mu dôveruje, môže sa k nemu priblížiť a vyjadriť lásku dotykom i slovom a náchádza v ňom bezpečné prijatie... Scéna, keď pred sebou stoja tvárou v tvárou znázorňuje, že syn si uvedomuje, že je iný, jedinečný, hoci je synom svojho otca, ktorý ho splodil a otec je v ňom istým spôsobom prítomný... Kladiem si otázku, čo znamenajú synove slová, že "otec necháva syna ukrižovať"? Ukrižovanie je moment, kedy Ježiš zažíva úplné opustenie Boha Otca. Zomiera. No poslednými slovami sa predsa odovzdáva do rúk otca a vracia sa za ním. Aj otec sa musí vzdať syna a syn otca, vykročiť na vlastnú cestu, no s vedomím, že sa môže vrátiť... Syn, ktorý dostal otca, ktorý ho miluje, sa stretáva s iným mladým mužom, ktorý svojho otca hľadá . Syn mu hovorí, že nesmie mať strach. Syn strach nemá, pretože mu otec verí a je pri ňom... Vzájomná telesná blízkosť, meranie si síl a hry sú spôsoby komunikácie medzi otcom a synom. // Film je o vďačnosti syna za prítomnosť otca, o hľadaní chýbajúcej lásky otca u synov, ktorí ho stratili či nemali, o porozumení, že nemožno vyjsť z domu a naplno prilipnúť k žene, kým mi otec nepovedal, že som mužom, ktorý to v živote sám zvládne, a zároveň o otcovom vzdaní sa syna.// Film mi pomohlo lepšie porozumieť Jánovo evanjelium a hlavné dielo E. Lévinasa, ktorý napísal, že "Lásku vôbec treba chápať na základe otcovskej lásky."(Totalita a nekonečno, s.250) (15.10.2016)

Film "spirituálního incestu". Komplikovaný vztah otce a syna, který hraničí s přitažlivostí na straně jedné a nevraživostí na straně druhé. Jeho velice jemný vývoj vytvářejí postavy zasazené do nejmenovaného města: lokace, které se zdají být divadelními kulisami, což Sokurov podtrhl i v záběrech - velmi vzdálená mizanscéna vypadá trochu jako malovaná, neskutečná spojení střech a mořské hladiny ... . Na expresivitě přidává i tónování červeným filtrem. Dojem neskutečnosti posiluje nedostatek časového určení. Zdá se, že děj probíhá v několika dnech, které se zdají být konjunkturou rána a večera, ale uběhly celé roční doby ... Stylizované herectví, které otvírá pohled do nitra postav a lyrizuje, se snoubí s banalitami každodenního života. (11.05.2009)

Výraz "spirituální incest" je trefný, ale dá se jít ještě dál a položit si otázku - proč, když sledujeme dva polonahé muže v těsném objetí, když vidíme formou detailních záběrů a protizáběrů jejich mlčící láskyplné pohledy, proč, když je celý film zalit měkkým slunečním svitem a tónován do teplých barev jako paraguayská telenovela, proč, když hraje lyrická hudba slavného ruského stejnopohlavníka Čajkovského (a Sokurov nás touto informacípřímo praští po hlavě), proč nejsme ochotni si domyslet to, co bychom si automaticky domysleli u jakéhokoliv jiného vztahu? Proč vztah těchto dvou postav nevnímáme jako homosexuální, přestože se, jak již zde bylo poznamenáno u jiných uživatelů, pohybují v čistě mužském světě (těch pramálo ženských postav je vždy symbolicky i fyzicky odděleno od mužských postav - jako synova přítelkyně /skrze okno, balkon/) a neznajíce titul filmu či přeslechnouce jak se oslovují bychom v nich viděli příslušníky sexuální menšiny? Ve filmu tak, kdo chce, může stejně dobře číst intimní lidské drama stejně jako filmovou hru s kulturními a sociálními očekáváními diváků, které z civilizačních důvodů brání domyšlení jinak snad logického dějového vyústění a vyvolávají nepříjemné pocity návratem vytěsněných psychologických sil. (24.02.2015)

Film je o otcovi, vojakovi, ktorý sa nedokázal vyrovnať s odchodom z armády. Ale musel, jeho najlepší kamarát dostal rozkaz k boju, kde celá jeho jednotka zahynula, iba veliteľ prežil. A tak sa rozhodol svoju jednotku pomstiť tým, že zastreli veliteľa, ktorý mu vydal tento rozkaz. Veľmi ťažký, psychologický náročný film. Ale neviem, či vôbec stojí za pozretie. (19.07.2020)

Bytostně mužské >intimní< drama. . . . Jak někdo o tomto filmu - i jiných dílech A.S. - může tvrdit, že postrádají příběh? Navíc jeho filmy jsou plné zvláštní, až nadčasové (svým způsobem oduševnělé) vizuální krásy... A zvláštní poetiky a neuchopitelného napětí... . . . "Otec a syn" je prostě skvělé, lidsky nesmírně citlivě uchopené dílo o věcech lidských... Poutavý scénář... Skvělé herecké výkony... Okouzlující kamera... Útržkovité tóny místy jakoby mimodějné hudby... Nádherná filmařina! . . . Dle mého skromného názoru je Alexander Sokurov vskutku důstojný >nástupce< díla Andreje Tarkovského. - - - P.S. Zaznamenáníhodné jsou i Lisabonské exteriéry filmu - ta typická žlutá tramvaj, cinkající na úzkých kolejích, zasazených ve věkem ohlazené kamenné dlažbě, staré oprýskané domy ve strmých ulicích nad mořem, všechny ty ač prosté, přesto nádherné záběry na město, které samo o sobě má silný genius loci, které je plné prostého tajemství... Až jsem si jen tak maně vzpoměl na Wendersův Lisabonský příběh... :-) (09.11.2007)