Reklama

Reklama

Kuratorium

(TV film)
  • angličtina Curatorium: A New Czech Generation

Obsahy(1)

Měla protektorátní výchovná kampaň učinit z české mládeže vlastence, anebo zrádce? Den po atentátu na Heydricha vznikla na území protektorátu masová organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. U zrodu této organizace stál ministr školství Emanuel Moravec a František Teuner. Cílem Kuratoria bylo podchytit výchovu české mládeže a vytvořit z ní povolnou část obyvatelstva, která bude věrná ideálům nacismu a politice Hitlerovy říše. Zároveň si její zřizovatelé slibovali, že omezí možný neblahý vliv rodičů na své potomky. Do aktivit této mládežnické organizace se zapojila podstatná část českých dětí a dospívajících. S odstupem bezmála osmdesáti let se ti, kteří touto organizací prošli, vracejí ve vzpomínkách do časů, kdy se o jejich převýchovu starali lektoři Kuratoria a jejich nacističtí poradci. Kladou si znepokojující otázku: Byli jsme tenkrát vlastenci, anebo zrádci? (Česká televize)

(více)

Recenze (36)

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Pěkný dokument, který potěší i ujištěním, že to s naší důchodcovskou generací není tak špatné, jak by si člověk pomyslil z internetových diskuzí a z bojů o zlevněné zboží v kauflandu. Ti mluvící pánové to měli i ve svém požehnaném věku v hlavě parádně srovnané. Vcelku mě překvapilo, že na začátku padesátých let Gottwald dal hlavním představitelům kuratoria milost, místo popravy doživotí. To jsem nevěděl, že to byl takový lidumil. No, možná si jen nostalgicky zavzpomínal na časy, kdy byli komáři a nacisti jedna ruka a jedna duše. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Doslova na poslední chvíli se podařilo zachytit jednu z nejsmrdutějších kapitol krizového desetiletí 1938      1948. Bez jejího poznání nemůže být historický výklad našich novodobých dějin úplný. Hitler reprezentoval takovou koncentraci svinstva, že jen její důkladné poznání může odhalit skutečný dosah nacistického nebezpečí. Česká televize v tomto případě zaslouží mimořádné poděkování. ()

Reklama

M.i.k.e 

všechny recenze uživatele

válečných dokumentů jsem viděl desítky ne-li stovky a přesto mě Kuratorium překvapilo, protože o jeho existenci sem do dneška neměl ani tušení.  Ondřej Veverka to navíc udělal velmi poctivě a poutavě, takže tu prakticky není hluché místo a i když jde o objektivní kousek, který to co se dělo nijak nehodnotí, není to moc příjemné pokoukání...80% ()

ChickenPate 

všechny recenze uživatele

Skvěle natočený dokument, který naplnil slova režiséra s scénáristy, kdy sliboval doposud nepublikované fotografie a záběry. Výpovědi přímých účastníků byly skvělým doplněním a je dobře, že někdo ještě stihl tyto vzpomínky zaznamenat. Jediná škoda je snad v tom, že nikdo neměl snahu získat přímé svědectví pamětníků dříve. ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Desítky let se o něm nemluvilo. Dávno dospělé, kdysi zneužité děti se bály, že se na ně, na jednotlivce, kteří se nechali zvráceným záměrem nadchnout pro bezesporu zajímavé aktivity, národ bude dívat s pohoršením. Ti, kteří už pobírali rozum a zapojovali se aktivně, snad trochu i oprávněně. Ale stydí se ti druzí… Druhá světová válka je, jako každá krize, visutým mostem pro lidské povahy. Někdo přejde na tu stranu, jiný na tu, někdo z něj shodí přítele a jiný skočí. V krizi se tříbí charaktery a lidé, pro které je norma překážkou, rychle odhazují zábrany. Ačkoliv je morálka člověku z největší části vrozená, z hlediska lidské činnosti jsme všichni tabula rasa. Co nás společnost naučí, přijímáme jako normální. Vrozená morálka nám zabrání (nebo u narušených jedinců nezabrání) škodit si navzájem (altruismus je mnohem silnějším pudem sebezáchovy, jak ostatně pěkně ukázal už Konrad Lorenz, sám nacista, jako ovšem tehdy mnozí dobří vědci). Ale teprve společnost souborně vytyčuje mantinely, podle kterých jako dobré nebo špatné vnímáme konkrétní jednotlivosti. Této schopnosti akulturace zneužívají zejména totality, ale i další režimy po celém světě – velká společnost se jinak než ovládáním člověka vést nedá. Funguje tak i naše společnost, která se jako totalita vůbec netváří. A tak se i dobří lidé, vychovaní v konkrétních schématech, dopouštějí činů, které dobré nejsou, v danou chvíli tak ale vypadají. V tomto ohledu jsme možná v dlouhodobém horizontu produktivnější než nacisté – a funguje to! Pod záminkou dobra a pomoci zabíjíme, ničíme a ještě z toho máme dobrý pocit (a když ne, tak předstíráme, že o nic nejde). Lidé posedlí sobeckými a chorobnými touhami žijí na každém místě světa a v každé generaci. Čím méně se před nimi společnost brání a čím méně prekážek jim staví do cesty, tím lépe se stávají vůdci. A tím více podle nich a podle jejich psychických problémů funguje celá společnost. V tomto modelu žijeme i dnes, kdy jsme minimalizovali společenské korekce, a v rámci soudobé akulturace je dokonce považujeme za špatnost a za přežitek. Jedním z takových lidí byl František Teuner. Duševně slabý, hloupý člověk posedlý vlastním úspěchem a ovládaný nízkými pudy. Jeho slova a činy zaznamenané v dokumentu jsou kopií chování řady důležitých lidí současnosti na manažerských a rozhodných pozicích, ale i mnoha zkrachovalých existencí, které od podobných extempore zdržuje jen vlastní lenost. Za válek se tito lidé chopí svých příležitostí obzvláště rychle. Pro správný náhled skutečností představených v dokumentu je dobré vědět, jak silná byla v dobách prvních desetiletí dvacátého století v Čechách i v Evropě obecně spolková činnost. Dobová intenzita spolkové pospolitosti přetrvávala až do padesátých let (i to je jeden z důvodů překvapivé úspěsnosti komunistických budovatelských aktivit). Sokol a další spolky byly důležitým základem společnosti, neméně jako rodiny. Čerpaly z pevného sepětí odhodlaného přesvědčení svých účastníků, s nimiž tvarovaly spojitý šik názorů a záměrů. Přesně toho chtěl využít Teuner. A kdyby se válka vyvíjela jiným směrem, on – malý, nicotný, hloupý a směšný – by svého cíle dosáhl. Pamatujme na to i dnes. Veverkův dokument je názornou ukázkou toho, jak dokumenty dělat. Jaký námět použít a jak pracovat s ním i s protagonisty. Skvělá práce na českém dokumentárním nebi! () (méně) (více)

Galerie (12)

Zajímavosti (9)

  • Ostatní materiály byly získány z Vojenského historického ústavu, České tiskové kanceláře, Muzea hlavního města Prahy, ze zahraničních filmových archivů nebo soukromých archivů. (Zdroj: Ondřej Veverka a Rolling media s.r.o.)
  • V rámci příprav, realizace a postprodukce projektu proběhla korespondence čítající více než 1 200 emailů, přičemž první byl odeslán 28. června 2018. (Zdroj: Ondřej Veverka a Rolling media s.r.o.)
  • Z Národního archivu a Archivu bezpečnostních složek v Praze bylo během stovek hodin rešerší naskenováno 3.428 dobových fotografií. (Zdroj: Ondřej Veverka a Rolling media s.r.o.)

Reklama

Reklama