Sweet Smell of Success
Režie:
Alexander MackendrickKamera:
James Wong HoweHudba:
Elmer BernsteinHrají:
Burt Lancaster, Tony Curtis, Susan Harrison, Martin Milner, Jeff Donnell, Sam Levene, Joe Frisco, Barbara Nichols, Emile Meyer, Lawrence Dobkin, John Fiedler (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vlivný sloupkař si najme agenta, který má za úkol rozbít vztah jeho sestry s jazzovým hudebníkem. Oni ho znají - a třesou se - velká jména Broadwaye, Hollywoodu a Capitol Hill. Znají J.J - světoznámý publicista, jehož psaní je božím slovem pro 60 milionů čtenářů! Znají ten jed, který plápolá v těch očích za sklíčky brýlí - a podlézají - jako SId Falco, chlapec, který chtěl tolik, že by prodal vlastní dívku, jen aby se postavil s J.J., a nasával sladkou vůni úspěchu! Tohle je příběh J.J. - ale ne takový jako by si ho on přál převyprávěný. (MGM)
(více)Videa (1)
Recenze (76)
Výborný a myšlienkovo bohužiaľ veľmi nadčasový film. Duo Lancaster - Curtis je úplne super, rovnako ako vizuálna stránka. Skvelé ústredné postavy, ktoré v skutočnosti nechcem v osobnom živote poznať ale fascinovalo ma ich sledovať. Škoda, že príbeh a zápletka okolo nich nebola trochu zaujímavejšia. ()
Sladká vůně úspěchu je snímek, který je od začátku do konce natřískaný brilantně napsanými dialogy a břitkými slovními přestřelkami. Dva filmoví matadoři, Burt Lancaster a Tony Curtis se zde sešli, aby si zahráli muže, kteří stojí proti sobě a zároveň vlastně vedle sebe. Novinařina, showbyznys, to jsou odvětví, kde se lidé musí brodit po kolena v bahně a když na obzoru zahlédnou ostrůvek s mávajícími lidmi, kteří k nim natahují ruku, často jde jen o hladovou zvěř, která si chce sama uzmout kus masa pro sebe. Jenže... to může počkat, nejdřív mu podáme ruku, vytáhneme člověka navrch a pak si ho můžeme vykrmit a zpracovat. Porážka počká. Pokud to ustojí, nevadí, přijdou další. Tohle je bojiště a každý má nějakou taktiku a nějaké pěšáky. Je velmi osvěžující sledovat film, kde se pánové dokážou velmi elegantně a vkusně urážet a provádět "slovní souboje," aniž by pronesli jediné sprosté slovo. Kde se jakákoliv předávka důležitých informací musela řešit po drátovém telefonu a sekretářky nechávaly vzkazy na dřevěných stolech v kancelářích, které ještě nepoznaly úsvit technických vymožeností, které si momentálně podrobují lidstvo a ze spousty "vychovávají" tupé otroky vlastních "moderních hračiček". Stádo, které není schopné se snad ani na jeden okamžik odpoutat pohledem od svého "miláčka." Jak důležitě si myslí, že vypadají a přitom jsou jen směšní. Vlastně jich lituju. Ale zpět k filmu:) Snímek má díky scénáristické náloži opravdu zběsilé tempo a divák si tak může vydechnout až na konci. A to s pocitem, "to bylo opravdu něco..." "I'd hate to take a bite outta you. You're a cookie full of arsenic.", "The next time you want information, don't scratch for it like a dog, ask for it like a man!" ()
„Seš vězněm, Sidney.. vězněm vlastního strachu, chamtivosti a ambice.“ Tematicky nadčasový snímek rozehrává vztahové intriky, manipulace a vyřízování si vzájemných účtů skrze médiá (v 50. letech zejména denní tisk). Nad kolotočem událostí uprostřed amerického poválečného kapitalismu v atmosféře již doznívajících McCartyho honů na komunisty zde ční bohatý, vlivný a uznávaný publicista v brilantním podání Burta Lancastera, z jehož bezskrupulózních manipulací, před veřejností pečlivě schovávaných za charismatický pohled obrýlené tváře, by se jednomu málem mohl obrátit žaludek. Jenomže mě film vůbec nedokázal hlouběji zasáhnout... chápu jeho poselství s přesahem, vnímal jsem zde spoustu dobře napsaných dialogů, slušné herecké výkony (byť mimo Lancastera mě výrazněji zaujala už jen Susan Harrison a ta spíše vzhledově, než herecky) i vynikající černobílou kameru s noirovou atmosférou, nicméně přesto ze Sladké vůni úspěchu pro mě zůstal jen neskutečně studený film bez emocí, naplněný akorát onou bezednou studnicí nejšpinavější společenské prohnilosti. Přes veškerou atraktivitu tématu vznikl poněkud nezáživný „příběh“ rozvrstvený do dlouhých dialogů, s nimiž se žádné napětí buď vůbec nepodařilo vybudovat a nebo se právě pro ty rozsáhlé a odtažitě podané dialogy většina případného napětí lehce vytratila. Čekal jsem z proslaveného nezávislého noiru 50. let rozhodně větší zážitek. [60%] ()
Film právě dohrál a zůstala mi tu po něm sladká vůně úspěchu, pocitu úspěchu nad dnešním dokonalým filmovým zážitkem. Myslím si, že snad ještě žádný film noir mě ještě tolik neuchvátil jako právě tento a marně přemýšlím, jestli jsem někdy koukal na film a při tom si vyloženě užíval úplně každou větu, kterou pronesla jakákoliv z postav. Jsou to právě brilantní dialogy, které nesou hlavní podíl na tom, jaký tento film je. Jednotlivé repliky jsou pronášeny vynikajícími herci. Hlavním esem je samozřejmě Lancaster. Nikdy jsem mu nemohl přijít na chuť, ve většině filmů mi spíš vadil, ale kdykoliv se jeho všivák JJ Hunsecker objevil na plátně, hltal jsem doslova každé jeho gesto, každý pohyb, každý výraz a každou větu, kterou pronesl. Další postavy byly také výborně obsazené, hlavně samozřejmě slizoun Curtis. V neposlední řadě je film úžasný svou dokonalou temnou atmosférou jazzových klubů a nočních ulic. ()
Galerie (87)
Zajímavosti (14)
- Pôvodný rozpočet 600 000 dolárov sa nakoniec vyšplhal na 2,6 milióna dolárov. (westerns)
- Ide o obľúbený film Tonyho Curtisa. (westerns)
- Postava J. J. Hanseckera je založena na slavném newyorském publicistovi Walteru Winchellovi. (Kulmon)
Na první pohled poněkud překombinované a v jednotlivých krocích nedotažené - co do osobních motivací postav vysoustružené jako příliš mělká a nakašírovaná spirála, než aby bylo vidět, zda skutečně vede do pekel - např. J.J.ova sestra se točí jako na obrtlíku podle toho, jak kolem ní ti kroužící supi tzv. mocných a relativně bezskrupulózních mužů právě čeří vzduch, a v rozmezí několika dnů prodělává všechna protichůdná zásadní životní rozhodnutí, jako by to byly jen spalničky: zůstává, odchází, rozchází se s "jediným mužem, jehož kdy v životě milovala" (pak se dozvíte, že jí je devatenáct), hodlá se za něj proti vůli bratra provdat, pak se ho vzdává, předstírá, že nevidí špínu, jež kolem ní bují, pak si kvůli tomu samému sahá na život, odhodlává se zůstat v područí svého despoticky milujícího bratra a zachránit tak svou lásku pro šťastný život někde daleko od ní (protože "J.J. by Ti mohl udělat strašné věci"), a pak zas utíká za svobodou, jako by nikdy nic nehrozilo etc. etc.- jenže ono se postupně vyjevuje, že oni ti zlí a hroziví gangsteři společenských rubrik opravdu nejsou nic než naprosto bezzubá koťata: v celém příběhu nikdo nikomu skutečně nesahá na život, nevyhrožuje ničím tak zásadním jako zničením existence - jediné, čím se pokaždé šermuje, je pokažení reputace (jak starostovi New Yorku, tak šéfovi konkurenčních novin i samotnému dobrému hochovi Dallasovi a potažmo oběma hlavním "zloduchům"), a to se dá kdykoli stejnými prostředky zase napravit (kupříkladu stačí zvednout telefon a říct, že to bylo narafičené, a už se veze s kopce pověst někoho dalšího). *** Čili na druhý pohled se dá pochopit, že psychologie postav je tak mělká jako noticky ve společenských rubrikách, a jediná nosná, a o to hezčí interpretace snímku, než ta o zlých, všemocných a všeho schopných mediálních pekelnících, kteří ruinují nevinné, je opačná: film vlastně naopak ukazuje, že bulvár může "doopravdy" ublížit jen těm, kdo mu věnují pozornost, a to na obou stranách bariéry, čtenářům i pisatelům, a jen a jen na svém vlastním poli (pošramocením mediálního obrazu) - jakmile odhlédnete, celá ta plytká hra přestane existovat a o to lépe ukáže, že skutečné hodnoty spočívají a kultivují se jinde: starosta, který než aby se nechal vydírat, přizná se manželce rovnou v přítomnosti novinářského vyděrače, a zdánlivě paradoxně tím svůj vztah s ní po letech jedině utuží, Dallasův agent, jenž moudře nepřilévá oleje do ohně a zůstává nepomýleně zaměřený na rozvíjení hochova talentu a hudební kariéry, o níž ví, že ji pořád ještě má před sebou, atd. - epizodických postav a příkladů je tam až nestoudně nepřeberně a ukazují, že každý má pořád na výběr, co bude brát vážně, stejně jako Falcova blonďatá milenka si hodlá hupsnutím do postele s přivedeným šéfem konkurenčních novin jen vyretušovat mediální záznam, který si sama přivodila svou hloupostí, a přitom svoji morální zkorumpovanost dává navenek za vinu Falcovi, který jí ho jen, ze svých zištných důvodů, předhodil - a stejně kladně jako ona epizoda se starostou vyústí i ústřední příběh milostné dvojice - jakmile se otočí zády k manipulacím s pověstí, nic jim nehrozí - sám tzv. despotický netvor své sestře zjihle a se svěšenou hlavou přidrží na odchodu dveře a potvrdí, že jeho motivace vůbec nebyly tak zavrženíhodné ani ničivé (stačilo jí projevit trochu vlastní rozhodnosti - bez toho byste to nedomrlé dítko taky radši hlídali na každém kroku). A tak nakonec oba hlavní "zloduši" dostávají vlastně na pamětnou a otevírá se jim cesta k osobnímu prozření ;) Novodobá pohádka, a žádný noir. *** Ovšem tohle vyznění je neotřelé - oproti všem starším i pozdějším snímkům, které ukazují, jak může novinařina ničit skutečné životy a jak je to ukrutný nástroj v našem světě -, a pro to se mi film líbí dost. () (méně) (více)