610 metrů nad zemí

8/10 – Strhující thriller s krásnou kamerou a možná ještě hezčími herečkami. Záležitost silně nevhodná pro akrofobiky (tedy pro mě), která umně těží z jednoduché premisy, výborných hereckých výkonů defacto všech zúčastněných a z obdivuhodné práce, kterou odvedl talentovaný španělský kameraman MacGregor, od kterého si myslím, že můžeme do budoucna očekávat velké věci. Snímek má zhruba hodinu a tři čtvrtě, přičemž druhá polovina ztrácí razantně nastolené tempo spolu s napětím. Osobně za to viním hlavně fakt, že koukat přes hodinu na tutéž věž s rozmazaným pozadím je vcelku repetitivní a ke konci už to prostě je trochu okoukané a nemá to takové grády, ačkoli se nám to režisér Scott Mann pokusil zpestřit zajímavým a nečekaným zvratem, leč lehce ohraným, vezmeme-li v potaz M. Night Shyamalana. První hodinu jsem dokonce přemýšlel, že si tuhle mistrovskou záležitost zařadím do oblíbených filmů, tak mě to chytlo, ovšem následující smršť logických lapsů (pár z nich vysvětlil onen zvrat) mě od toho poněkud odradila. Jde o to, že pokud vás tyto úvahy jednou napadnou, už nikdy z hlavy nedostanete myšlenku, jak se to mohlo vyvinout, kdyby to parťačky Becky a Hunter napadlo taky – jakože je to mělo napadnout. Spoilerová sekce: 1) Prvním zcela zásadním proviněním vůči selskému rozumu (kromě samotného rozhodnutí vylézt na 2 000 metrů vysoký rezavý stožár, který má být z bezpečnostních důvodů za pár dní stržen) je skok Hunter za provazem z jakéhosi TV satelitu. Ten provaz, nebo dejme tomu lano, je zavěšený z plošiny, na které stojí Becky. Než vyvádět takovéhle skopičiny ve výšce 2 km nad zemí, nebylo by lepší ten provaz prostě uvázat kousek vedle, aby na něj Hunter dosáhla? Vzhledem k tomu, že na té plošince ho šlo daným způsobem uvázat odkudkoliv, nevidím jediný důvod, proč ho vázat jinde, než je potřeba. A jasně, Hunter by to pak měla těžší k žebříku, ale když ji Becky dokázala táhnout nahoru takový kus, s tímhle by si holky určitě taky poradily. 2) Druhým zcela do očí bijícím prohřeškem je způsob, jakým Becky a Hunter vyřešily spánek. Respektive nevyřešily. Rozhodly se totiž nespat. Tady režisér Scott Mann ignoruje pravidla vlastní hry, kterou tak obratně rozehrál. Jmenuje se: "Použij všechno, co máš, a zkus přežít". Není jediný důvod k tomu za žádnou cenu neusnout, jelikož holky mají s sebou lano a uprostřed plošinky pevný, víceméně zajištěný sloup. Co takhle se přivázat? Nějaký uzel? Já teda o horolezectví houby vím, ale neříkejte mi, že tohle horolezci, kteří levou zadní zdolávají strmé skály, neumí. 3) Osobní výhrada: nelíbil se mi ten "to se ti naštěstí jenom zdálo" moment a vlastně ani zmiňovaný zvrat na mě dvakrát nezapůsobil. Nicméně velmi kvituju, že se stal, třebaže nám ho Scott, lišák jeden, představil až zpětně. Líbila se mi i pointa procházející napříč filmem, která podobně jako John Kramer dovedla Becky k prozření, že vlastně chce žít a stojí za to bojovat. Vtípek na dlouhé večery: "Ta Judith nám ale vyrostla... Je vidět, že se o ni strejda Negan dobře stará." (17.09.2022) (méně) (více)