Cikáni jdou do nebe

Nebyly k dispozici mezinárodní zvukové pásy (tehdy běžná situace, samozřejmostí se staly až v 90.letech) a proto se cikánská hudba a písně musely převzít z originální zvukové stopy. Problémem se však staly přechody ze zpěvů z originálu do mluveného slova v dabingu - různé výkřiky a všechny součásti atmosféry, která by ve zvuku chyběla či byla narušena, kdyby se jemné návaznosti neudělaly nebo se "natvrdo nastřihly". Na tyto přechody byl angažován velký cikánský sbor, který odváděl výborné výkony. (04.08.2021)

Musím sem dát osobní vzpomínku: koncem sedmdesátých let se "se školou - myšleno základkou" chodilo do kina většinou na sovětské nebo naše filmy z 2. světové války - Práče, Osvobození, Atentát apod. Dokážete si tedy představit, co to s mými spolužáky v pubertě udělalo, když nás vzali na tenhle film? I soudružky učitelky byly poněkud rozpačité.... :))) (30.07.2023)

Vášnivá milostná romance na základě literárních předloh velikána ruské i světové literatury Maxima Gorkého-Peškova byla moldavským režisérem - film není ani ruský, ani ukrajinský, ani rumunský, ale opravdu identitně moldavský - Loteanu přenesena do reality moldavské skutečnosti, tj. zčásti do maďarské pusty, zčásti do Haliče a Bukoviny, zhruba na severovýchod někdejšího habsburskolotrinského mocnářství. Přiblížení zběsilého cikánského světa (evokuje mi Kusturicovu ČERNOU KOČKU, BÍLÉHO KOCOURA) v jeho romantickém, takřka puškinském nebo lermontovském vnímání je úžasné, navíc podpořené invenční kamerou. Děj se odbývá prostřednictvím posunů v popěvcích, jízdách kočovných vozů, méně už v dialozích nebo tempech, na která jsme zvyklí z našeho světa. Odehrává se v časově cyklickém světě dětinně vnímané skutečnosti, v myšlení, založeném na představě, že když vidím, stačí si vzít. Vždyť když by to mělo být na opak, zachoval bych se přece stejně a rozdělil se s druhým o vše, co mám. Divoká, pudová touha po samostatnosti tak trochu pro samostatnost samu také stojí u tragického konce obou milenců. Zděšení, které prochvívá táborem po jejich násilné smrti, přeskakuje opět do výchozí dětinné polohy; palič, přichycený při činu, je upřímně zdrcen jeho následky. Film obsahuje prakticky všechny současné prvky cikánského sebevyloučení z moderní společnosti a dokládá značnou bezmoc prakticky každé většinové společnosti při pokusech o její pozitivní řešení. Dobrodružné se v tomto světle mění v hyperromantické a zřejmě i klasické. A nadmíru inspirující. (10.07.2008)

Asi soukromý divácký zážitek roku (nebo prostě za hodně dlouhou dobu dozadu), ten film mě zcela okouzlil a bezmezně nadchnul. A to především díky krásné kameře (některé zpomalené záběry jsou dechberoucí!), nadpozemsky překrásné hudbě J. Dogy (soundtracku se pořád ne a ne naposlouchat, přičemž nejvíc se mi líbí píseň Яблоко - vůbec celá ta scéna je naprosto úžasná, pustil jsem si ji za sebou snad stokrát a pořád nepřestával žasnout tím, jak postava Rady na místě zastaví běžící koně pouhým pohledem - kdo neviděl, dokáže si jen těžko představit) a jedinečnému obsazení - herecký zjev Světlany Tomy mě zasáhnul jako blesk z čistého nebe - ve své životní roli je naprosto okouzlující a jedinečná a okamžitě jsem si ji zařadil na pomyslný soukromý seznam památných diváckých zážitků, které vás omráčí a které už budete pořád vidět před očima. Ta její ústa plná sněhobílých zubů, ty nekonečné vlasy černé tak, až to přechází v modř, ty její tmavé oči, ve kterých se navždy ztratíte a kterým propadnete celou duší - jaká úchvatná žena, jaké velkolepé ztvárnění archetypu krásné cikánky! Kamera, výprava, kostýmy, obsazení, hudba - to vše vytváří dokonale celistvý filmový tvar, který je ve svém lyricko-melancholickém posmutnělém vyznění plný velkých emocí a nezapomenutelných momentů. Emil Loteanu dozajista nechal vzniknout filmu, který se dnes jeví jako nadčasový skvost nezávislý na době svého vzniku a který vůbec neztratil nic ze svých kvalit - už jenom ta úchvatná hudba tomu filmu prostě navždy zajistila nesmrtelnost. Na filmu zamrzí snad jen nepodařené postsynchrony, kterých si nejde nevšimnout, a pak to, že veškeré obsazení bylo "necikánské", což trochu podkopává autenticitu (s níž je to však v tomto filmu vůbec takové komplikovanější, protože ten film je mnohem spíše idealizovaným než realistickým pohledem na cikány - ti zde navíc představují spíše zástupný symbol než konkrétní etnikum); někomu zřejmě nemusí i sednout i skutečnost, že děj celého filmu je prostinký a k tomu završený překvapivým závěrem, který tak docela neladí se zbytkem filmu (považuji btw. za hrozné, že v anotaci filmu se zde zcela bezostyšně spoileruje o sto šest - srdečně každému přeji, aby měl možnost film zhlédnout, aniž by předem věděl, jak dopadne). Nádherný film, u něhož mi několikrát spontánně vyhrkly slzy štěstí. (16.11.2015)

Muzikálová romance podle Gorkého mně svým dějem připomněla Olbrachtova Nikolu Šuhaje. Ani v tomto filmu nemůže zvítězit láska tím spíš, že proti ní stojí svoboda – svoboda cikánských kočovníků. Hudebně i vizuálně je však dílo provedeno výborně, což dohromady spolu s romantickým příběhem nemůže na diváka jinak než zapůsobit. (26.06.2006)