Jean od Floretty

Filmový diptych Jean od Floretty / Manon od pramene je kinematografickým triumfem po všech stránkách, počínaje podařenými hereckými výkony (fascinující Yves Montand není zdaleka jediný), přes překrásnou kameru snímající kouzelné provensálské exteriéry a pečlivou výpravu, po nádhernou hudbu Jeana - Clauda Petita. Tomu všemu zkušenou rukou vládne režisér Berri, který i scény, jež by snadno mohly sklouznout k lacinému melodramatu, zručně kočíruje velice vkusným způsobem. (06.03.2009)

Zatím mám za sebou první část, a smekám nad vším, co Claude Berri dokázal. Atmosféra, prostředí, kamera, herci, a samozřejmě Pagnolův silný příběh, to vše na výbornou. Pochvala míří i do dabingového studia České televize, protože pánové Munzar, Donutil a Novotný rozhodně nezklamali. Kdo z nás by nechtěl žít v Provence a chovat králíky! Gerard asi nikdy nezažil víc fandění. (27.07.2014)

Reklama na krásy prosluněné Provence skrze cynicky upřímný lidský příběh, který je nám čecháčkům velmi blízký. Člověk totiž rád vidí, že vychcánci a prospěcháři nejsou jen v našich luzích a hájích, ale že se jako králící množí prostě všude tam, kde se naskytne příležitost si přilepšit. Nejvyšších met se to dotýká hlavně díky triu statkářů. Ono taky s Auteuilem, Montandem a Depardieuem by šlo dost těžko natočit špatně zahraný film. Bohužel, to však k dokonalému zážitku nestačí, jelikož střední pasáž je přeci jen oproti výbornému úvodu až zbytečně průměrná a bez momentu překvapení. Je to stále dokola jedno a totéž schéma. Ovšem klidně přiznám, že jsem si to uvědomil až po skončení, protože hudba s kamerou tento nedostatek s úspěchem maskují. Tak dobře, až má člověk chuť jít si sednou někam do parku, tam otevřít dobré víno, kochat se přírodou a zapomenout na ty vychcánky všude kolem. (24.05.2008)

Velkolepě a nonšalantně vyprávěný příběh o drsnější tváři francouzského venkova první poloviny 20. století. Provence je krásná země mnoha půvabů, ale je to také tvrdý kraj, díky svému klimatu a vyčerpávajícímu letnímu žáru. Tomu, kdo s krajem dokáže spolupracovat, nabízí oblast své bohatství a krásu. Sebenepatrnější zaváhání však dokáže krutě potrestat. A pak je tu ještě důležitý lidský faktor: nedůvěřivost, odtažitost a zdánlivá neochota usedlíků vůči nově příchozím, hamižnost, sobectví a zákeřnost při honbě za vlastní a rodinnou prosperitou. Krutě se dokáží chovat lidé pro své předsudky, pro svou vypočítavost, pro svůj pozérský sklon při přezírání nových osadníků, pro svůj strach z neznáma a neznámých, pro svou neochotu zaplést se do cizích sporů, pro svou pohodlnost, pro svůj prospěch, pro svoji zbabělost, pro svou závist, pro svou zakořeněnou nenávist. Úředník a hrbáč Jean Cadoret alias Jean de Florette (skvělý Gérard Depardieu) je životním optimistou, který přes úkladné nástrahy i nepřízeň okolností, dokáže s neutuchajícím nadšením bojovat za svůj sen o lepším a kvalitnějším životě své rodiny. V souladu s přírodou, v souladu s krajinou, v souladu s přirozeností, v souladu s bojovností, v souladu s vesmírem. Je srážen k zemi, aby pokaždé znovu vstal a neohroženě bojoval proti osudu i proti pokrytectví, přetvářce, škodolibosti a kladeným nástrahám. Vždy s úsměvem, s elánem, s nadějí, se ctižádostí, s bojovností. A s nadšením, které je pro něj i ránou osudnou, snad i poslední ránou z milosti. Jeho protivníky jsou zámožný statkář Cesar Soubeyran (skvělý Yves Montand) a jeho trochu prostoduchý synovec Ugolin (Daniel Auteuil), kteří se ve jménu slávy a bohatství rodiny a rodinného jména, ve jménu své vlastní prosperity a štědré budoucnosti postaví proti novému osadníkovi. Nikoliv veřejně a zpříma, ale postranně a zákeřně, s falší a přetvářkou. Jako supi čekají na svou vhodnou příležitost, aby se mohli zmocnit své vytoužené kořisti a opanovat bohatství krajiny. Z dalších rolí: Jeanova manželka Aimee (elegantní Elisabeth Depardieu), žena se stálým osobním kouzlem, Jeanova dcerka Manon (Ernestine Mazurowna), chytré, zvědavé a rozumné dítě, hluchá Amandine (Chantal Liennel), Cesarova hospodyně, či další obyvatelé oblasti Philoxéne (Armand Meffre), Anglade (Jean Maurel), či Pascal (Pierre-Jean Rippert). Vynikající drama v poetickém tónu tragédie temné stránky lidské duše. Velkolepé a strhující. (15.01.2013)

Pěkný příběh zpracovaný v ušlechtilém scénáři, krásné prostředí, plejáda francouzských herců konce 80. let, citlivá režie. Ale co dál? Snad ještě to, že na vesnici to tak doopravdy chodí, ať na provánské nebo moravské. A Ugolin to reprezentuje nejlépe, emoce se posunují sem a tak, ale poslední dotek je vždycky styk s majetkem (pokud možno vlastním). Pozn.: Honza od Florety je v Itálii i ve Španělsku (podobně Pako od Lucie - Paco de Lucia) označením hocha, u nějž je otec více či méně neznámý. Pozn.: Proč tedy jen tři hvězdy? Vezměme si jednu z mých slavných rovnic v normovaném tvaru "Realita + Suma virtualit = 0". Zde to neznamená nic víc, než Claude Berri natočil film tak reálný, že všechny virtuality jsou v podstatě nemožné. "Bude to tak a nejinak", ustavičně opakoval v Benešovských kasárna Major Crhák. (22.11.2017)