Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (14.11.2022)

Výborná záležitost, tedy po té tvůrčí stránce. Chválím zaměření na postavu Dahmera jako takové, jednotlivé vraždy se odehrávají pouze buď mimo záběr či slyšíme pouze zvuky. Kdo čeká gorefest, bude zklamán. Navíc jsou tu scény či rovnou díly odehrávající se z pohledů obětí, jejich rodiny, či rodiny Dahmera - tenhle pohled z více úhlů někomu možná nesedne, pro mě je to výtečný krok. Co se týče diváka, podívaná to určitě není pro nikoho příjemná. Hlavně v první půlce, kdy je přibližováno Dahmerovo dětství či jeho přerod ve vraha. Jednotlivé scény jsou táhlé, takže nechají diváka v té nepříjemné atmosféře dost vymáchat. Ironické je, že člověk tak nějak doufá, že se Dahmer polepší a přepne do normálního (čti nevraždícího) člověka, ačkoliv je výsledek předem znám. Hodně za to může Evan Peters, jehož ztělesnění tohohle zmrda je dokonalé a každá scéna s ním dává smysl tenhle seriál vidět. Pomrknutí na Geina či Gacyho, přepokládám, není náhodné a další série by o nich mohly pojednávat. (02.02.2023)

Bylo to pěkný, ale tento člověk si nezaslouží takovéto hodnocení. Co se týče zpracování tak v pohodě, dobře se na to koukalo, ale za mě to nemělo na atmosféru jako seriál HAD. Chápu, že mnoho násilných scén nebylo možno přidat a bylo vystřiženo, ale na druhou stranu přesně proto tyto filmy vznikají, abychom si připomněli hrůzy, oběti a nechutenství, které provází osobu, která toto způsobila. (11.12.2022)

Namet je natolik silny a zajimavy, ze uz to slo jen spatne natocit. A to se nastesti nestalo. V serialu se podrobne seznamime s minulosti pachatele, vztahu v rodine a s jeho pracovnimi "uspechy". Tak i s nekterymi obetmi. Zde mam prvni vytku, proc se tomu hluchonememu klukovi venovala vice jak desetina serialu? Muze se zdat, ze pak uz je hlavni postava upozadena a serial na prvni pohled muze ztracet tempo. Ale pohled k sousedce, rodicum, veznum... je taky zajimavy a dotvari uceleny obraz k tomuto silenci. Asi neni potreba si to nekdy poustet znovu, ale dojem to udelalo. (29.12.2022)

Co na TOHLE napsat… fantastické s ohledem na autenticitu. Prakticky hned první epizoda popisuje události z 22. července 1991. Tedy člověk nemá pocit, že je co ještě moc vyprávět (vykecali vše hned na začátku). Už druhá epizoda, ale vše o čem bude zbytek vyjasní. Bude se poskakovat v čase. Dahmerovo dětství, první projevy úchyláren a pak si jako bonus střihneme dva kousky z května 1991. No vzhledem k tomu, že jich bylo celkem okolo 17ti, “zábavy” je na každou epizodu i po zbytek řady ještě dost (viz u jednotlivých epizod). Co mě jen překvapuje je ta perverzní fascinace explicitní prezentací “čtyřprocentní sexuality”, ale celkem drsné detaily (viz wiki) s tím související (“krvácení z konečníku”, “nahý na ulici”, atd.) se cudně zahlazují, ignorují a mírní. Prostě být homo je na NETFLIXu in, ale rozpíchaná řiť už ne… Každopádně dát si tohle jednu až dvě epizody se dá (jako hodina dějepisu zajímavé), ale dívat se bez mála DESET hodin na “umělecké zpracování” jeho duševní nemoci, to fakt ne. Obzvlášť když minimálně polovina stopáže je nastavování kaše a vycpávková nuda (poslední tři epizody šly prostříhat na 20 minut). Pozn.: To, že Peters (36 let) hraje někoho komu je 32 jestě OK. Ale že hraje i 17ti letého, je vážně debilita. (10.05.2023)