Nashville
Režie:
Robert AltmanScénář:
Joan TewkesburyKamera:
Paul LohmannHrají:
Ned Beatty, Karen Black, Ronee Blakley, Keith Carradine, Geraldine Chaplin, Shelley Duvall, Allen Garfield, Barbara Baxley, Henry Gibson, Scott Glenn (více)Obsahy(1)
Nashville je hlavní město Tennessee. Je to také metropole country music. A počínaje rokem 1975 i název filmu. Natočil ho americký režisér Robert Altman, který už předtím projevoval sklon k mimořádnosti i neúctu k zavedeným normám a to rozmanitým způsobem: v cynickém příběhu amerických vojenských lékařů za korejské války (MASH), ve fantastické historce chlapce schopného létat jako ptáci (Brewster McCloud), v atiwesternu s antipatickými antihrdiny (McCabe a paní Millerová), v rafinované šarádě na pomezí pravdy a přeludů (Vidiny), v odheroizované gangsterce z 30. let Bonnie a Clyde naruby (Zloději jako my), v rozčarovaném pohledu na svět hráčské vášně (Kalifornský poker). Nevšednost, nekonvenčnost ale také sklon k nezávaznosti, který poněkud oslabuje potenciální kvality těchto rysů, v americké kinematografii jinak sympatických: některé hlasy kritiky napovídají, že Nashville se z této linie vymyká, a to k prospěchu věci. V typickém americkém městě střední velikosti a ve středostavovském prostředí probíhá sled výjevů, které jsou jednotícím motivem. Tím je příjezd kandidáta fiktivní politické strany na prezidentský úřad, což je podnětem k orgiím písní, tanců, estrád. S nimi se prolíná soukromý osud celé galerie postav až do vyvrcholení, kdy jeden mladík vytáhne z pouzdra místo kytary revolver a začne střílet na pódium; někoho zabije, někoho zraní, někteří zpěváci uprchnou, jiní zpívají dál v očekávání kandidátova příchodu (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
24 rolí a velkou část z nich představují zpěváci a zpěvačky. Co z toho vyplývá? Že většinou někdo stojí na pódiu s mikrofonem v ruce a zpívá. Nemám nic proti americké country (a k městu neodmyslitelně patří), ale občas jsem se prostě nudil. Jediná píseň ve filmu ovšem funguje v muzikálovém smyslu a posouvá děj (a Keith Carradine za ni dostal Oscara, což mu celkem přeju). Zaujala mě hlavně solidní politická kampaň, která je ve filmu stejně všudypřítomná jako hudba. Kolektivní filmy Roberta Altmana mám celkem rád, ale té country na mě prostě bylo moc. ()
Fascinující na Nashville je, že si vytváří svůj mikrosvět, který když vás vtáhne, tak už nepustí. Country není moje krevní skupina, ale tady je to úplně jedno. Už proto, že nezazní žádný typický odrhovačky. Písně složené přímo k filmu a zpívané samotnými herci jsou svébytné skladby, které obstojí i při samostatném poslechu. Tehdejší hvězdy country si Altmanovi dokonce stěžovaly, že je i jejich město vylíčil zkresleně (podle Altmana jim spíš vadilo, že nepoužil jejich songy - ještě že tak). Písně tady nejsou jen do počtu, jsou integrální součástí filmu, rozhodně to nepůsobí jako muzikál. Dalším kladem jsou charaktery: každá z 24 postav je zajímavá a výrazná, takže jsem neměla problém se v nich orientovat. K tomu všemu ještě Jeff Goldblum s tricyklem, prostě jsem víc než spokojená:) Altmanovský styl (svou výjimečností srovnatelný snad jedině s Fellinim) na svém vrcholu. ()
Altman zdanlivo robí všetko preto, aby jeho Nashville nebolo vôbec jednoduché vydržať sledovať takmer tri hodiny. Slabé dejové linky, ich nie príliš jasná previazanosť, dlhé sekvencie, kedy počúvame celé piesne spievané v baroch a na veľkých pódiách. Napriek tomu sa na tento premyslený koncept rýchlo naladíte (aspoň časť publika vrátane mňa) a čas prestanete absolútne vnímať. Naopak začnete vnímať rôzne detaily (deja či mizanscény) a uvedomíte si dobre atmosféru v americkej spoločnosti polovice sedemdesiatych rokov. Ale bacha, pokiaľ nie ste fanúšikom country, tak toto nie je film, ktorý by mal v úmysle ho z vás spraviť. Ale ani ho nezačnete nenávidieť. ()
Dějová linka se dá charakterizovat jednou větou, ale srozumitelně ji přiblížit může zabrat celý večer. A nemýlíte se, dvě a půl hodinky tu zní country - a dvě a půl hodinky je Nashville fascinujícím filmem. U mě žádná vznešená nuda nebo epizodická sociální kritika, jak někdy Altmanovo dílo bývá označováno. Tady vážně stačí jen otevřít oči. ()
Typický film R. Altmana: nadprůměrná stopáž, mnoho postav (v tomto případě až zbytečných), pomalé tempo a příběh složený z mozaiky. Tento způsob vyprávění mi nikdy příliš neseděl, s postavami je téměř nemožné se ztotožnit a celé to na mě působilo dost odtažitě, navíc moje záliba rozhodně nespočívá v tom, poslouchat 160 min country. Naštěstí film je natočen zkušenou rukou (až pseudo-dokumentárně) a kupodivu nepůsobí ani moc roztříštěně. Vrcholem je vystoupení K. Carradina s písní I´m Easy (Oscar), která se jako jediná vymyká z celkového hudebního složení.____Komentář a bodové hodnocení berte s rezervou. Za poslední měsíce jsem viděl několik Altmanových filmů, z nichž většina se mi velmi líbila, proto dám "Nashvillu" ještě jednu šanci. 6/10 ()
Galerie (86)
Photo © Paramount Pictures
Zajímavosti (19)
- Gary Busey měl původně hrát postavu Toma a složil skladbu "Since You've Gone", která ve filmu zazní. (D3VIL)
- Všichni muzikanti a skupiny vystupující ve filmu skutečně v Nashvillu v tehdejší době působili. (D3VIL)
- Film se umístil jako 59. v seznamu "Nejlepších filmů všech dob", který vydal Americký filmový institut. (D3VIL)
Související novinky
Zemřel herec Ned Beatty
Včera v kalifornském Los Angeles opustil filmový svět americký na Oscara nominovaný herec Ned Beatty. Bylo mu 83 let. Rodák z Kentucky, kterého si mnozí diváci jistě vybaví třeba jako Otise, věrného… (více)
Filmová bonboniéra
Je střed pracovního týdne, povinnosti se na každého jen sypou ze všech stran a vytoužený oddych je v nedohlednu. Po včerejším informačním nášupu tu tedy pro vás mám tři filmové jednohubky, které sice… (více)
Reklama