Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Stoppardův scénář-mimochodem Tom Stoppard je rodilý Čech ze Zlína-je propracovaný do posledního puntíku.Kdo četl jeho hry(protože je to především dramatik a znalec Shakespeara) jistě ví,že na tomhle si dává záležet,všechno musí dokonale pasovat.Dialogy nepostrádají břitký humor a jsou zdařile vypointovány a sqěle interpretovány mými oblíbenci Time Rothem a Gery Oldmanem..Já jsem se bavila a doporučuju. (25.01.2007)

Výborný film, založený na slovných súbojoch oboch hlavných predstaviteľov. Toto hranie sa so slovíčkami, je ale založené, najmä na výbornom ovládaní angličtiny, pretože menej zdatný divák ako som ja, ktorý nepostrehne všetky tie slovné hračky (ktoré titulky nedokážu zachytiť) nemá šancu vstrebať tento film úplne. Nedokážem si ale na druhej strane predstaviť, pozerať tento film z dabingom, to by zasa nebolo to pravé "orechové"! (07.06.2013)

Moje znalost Hamleta je jen velmi velmi povrchní, ale i tak... Wow! Celé je to o nápadu. A když ho nezprzníte... Coby, kdyby, hra ve hře, kdyby, coby. V podstatě je tenhle film takové blbnutí nad Hamletem a hraní si s prostorami příběhu, které Shakespeare nevyplnil. A když pochopíte a přijmete vnitřní logiku snímku a zapojíte trochu mozek, budete se výborně bavit. 8/10 (10.12.2013)

Sledovat dvojici Oldman-Roth by bylo zábavné, i kdyby spolu soupeřili v mistrovství světa v zírání (kdo zná Big Train, ví, o čem točím), v Rosencrantz and Guildenstern are dead však taky soupeří, avšak jejich proprietami jsou slova, slova a zase slova, volejbal s větami tázacími byl pravděpodobně to nejoriginálnější, co jsem za poslední léta viděl, skvostné, brilantní... "Myslím, že vás zabiju." (14.04.2014)

Tom Stoppard je naratolog; specifický a málem vyhynulý druh uvědomělého vypravěče. Není to však běžný naratolog, protože natáčí a píše tak bezstarostně zábavnou formou, že neustále riskuje, že učiní z naratologie něco, co přináší potěšení. Jeho přístup, nedbající na typickou, od světa odloučenou atmosféru elitářského myšlení, je frenetický a plný napětí. Bere naratologii za límec a nutí ji ke konfrontaci s každodenním životem. Pročež tento jeho vskutku revoluční projekt s nechtěně cimrmanovskými rysy nejenže bezvýhradně obšťastní fanoušky meta-meta-filmů (jeden příklad za všechny: část dramatu sehraná kejklíři a zbytek Hamletem samotným odlišuje fikční vyprávění od běžného vyprávěcího aktu), největší měrou se tu nažďouchne Gerard Genette. Co nažďouchne... bude žrát jak nedovřenej! (18.09.2009)