Bitva o Alžír

Takřka reportážním způsobem natočené dokumentární drama, mapující krvavé události spojené se vznikem samostatného státu Alžír. Italský film, sic natočený za finanční podpory alžírské vlády, zůstává ve svém vyznění velmi objektivní k oběma zúčastněným stranám, jak k revolučnímu hnutí, tak francouzské kolonialistické vládě. I tak bylo tohle dílko ve Francii po mnoho let zakázáno. Snímek v celku důsledně upozaďuje politickou rovinu problému a staví do popředí utrpení a strádání civilního obyvatelstva uprostřed anarchií zmítaného města. Nejde jen o sledování detailního postupu teroristických útoků a následných brutálních represí, ale i o myšlení a psychické tlaky, kterým je civilní obyvatelstvo ve vypjaté atmosféře vystaveno. Rodina, přátelství, víra, svoboda a sebeobětování, se stávají synonymem motoru života každého člověka. Významný je blízký pohled do života některých důležitých postav, aniž by některá strhávala přehnanou pozornost (Ve filmu hrají většinou neherci.). V hlavní roli tak zůstává po celou dobu válka se všemi svými důsledky. Dramatický ráz jednotlivým scénám přidává originální hudba, na které se krom známého komponisty Morriconeho podílel i sám režisér Pontecorvo. Významný film, který připomíná, že historie se stále opakuje. (01.04.2012)

Už mám pomaly strach vracať sa k filmom, ktoré som obdivoval v mladosti. Väčšinou to znamená odobratie jednej až dvoch hviezdičiek. Bitka o Alžír je výnimkou. Aj po takmer pol storočí je to úžasný film, ktorým kdečo začínalo. Už bol spomenutý Paul Greengrass s jeho Krvavou nedeľou i dokumentárne sfilmované Capoteho Chladnokrvne. Aj Ennio Morricone bol tým, ktorý vo svojich začiatkoch v spolupráci s Pontecorvom vytvoril fascinujúci hudobný doprovod k dramatickému deju. Nedá sa nespomenúť ani všadeprítomná a zatiaľ neroztrasená kamera. Aj keď mi ľavicový uhol pohľadu nevyhovuje, musím uznať, že režisér sa aspoň snažil o vyváženosť. Prehlásenie plk. Mathieua skvele stvárneného Jeanom Martinom na adresu politikov je aktuálne dodnes (viď napr. Guantanamo). (31.03.2012)

Předevčírem napadli teroristické skupiny (Hamás atd.) Izrael. Tento film je tedy velmi aktuální. Nejde o to, jestli je jedna strana správnější než ta druhá, vždycky trpí civilisté na obou stranách. Jde o to, že jestli si ti bohatší a "vyspělější" neuvědomí, že ti druzí mají stejné právo na rozvoj a svobodu a že je povinnost těch "vyspělejších" se o své bohatství (nejen materiální) nezištně dělit, tak pořád bude rozdělenost a pořád bude boj těch, kteří si chtějí vzít to, co nemají. Film parádní, ve všech složkách, není třeba to rozebírat. (09.10.2023)

Každá, byť dodatečně sebevíce věnčená válka páchne. A to nejen při pohledu zblízka. Fanfáry, které ji provázejí, nejsou sice vylhány, ale nelze se na ně dívat jinak - chceme-li zůstat nepředpojatými - než jako na špičku špičky pomyslného ledovce věcné skutečnosti a fakt. BITVA O ALŽÍR je z tohoto pohledu jakýmsi cestovním mezníkem: při pohledu zpět se nám vybaví krutá, až dokumentární věcnost Roselliniho filmů PAISA nebo ŘÍM OTEVŘENÉ MĚSTO, při pohledu dopředu, k naší současnosti, drastické scény současné špičky tzv. akčních filmů. Že Francouzi byli v Alžírsku letitými okupanty a příživníky, je zřejmé. Stejně tak je pravdou, že stovky tisíc francouzských kolonialistů se chovaly vůči Alžířanům ať berberským, ať arabským slušně, což kultivovalo do značné míry vzájemné vztahy obou etnik, neměnilo však nic na faktu francouzské takřka 130leté okupace. Bojovalo se - za těchto vyhrocených okolností - o mnoho. Chtěl-li se kdo udržet a nepřipustit do akce extrémní islám, který v celém Maghribu dřímá pod povrchem jako časová bomba, neměl na vybranou. Totéž ovšem platilo i pro druhou stranu. Dezliuze z války, v níž mladí spolunastavovali své krky, aniž vlastně věděli za koho a proč, byla neúnosná. Na konci čtyřicátých let, když namísto slibované nezávislosti byla patrné zvůle Paříže tuto surovinově bohatou kolonii si udržet stůjcostůj, jejich trpělivost přetekla. Výsledkem je po evianských dohodách dnešné rozporuplná alžírská současnosti jednoho z nejbohatších arabských států s mnohaletou občanskou válkou mezi modernisty a "otci návratů" ke kořenům militantního islámu dob Mohamedových a mnoha jejich spolupracovníky ("bílí odpověděli založením teroristické tajné organizace Organizace tajné armády, která se v průběhu první poloviny šedesátých let opakovaně pokusila o atentát na francouzského národního hrdinu generála Charlese de Gaulla. Z černobílé syrovosti tehdejší alžírské skutečnosti, podávané ve filmu, mrazí i dnes. Přál bych si, aby toto více než varovné memento bylo a zůstalo nadčasovým a hlavně nenapodobovaným. (29.04.2008)

KINO C34, 35mm/// Obsazení 7/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 10/10/// PLUS: stále aktuální, dramatické, napínavé, realistické, nestraní ani jedné skupině a je jen na vás si vytvořit obrázek, která strana je ta "správná" MÍNUS: je však možné, že vám nebude sympatický nikdo, děj je poměrně depresivní a bezvýchodný/// Shrnutí: Tak jsem si konečně doplnil vzdělání. Bitva o Alžír je moje takové femme fatale mého studia, kdy jsem měl otázku na film dokonce ve dvou testech a vždy jsem si "vybásnil" o čem ten film je a o co v něm jde. Možná jsem nemohl být vzdálenější a dnes už chápu reakci mého učitele. Včerejší promítání mělo skvělou atmosféru. Film zaujme i dnešního diváka/// Celkem 87%/// (12.10.2023)