Obsah
-
Slavná divadelní hra Vítězslava Nezvala kdysi magicky přitahovala několik generací upřímností, půvabem, krásou. Příběh lásky rytíře de Griex a hříšné světice Manon se objevila na obrazovce v roce 1970. Nezvalovu hru s mimořádným citem pro básnickou hodnotu. Poetické salony s množstvím zrcadel, dekorativní svícny, splývavé závěsy - to je dílo slovenského scénografa Ladislava Vychodila. V titulní roli uvidíme Janu Preissovou, rytíře de Grieux hraje Petr Štěpánek. (oficiální text distributora)
Slavná divadelní hra Vítězslava Nezvala kdysi magicky přitahovala několik generací upřímností, půvabem, krásou. Příběh lásky rytíře de Griex a hříšné světice Manon se objevila na obrazovce v roce 1970. Nezvalovu hru s mimořádným citem pro básnickou hodnotu. Poetické salony s množstvím zrcadel, dekorativní svícny, splývavé závěsy - to je dílo slovenského scénografa Ladislava Vychodila. V titulní roli uvidíme Janu Preissovou, rytíře de Grieux hraje Petr Štěpánek. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
Radek99
Adaptace básnické poémy Vítězslava Nezvala je tak křišťálově čistá, stylově dotažená a esteticky zdařile pojatá, že z jejího černobílého obrazu plasticky vystupuje jen nádherné herectví Petra Štěpánka, čistočistá krása mladičké Jany Preissové, ale hlavně síla neopakovatelných Nezvalových rýmů a krása jeho básnického jazyka. Celá estetika těchhle černobílých televizních inscenací ze šedesátých let je mi nějak velmi blízká. To se ještě v televizi vědělo, jak dělat skutečné umění...(26.1.2007)
-
igi B.
"...Manon, sladká Manon..." Ach ty >sladké časy< české televizní tvorby, byť již jen v dozvucích let >šedesátých< ... Neznámý režisér se známými herci, kteří skvěle v rámci žánru HRAJÍ svoje role. Tenkrát... Z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Umělecké. Krásné...(2.5.2007)
-
sportovec
Klasická televizní iscenace Nezvalovy klasické divadelní hry ve verších přináší vše, co je na Nezvalovi a jeho způsobu tvorby nejcennější: jiskřivý verš, nezkalený milostný cit, lyrickou, neopakovatelnou atmosféru, nabitou pozitivním napětím. Čistotu mladí, které je čisté, i když vlastně zkalené: to je osud titulní hrdinky. Není náhodné, že přes viditelně se prosazující normalizaci mohla vzniknout pozoruhodná báseň v obrazech, silou imaginace překonávající původní, podstatně prozaičtější literární předlohu z raného francouzského novověku. Petr Štěpánek a Jana Preissová, oba mladí a krásní, se v klíčových rolích svých uměleckých drah víc než osvědčili; špičkový výkon mnohdy i za hranicemi svých možností odvádějí i ti ostatní. Zdá-li se někomu, že poselství meziválečných levicových avantgard vyčpělo, MANON - a není v tomto ohledu zdaleka osamělá - prokazuje opak. Jako bychom i dnes cítili paže, natažené z obrazovky k televiznímu divákovi, jako bychom i dnes slyšeli zvonivý smích i přidušený šepot milenců. Křehké, chvějivé, nehmotné lze zachytit. Silou básnické myšlenky, mírou básnického talentu, okouzlením, které není jedincovým majetkem, ale může být a je sdíleno i druhými. V černobílém provedení času navzdory.(13.3.2008)
-
Aky
Tak na tohle už dnes nemám nervy. Je to skutečně spolknuté zubem času. Bezmála dvě hodiny naivní romantiky celé ve verších. Z úcty k předloze zůstávám u 60%.(30.5.2010)
-
Jiří K.
Kvalitní divadelní hry v 60.-70.letech nevznikaly jen na prknech našich divadel, čehož je důkazem i tato adaptace epické poémy Vítězslava Nezvala - Manon Lescaut (původní předlohou byl román francouzského spistovatele Prévosta), která byla natočena v Barrandovských studiích. Jana Preissová alias Manon - hříšná světice - je bravurní. Tři a půl hvězdičky.(4.1.2005)
-
jatamansi
Divadelní hry ve filmovém přepisu nejsou mé oblíbené, ale Manon je jednou z výjimek. Černobílá, barvu dostaly komunistické agitky, jí kupodivu sluší a s přibývajícími léty ještě bude. I Herci, kterí obecně nepatří k mým oblíbeným, snad s výjimkou Jany Šulcové, jsou skvělí. Do Petra Štěpánka jsme v té době byly se spolužačkami zamilované, kdo by si nepřál takového rytíře? (Pak to trochu shodil Zlatovláskou, ale je také být těžké synem Zdeňka Štěpánka) Preissová jako něžná Manon, a člověk jí to věřil. Trošku mi vadily některé kulisy, ale doba a peníze asi vykonaly své. Protože verše umřít, ach umřít pro krásu či Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela jsou už inflační, nabídnu jiné, které by mohly neznalého spíš přilákat: „Tři vidličky, tři nože. Tři lžíce, každá má tři nohy, však kdo si sedne pod parohy?“ Předlohou je hra Vítězslava Nezvala, který si ji však půjčil, či lépe přebásnil od abého Antoine François Prévosta. Román je to útloučký, leč klasicky milostný, a v určitém věku se čte jedním dechem, stojí za to znát obojí. Ale co ode mne můžete čekat jiného než doporučení knížky, případně zavítání do divadla, že.(12.6.2008)
