DogMan

Fíha! Časově mnohovrstevnatý, ač celkem soudržný děj vykreslující profil psychicky velmi nestandardní, ale o to možná nečekaně lidštější osoby, která ač v mnoha oblastech překračuje standardy běžné společnosti, tak se ve výsledku stává jejím středobodem. Masterpiece s geniálními hereckými výkony. [Festival francouzského filmu, Centrál HK] (26.11.2023)

Patlal se v tom Luc Besson roky opravdu slušně. Režisérsky si nás za poslední dvě dekády sotva získal, svůj talent rozmělnil scénáristicky a producentsky a potěšil nás alespoň akčními sériemi Taxi, Kurýr či 96 hodin. A pořád platil tak nějak za nevypočitatelného chlápka, protože zatímco pár úletů tam rozhodně bylo, přišly v daném žánru i opravdu výjimečné kousky jako Polibek draka nebo Utržený ze řetězu. A teď znovu dokázal, že pořád umí i režijně předložit osobitý snímek, jež odkazuje k jeho devadesátkovým počinům. Jedná se o temné drama o muži, se kterým se život nemazlil. Tradičně (a zcela zásadně) to začalo rodinou, respektive agresivním otcem, který četné bití vyměnil za zavření synka do psího kotce (zatímco slabošská matka raději pláchla). Po dalším otcově emočním kolapsu skončil částečně upoutaný na invalidním vozíku, lepší časy pak zažil ve výchovném ústavu, kde si zamiloval divadlo i učitelku posedlou Shakespearem. Jenže pořád ho čeká ještě ten život tam venku a odmítání ze strany potenciálních zaměstnavatelů bude zanedbatelným problémem. Jedinou jistotou zůstává armáda čtyřnohých chlupáčů. Caleb Landry Jones (nedávno jsem s ním viděl komorní a alarmující drama Nitram) je coby oběť dysfunkčního rodinného zázemí skvělý. Toho času „podivín“ v ženských šatech sice není úplně tím hrdinou, kterému bezmezně fandíme, ale Besson rozvíjí pár zajímavých motivů. Škoda, že dotáhne jen některé. Do srovnávání s Jokerem se pouštět nechci, žánrově bych to ale víc tlačil jinam než do lehce thrillerových vod. Vyznít to mohlo (mělo) jinak. Celkový dojem pak mohl být (řekněme) uspořádanější. Přesto spokojenost. (17.02.2024)

Luc Besson nám predstavuje ďalšieho zo svojich nonkomfortných (anti)hrdinov. A treba uznať, že Caleb Landry Jones stvárňuje dosť možno ešte viac ako v Nitram svoju životnú úlohu. Besson sa ako scenárista inšpiroval v Obvyklých podozrivých, i keď neponúka nespoľahlivého rozprávača. K tomu nám servíruje viacero žánrov, pričom mám pocit, že ak by sme sa zamerali skôr na detektívnu líniu (vykrádačky domov) alebo gangsterskú líniu, tak by mohol byť výsledok presvedčivejší. Niežeby celý život Dogmana nebol zaujímavý, ale tie dlhé roky sa dali vtesnať do niekoľkých retrospektív a viac sme sa mohli zamerať na súčasnosť. 70% (02.12.2023)

Upřímně řečeno nedokážu pořádně popsat to, co jsem viděl, protože těch motivů je tu strašně moc a vynechat jeden jediný by neodráželo skutečnost. S čistým svědomím snad můžu napsat jen to, že se jedná o nejdivnějšího spuerhrdinu či superpadoucha, jakého jsem kdy viděl. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak je to brutální dětství v kotci, naprosto úžasná travesti performance Eith Piaf a souboj mezi Mexikány a hafany. Samostratnou kapitolou je pak fenomenální a dechberoucí Jonesův výkon. Besson pořád ještě umí překvapit. 80% (27.02.2024)

Takhle přesně to dopadne, když má jeden ambice prüdce filosofovat, psychologovat, sociologovat a kynologovat nad své yntelechtuální možnosti, milý Luku! Navíc bez pořádného nápadu i dramaturga, ovšem s nezkrotnou touhou děsně vypadat vychlazeně a v. Výsledkem je pak vcelku otravné bulvární travestišou pro mentálně atrofované pejskaře, kterou sice ta ústřední slizká brzobohatá princezna usilovně tahá z žumpy, avšak nemá moc na čem šlapat hovna. Udělal bys rozhodně mnohem lépe, kdyby ses držel svého kopyta a bylo to výhradně o válce latinského gangu se smečkou cigánských svačinek. Takhle je to místy ještě více xmíchu, než když jsi tenkrát předávkoval kdákavou Skarletku IQ stimulanty. Prostě takový další McBread od Dienstbiera. (04.02.2024)