Sound of Silence
Obsahy(3)
Poté, co otec Emmy (Penelope Sangiorgi) skončí v nemocnici, rozhodne se, že odletí z New Yorku zpět do svého rodného města v Itálii a zůstane v domě svých rodičů. Zcela sama v domě čelí zlé entitě, která je napojena na prokleté rádio. Bude muset odhalit jeho temné tajemství, které skrývá, aby přežila a ochránila svou rodinu. (Jardismo)
(více)Videa (3)
Recenze (18)
Člověk by očekával, že když jsou pod režií a scénářem podepsáni čtyři lidé(Alessandro Antonaci, Daniel Lascar, Stefano Mandalà, T3), že půjde o film s dechberoucím dějem, propracovaným scénářem a plnej originálních nápadů a zvratů. Ale není tomu tak. Za mě je Sound of Silence téměř nefunkční a ke konci nudící duchařinou kde nic nefunguje tak jak má. Hororová atmosféra minimální taktéž je to i s napětím. Výskyt duchů je sice hojnej postupem času ale stereotypní a tudíž neefektivní. Člověk se maximálně lekne zesílenýho zvuku. Duchařiny zrovna nejsou mým oblíbeným hororovým subžánrem takže moji kritiku berte spíš s rezervou. Ti co duchařiny mají rádi ať to klidně zkusí. Stejně si ale myslím, že žádnej extra hororovej požitek z toho mít nebudete. ()
Vždy som tvrdil, že keď nemáte koruny na efekty, držte sa hororového subžánru, kde Vám stačia hrádky so svetlom a tmou, pričom nejakú tú vhodnú platňu po dedkovi, ktorá zapadane do pochmúrneho deja, niekde v pivnici nájdete. "Sound of Silence" nie je vyslovená, duchárska tragédia, no ako veľmi musíte byť bez talentu, aby ste sa dali ŠTYRIA dokopy, a natočili takýto (ľahko) podpriemerný paškvil, počas ktorého sledovania, sa ako divák budete tešiť akurát tak z maličkostí. ()
Italští duchové nemilují hluk. Nález starého rádia způsobí jejich frekventované zjevování. Když se nevydá ani hlásek, máte od nich pokoj. Film, který absolutně neohromí v technické kategorii speciálních efektů, působí, že na něm dělali zanícení hororoví nadšenci. A vlastně nejsme daleko od pravdy. Jde o sdružení italských tvůrců, které nemá honosné tvůrčí zázemí. A co víc, nepřekypuje ani originalitou. Většina nápadů ve filmu je posbírána ze zámořských hororových vzorů. Patrné jsou stopy po Zhasni a zemřeš, Tiché místo se také nezapře a určitě těch plagiátorských výpůjček je i mnohem více. Podstatné je to, že film má našlápnuto vesele strašit, ukázat nám jakousi dávnou rodinou tragédii prostřednictvím jejich mrtvých členů a pranic si nedělá těžké koule z nulového rozpočtu. Do popředí jde debutující Penelope Sangiorgi, která by po odstranění nevzhledných podočních váčků měla slibnou auru mladé vnadné ženy v ohrožení. Většina filmu sází na vyvážené tempo, nechybí neustálé divácké jistoty v podobě lekaček a různých hrůzných výjevů. Divák sice u nich přímo neomdlí, ovšem strašení je to vesměs intenzivní. Film přece jen nedokáže přijít s něčím mimořádným. Platí to hlavně o slabém zakončení filmu. Závěrečná třetina ani moc nezapadá do předchozího konceptu. Rádio je pohozené mezi harampádím a je prodáno ve vetešnictví. A následuje úsek, který se nikterak neslučuje s předchozím děním. Nekazilo to až tak výsledný dojem, jen mně přišlo, že tvůrci dost dobře nevědí, čím by ještě chtěli diváky překvapit. Pokud ještě nechtěli končit, tak měli na této sekvenci patřičně zapracovat a více ji rozvinout. I tak je třeba ocenit předchozí dění v domě, kde je mladá slečna se svým přítelem v obležení prokleté rodinky a prokletého rádia. Zapomeňte na hrůzostrašné masky, slepé oko je pro italský hororový národ jasný vrchol, nečekejte prýštící krev, Italové přece nebudou plýtvat kečupem na své špagety. Očekávejte strašidelnou situaci v domě, kde to duchům svědčí, než jim náladu pokazí nevítané decibely. 6/10 ()
„Věčné ticho, svatý klid... teď už doma budem mít.“ Zaprášené retro rádio a z něj se line hudba 30. let, připomínka Lodi duchů. Příjemná husí kůže a chlupy v pozoru. Cvak a cvak... blíž a blíž, jasná varianta na Lights out, jen místo zhasínání lampy zviditelňuje duchy zapínání rádia. A co to vrčí u stolu, že by domácí mazlíček? Tak ne, jen děsný neurotik, kandidát na titul Otec roku, se šíleným pohledem a výhružným: „Pšt, tady je Tiché místo!“ Bohužel i kvalitní, s velkým entuziasmem provozované domácí násilí, může vyústit do... průměru, za 3*. Zvukotěsné OKÉNKO STUDIA: [][] Infarktové chvíle nastaly, když: ⸎ Po první klapce rádiový duch nelenil a hned sežral osvětlovače, i s veškerou technikou. Zbytek filmu se točil ve tmě. ⸎ Emma si začala napouštět vanu a... a nic. ⸎ Ve studiu se svlékala a zpívala si, jenže přestala. To i to. ⸎ V 80. minutě nějaký dobytek ze štábu polil scénář černou kávou. Sakra! [][] Zbytek filmu pak museli natáčet podle scénáře k úplně jinému filmu, o obživlých obrazech, a doufat, že změny si nikdo nevšimne. Já si všimnul. ()
Je to príbeh domáceho násilia, ktorý sa opakuje v tónoch starožitného rádia. Obraz je zámerne tmavý, strašidelné scény sú spočiatku desivé a lakačky fungujú, ale iba krátko, potom sú predvídateľné. Od chvíle ako do chlapíka vstúpi duch a zasvietia mu oči, no najmä keď sa snažia vysvetliť, prečo sa to deje, začína ochotnícke divadlo. Také rozťahané, to málo by stačilo krátky film. ()
Reklama