Rusalka

Opera sama o sobě je samozřejmě národním klenotem, takže o kvalitě hudby či libreta nemá smysl nic psát. Samo zpracování je ale překvapením, protože je tu mix skutečných přírodních reálií a studiových kulis. A překvapivě to moc dobře funguje. Čemu nerozumím je skutečnost, proč místo operních pěvců hrají činoherní herci a jen otvírají hubu, přičemž zpívá skutečný operní pěvec. Tak jsme se dočkali opět pohádkového prince Radovana aneb Vladimír Ráž opět v roli prince. Ale budiž, tohle (asi) české specifikum nic neubírá na kvalitě této verze Dvořákovy Rusalky. PS: Josef Hlinomaz v roli vodníka je k nepoznání a velkým překvapením. (04.08.2017)

Opera je, dle mého názoru, zastaralý divadelní formát a kromě skutečných příznivců přitahuje největší procentuální část chrochtajících snobů. Kultivovaný operní zpěv vyžaduje u diváků hlubší sluchové schopnosti, a proto přednost dostává opereta, muzikál a hudební revue. Antonín Dvořák je pro mne vrcholem české klasické hudby a jeho majestátní vznešenost neminula ani Rusalku. Zápletka a příběh je znám z Malé mořské víly Hanse Christiana Andersena, jen je počeštěn. Václav Kašlík byl nadšenec a propagátor operních kousku, ale na jiný a nový pohled neměl odvahu, držel se zavedené hry a jedinou osobní invencí je pouze vizuální stránka. Prostředí povzbuzuje potřebnou atmosféru temnotou i stylovou nápaditostí scén a kostýmů. Nezvyklé je sledování známých hereckých tváří s neznámým hlasem. Hlavní postavou operní tragédie antických rozměrů je Rusalka (půvabná Jana Andrsová s hlasem Milady Šubrtové), křehké stvoření nadpřirozeného světa. Neznámá tajuplnost obyčejného světa lidí je dráždivá a dosud nepoznaný pocit romantického vzplanutí dokáže dodat činům odvahu. Sebeobětování málokdy přinese očekávaný výsledek. Lidská srdce jsou nevyzpytatelná v přívalech pokušení. Hlavní mužskou postavou je princ (sympatický Vladimír Ráž s hlasem Zdeňka Švehly), v rusalčiných očích zidealizovaný zástupce světa lidí. Stálost a věrnost se rozplývají v mlžném oparu rafinované koketérie. Po ní následuje tápání a hledání již navždy ztraceného. Nejvýraznější postavou je ježibaba (zajímavá Jiřina Šejbalová s hlasem Věry Soukupové), děsuplná nadpřirozená síla, která si nemilosrdně bere krutou daň za své nevšední služby. Rozervanou postavou je vodník (Josef Hlinomaz s hlasem Ondreje Malachovského), Rusalčin rádce a varovný hlas. Je obeznámen s nestálostí lidí, a přesto pošle svou dceru za svým osudem. Důležitou postavou je kněžna (velmi zajímavá Ivana Mixová), která z čistě ženských soupeřících důvodů osudově vkročí do života všech zúčastněných. Z dalších rolí: zvědavý hajný (Josef Beyvl s hlasem Antonína Votavy), zkušený hlavní lovec (Přemysl Kočí), vyděšený kuchtík (Antonín Krčmář s hlasem Heleny Tattermuschové) a mnoho jiných nadpřirozených bytostí. Svým způsobem jde o varování před lidským chováním neupřímnosti a pomíjivosti. Z uměleckého hlediska mohlo jít o výjimečný počin. Nadchne hudba i obraz. Ale jde jen o operu, která nabízí již jen vlastní žánrovou nehybnost a okoralost. (02.10.2017)

"Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidím, po světel bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí..." Árie o měsíčku je patrně nejznámější z celé této úžasné Dvořákovi opery. V tomto Kašlíkově hudebním filmu je tahle árie podána vskutku pěkně romantický. Hlavně se mi líbila ta její část, kdy kamera snímá současně odraz svitu měsíce a Rusalky na vodní hladině. V jiných scénách (s čarodějnicí a vodníkem) je film naopak docela temný. Tohle podání mě hodně nadchlo. Lepší než Weiglova verze z roku 1977. Hlavně pokud jde o synchronizaci zpěvu a obrazu. (23.03.2020)

Nádherné překvapení! Bez nemožného Kňažka a unylé Vašáryové. Opravdická pohádková krásně strašidelná atmosféra, dokonalý Vodník a ultračarodějnická Ježibaba, krásná Rusalka, u které jsem hned googlila, kamže se taková krasavice mohla proboha ztratit. Na tu dobu překrásně udělané, hodně mi to připomínalo scény z Byl jednou jeden král a nebylo to jen V.Rážem, který tam hrál rybáře a tady prince. No a samozřejmě, TA HUDBA! Ta je nezkazitelná a jako pro mě všechno od Dvořáka, dojemná, nádherná a dokonalá..... (19.04.2017)

Moje první setkání s operou proběhlo nad očekávání dobře. Krásná a překvapivě moderní hudba, hrůzu budící vodník a na svou dobu parádní výprava i kostýmy. Jen hajný mohl být trochu častěji na scéně, protože tomu jedinému bylo rozumět, což mě dost rozčilovalo....ale jak mi bylo řečeno, to je u opery normální. No, tím pádem se ze mě fanoušek tohohle žánru asi nestane, ale díky příjemně zkrácené stopáži jsem se pro tentokrát ani nestihla nudit. (15.04.2017)