Sním či bdím?

Hluboká variace na barcovské téma "Život je sen", nebo intelektuální onanie? Vím já? (Nevím). Spousta postav řekla spoustu věcí. Citoval se Nietzsche a Kierkegaard a D. H. Lawrence a mnozí jiní a vypadalo to, jako kdyby pejsek s kočičkou vařili dort z evropské filosofie, psychologie, sociologie a dalších logií. Ty spousty slov jsou skoro nevydržitelné. Atmosféra snové nejistoty fungovala, též forma byla celkem originální a mezi stovkami chytráckých plků se občas objevila i nějaká ta myšlenka, ale to všechno je mi pořád jaksi málo. Ani krátká přítomnost Jaye a Céline nepomohla. (26.02.2006)

Film neuchopitelný a mnohovrstvý, jako je život sám. Snahy o objektivní zhodnocení jsou zbytečné, film nabízí divákovi přesně tolik, kolik je ochoten a schopen si z něho vzít, což bude u každého jiné. Proto je snadné pochopit nejvyšší i nejnižší hodnocení, ovšem jejich zprůměrování je bezcenné. Za artovou skořápkou se na první pohled skrývá pouze další z newage dokumentů typu What the bleep do we know a Secret a místy i "konspirační teorie" (Alex Jones), ale přesto je úplně jiný a o pořádný kus kvalitnější než většina z těch, které se vyrojily v následujících letech. Nesnaží se totiž odkrývat, ale pouze lehce naznačuje, jedna stejná věta nemusí pro nezainteresovaného postihnout vůbec nic, kdežto pro člověka pohybující se v podobné sféře myšlení může být vyjádřením účasti na tom nejvyšším, čeho je člověk jako bytost schopen. Animovaná forma navíc poskytuje určitý stupeň anonymity zúčastněných a zabraňuje tak možnosti povrchní kritiky jednotlivých myšlenek, pro zamýšlený účinek byla nezbytná. K tomu přispívá i fakt, že se jedná o film o snech, kde je všechno možné. Nejsou nám tak vnucovány názory určitých lidí, se kterými bychom se měli ztotožnit; spíše než to jsou přednášeny myšlenky a nápady s vlastní autonomií; lidé prezentující je pak slouží pouze jako prostředek k jejich sdělení a vlastní interpretace je potom na samotném jedinci. (06.01.2010)

Nepřečetl jsem si o čem to je, a tak jsem čekal něco jako Temný obraz.. Víc jsem se spést nemohl. Pro mě nekoukatelné a nejenom proto, že z filozofů mě vždy bolela hlava, ale taky je zde jeden problém...musíte mít stejnou drogu jakou měl Linklater, když to natáčel. Protože pokud si vezmete jinou, může se stát, že film zcela špatně pochopíte. Ze začatků jsem si fakt myslel, že to je parodie, pak jsem pochopil, že to myslí vážně. Abych tomu ale jen nekřivdil, tak např. filozofující šimpanz byl dobrý. A zcela geniální byla scéna kde byl Ethan Hawke a Julie Delphy, která jako by navazovala na film Před úsvitem. Takhle nějak vypadá inteligentní romantika: "miláčku nechceš povědět co si myslím o Kantově teorii globálního aspektu, povidej zlato, to je tak vzrušující". (31.01.2016)

Waking life byl vytvoreny technikou, pri ktere je film natocen na klasicky material a nasledne okenko po okenku manualne prekreslovan. Pro ty co netusi kolik je to prace : hodne. Proto bylo na prekreslovani najato vic lidi, diky cemuz se styl animace prubezne meni. Stejnou techniku Linklater posleze pouzil i v Temnem obrazu ( http://www.csfd.cz/film/194929-temny-obraz-scanner-darkly-a ). Co se obsahu tyka : rozhodne necekejte narativni snimek. Jedna se spis o genialne zpracovany sled ruznych postrehu, filozofickych otazek, zivotnich situaci, momentu ... ramcove spojenych jednou hlavni postavou a jejim velmi volnym pribehem. Na pomezi mezi hranou veci, dokumentem a poezii. Hodnoceni obsahujici slova jako "radobyintelektualni" a "pseudo" jsou mimo, nicmene chapu, ze kazdy divak nechce u filmu 99 minut premyslet. (06.05.2009)

Waking life je jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděla. Zprvu každého vyleká tím, že je animovaný, protože to vyvolává myšlenku, že něco nebude v pořádku, ale snímek z toho nakonec velmi těží. Ve spoustě scén je využito tohoto podivného zobrazení reality a postupem času zjistíte, že je toto nevšední zobrazení něčím, co posiluje kvalitu snímku, protože přesně vyjadřuje jeho šílenou atmosféru. Hlavní hrdina vás ve svých snech, ze kterých se probouzí do dalších snů, seznámí se spoustou zajímavých postav, které se mu snaží vysvětlit svůj smysl života. V tomto filosofickém duchu se nese celý příběh, který odkazuje na spoustu zajímavých věcí, jakými jsou kupříkladu lucidní snění nebo kolektivní paměť. Divák bude jistě přesycen spoustou myšlenek, které nestihne jen na jedno zhlédnutí vstřebat. Některé jsou slabšího rázu a nejdou moc do hloubky, jiné naopak velmi příjemně překvapí a zaměstnají lidskou mysl na hodně dlouho. Mě velmi zaujala tato: "There are two kinds of sufferers in this world: those who suffer from a lack of life and those who suffer from an overabundance of life. I've always found myself in the second category." Možná vás snímek mine a zůstane vám z něj jen vzpomínka na kvanta postav rozplývajících se v barvách nebo se probudíte do dalšího života obohaceného o spoustu nových cenných myšlenek. (23.01.2012)