Démon ve mně

Film poukazuje na jeden málo známý problém multikulturalismu. Mladí migranti ze zemí třetího světa ztrácejí kontakt se svými kulturními tradicemi. V rodinách se sice ještě slaví příslušné svátky, ale esoterické jádro duchovních nauk se vytrácí. Pak ovšem není divu, že jedna holka transportuje démona ve sklenici se šroubovacím uzávěrem a druhá holka, která už ani na démony nevěří, jí tu sklenici rozbije. Ve starověku se démoni zavírali do měděných nebo bronzových nádob, které se něčím ušpuntovaly a otvor se pak ještě zalil olovem, do nějž se vtiskla příslušná pečeť, aby démon nemohl zátku vyrazit. Do sklenice, děvenko, můžeš zavřít jen něco relativně neškodného, třeba bludičku, pokud si ji chceš prohlédnout, trochu s ní pokecat a za pár dní ji zase pustit. Ale i tak musíš vědět, jak ji přinutit, aby do té sklenice vlezla. Každopádně se „lahvování“ démonů v Indii nikdy moc nevžilo. Samina však nad ničím takovým nepřemýšlí, daleko víc ji zajímá, jak by se integrovala s jedním bílým Američanem. Jenomže to by nesměla rozbít tu sklenici. Démon už je venku a pěkně si Amíka podá. Poté má Samina sen o tom, že ji pronásleduje démon, zjevně s úmyslem natrhnout jí prdel. Děvče utíká, upadne, dál prchá po čtyřech, tedy vlastně ve vhodné pozici – a pak se s křikem probudí. Samina se svěří učitelce, vypráví jí o smrti svého amerického přítele a o svých zážitcích. Sice sama dobře nechápe, co se děje, ale přesto je schopná vše plasticky popsat. Učitelka správně porozumí podstatě problému a identifikuje démona coby entitu patřící do kategorie pišáčů (překladateli titulků, polepši se!), kteří jsou ještě horší než neblaze proslulí rákšasové. Zbytek filmu už okultně moc nesedí, ale zato je pěkně dramaticky vyšperkovaný. Pro příznivce esoterických hororů veskrze akceptovatelný film. (13.10.2023)

Celkom príjemný malý horor, ktorý neponúka nič nové, ale vďaka podmanivému nahliadnutiu do indickej kultúry predsa len aspoň trochu vyčnieva. Hororové scény nie sú úplne márne, ale nemá to prílišnú konzistenciu s tou ''vatou'' okolo, ktorá je ubíjajúca a nebavila ma snáď ani jedna scéna bez strašenia. V závere to celkom ožilo a všetko sa správne vysvetlilo, takže slušné tri sú na mieste. (11.10.2023)

Opět ta stejná písnička. Nemohu říct, že by to bylo špatné, ale jako bych to už předtím celé někde viděl. Nápad ohledně indického démona byl dobrý, jen kdyby k tomu byla hutnější atmosféra. To se příliš nepovedlo a dílo tak nebylo skoro vůbec strašidelné. No a to dokazuje i fakt, že vlastně ani nikdo důležitější neumře. 58% (23.11.2023)

Od It Lives Inside som čakal skôr indie horror po vzore It Follows, ktorým sa chcel neznámy režisér zviditeľniť zaujímavým námetom a preukázať svoje režíjne kvality. Bohužiaľ to, že Bishal Dutta zakomponuje do filmu pár prvkov z indickej mytológie skutočne nestačí na kvalitný, ani originálny horor. V jadre sa totiž jedná v prvej polovici o priemernú ducharinu a v druhej, keď sa ukáže titulné božstvo/monštrum v plnej kráse gumovej masky zase o podpriemerný, neškodný monster horor, ktorý nestrhne ani dejom, ani žiadnym krvilačným dianím, ani pointou. Chabý pokus natočiť indie horor, ktorý však vo výsledku ponúka len Béčkový, podpriemerný monster horor. CELKOVO: 4/10 (14.10.2023)

Asi nejzajímavější prvek z celé téhle nepříliš záživné duchařiny pro mě byl hindský (hinduistický) původ hlavní okaté aktérky, a tím i trochu jiný druh bubáka, než na jaké je našinec zvyklý. Všelijaké ty biblické démony a židovské dybuky a pohanské bůžky tu máme každou chvíli, ale nějakého toho indického pišaše nebo pičáka nebo jak se ta potvora vlastně vyslovuje, jsem viděl ve filmu poprvé. Že ovšem vypadá jako přerostlý dvounohý leguán poleptaný kyselinou pro mě bylo docela zklamáním. A kvůli dvěma hezkým cikánkám (Samidha a Tamira) zaokrouhlovat nahoru taky nebudu, stejně z nich za dvacet let budou prdelatý matróny. (16.10.2023)