Kamera:
Yôichi KurodaHudba:
Širó SagisuHrají:
Megumi Hajašibara, Megumi Ogata, Kotono Micuiši, Júko Mijamura, Kóiči Jamadera, Takehito Kojasu, Tomokazu Seki, Akiko Jadžima, Akira Išida, Hiroši Naka (více)VOD (1)
Epizody(26)
-
Šito, šúrai (E01)
-
Miširanu, tendžó (E02)
-
Naranai, denwa (E03)
-
Ame, nigedašita ato (E04)
-
Rei, kokoro no mukó ni (E05)
-
Kessen, daisan šin Tókjó-ši (E06)
-
Hito to cukurišimono (E07)
-
Asuka, rainiči (E08)
-
Šunkan, kokoro, kasanete (E09)
-
Magma diver (E10)
-
Seiši šita jami no naka de (E11)
-
Kiseki wa kači da (E12)
-
Šito, šinnjú (E13)
-
Seele, tamaší no za (E14)
-
Uso to činmoku (E15)
-
Ši ni itaru jamai, sošite (E16)
-
Joninme no tekikakuša (E17)
-
Inoči no sentaku o (E18)
-
Otoko no tatakai (E19)
-
Kokoro no katači, hito no katači (E20)
-
NERV, tandžó (E21)
-
Semete, ningen rašiku (E22)
-
Namida (E23)
-
Saigo no šiša (E24)
-
Owaru sekai (E25)
-
Sekai no čúšin de "ai" o sakenda kemono (E26)
Obsahy(2)
Shinji Ikari se patnáct let po Druhém dopadu připojuje k otcově skupině NERV a v boji s Anděli slouží jako jeden z nejmladších pilotů mechů. (Netflix)
Recenze (107)
Kultovní mecha anime série o soubojích obřích robotů ovládaných vyvolenými dětmi proti jednotlivě se zjevujícím Andělům prapodivných tvarů i schopností, útočících v Tokiu 3 na podzemní komplex ukrývající něco, co může zničit veškeré lidstvo. Takhle to zní značně klišovitě, ale ve skutečnosti jde o originální, skoro dospělou záležitost s množstvím pomalu odkrývaných tajemství. Většina věcí zaslouží přívlastek 'skvělá': akce, postavy, humor, dialogy, zápletka, animace, kresba. Tedy asi tak do 20.-22. dílu, kdy dochází k totálnímu rozleptání psychiky hrdinů, jež jejich současné i minulé činy proměnily v uzlíčky sebeobviňujících se, ztracených, úzkostlivých nervů. Zákulisní pikle plné nábožensko-filosofické symboliky také dostoupily svého vrcholu, pročež se příběh stal poněkud nesrozumitelným. No a ty dvě neslavné závěrečné epizody, ve kterých se tvůrci psychoanalyticky rýpou v pocitech osamění, frustrace, nenávisti, neschopnosti etc. nad téměř statickými abstraktními obrázky, ty nevysvětlily vůbec nic a zanechaly jeden velký WTF otazník. ()
S tímto anime mám jakýsi "love-hate relationship" a vsadím se, že nejsem jediná, která má po celé sérii tak trochu bordel v hlavě... Jeden z problémů, který nacházím, je způsob, jakým každá epizoda podává nové informace, buduje zápletku, příběh, zkrátka storytelling. I přes ohromnou dávku informací, kterou příběh ustavičně nabízí, máte pocit, že vám něco uniká a posledních pár epizod tomu moc nenahrává. Je poznat, že ke konci série už studiu dochází peníze, ale i přes tento fakt se snaží podat co nejvíce pro rozpletení příběhu, ovšem bez zhlédnutí navazujících filmů jsou vám všechny tyto informace naprosto zbytečné, neb jsou chaotické a nepochopitelné. Možná je to záměrně, ale mně takový způsob vyprávění moc nesedí, zanechává mě velmi ne(u)spokojenou, neboť právě kvůli rozuzlení sleduji díl za dílem, chci přeci vědět, jak to všechno dopadne, napětí s každou epizodou roste a když se vám nabízí konec a vše se má v celé své kráse odhalit, poslední dvě epizody (a hlavně ta poslední) veškeré to napětí ničí, řítí jej do hlubin prázdnoty a přesně s takovým pocitem vás zanechá, pocit prázdnoty, nepokoje, nepochopení. Přemýšlím, možná někteří toto anime zbožňují právě kvůli tomuto pocitu naprostého emočního vyždímání a nepokoje, ale mně tento pocit netěší, spíše rozčiluje. Pokud jste toto anime neviděli, je potřeba na toto myslet, protože jen vy sami si uděláte obrázek, jaký vztah si k této sérii vybudujete. ()
O NGE už toho bylo napsáno spousta, ať už to bylo v pozitivní, negativní anebo vysvětlující rovině a tak se vyhnu velkým obloukem těm známým filozofickým a psychologickým tématům, protože by to jinak bylo z mé strany na několikastránkový referát. Pro mě ma seriál několik velkých problémů, které mi znepříjemnily podívanou: 1) Nelíbí se mi necitlivě drsná obrátka zhruba v polovině, kdy se z akční mechy stává psychologická poradna. Důležitost lidské psychiky hlavních postav v druhé polovině vůči celkovému dění naprosto zmuchlá a znehodnotí první polovinu. Nedokázal jsem se vyrovnat s pocitem, že první polovina až na základní informace mi vlastně nic nepřinesla. / 2) NGE špatně stárne. Co si budeme povídat, spousta pravidel a zákonů v NGE se řídí ultramocným zaklínadlem "because anime logic". Divák, který se snaží brát seriál vážně, nená šanci uniknout před mnohými otázkami: Proč 14tileté děti? Proč zrovna tyhle děti (když jsou tak nestálé?)? Proč, když na nich leží tíha a osud světa, tak se k nim každý chová jak ke kusu hadru a naopak je neuklidní/nepodpoří, aby svou práci odváděli v plné fyzické a psychické síle? Výpis by byl dlouhý. Spousta otázek zůstane pro změnu úplně neodpovězená. S věkem taky klesá náhled na kvalitu grafiky, která i po 20ti letech není špatná, ale není to nic extra. Všechny tyto body jsou evidentně méně markantní, pokud by mi bylo kolem 15ti a v době 90. let musel být NGE nechutná pecka. / 3) Postavy, což se ale vztahuje k 2. bodu. Není pravda, že by byly nezajímavé. Není pravda, že by neměly hloubku. Jenže jsou na facku a záměry některých z nich mi jsou neznámé/nepochopitelné. Shinjiho repetetivní "Budu pilotem! Nebudu pilotem! Budu pilotem! Nebudu pilotem!" způsobuje migrény a chování Asuky zvedalo mandle. Jedno přespání s kamarádem a miluju ho? /konec rantu. Z obecného hlediska jsem si ale Evangelion užil. Epičnost (podpořená hlavně alternativním koncem End of Evangelion), kterou podporují kolosální mecha-souboje a tíživost/naléhavost existencionality, z toho čiší na každém rohu. Napětí by se dalo krájet s tím, že seriál nemá výraznější hluchou pasáž až na prapodivnou brzdu v podobě posledních dvou dílů, nemá nejmenší potíže probouzet emoce (některé výkřiky jsou šílené, ale musím užnat, že fungují) a razit nepříjemně hustou atmosféru. Co celou dobu anime chce podat, tak se mu efektivně daří a naopak jsem toho názoru, aby se zbytečně hluboko nedumalo/nedolovalo něco, co v tom vůbec není (IMHO to je takový jednoduchý podvod na divákovi). Skrz ale výše zmíněné výhrady a poměrně vysoká očekávání odcházím mírně zaražený a nenaplněný. Silný 3*. ()
Je dobré, když má seriál propracované postavy a dokáže se aspoň na chvíli zaměřit i na jejich pocity a prožívání, a diváci tak mají možnost se s nimi ztotožnit a víc jim fandit. Jenže nic se nemá přehánět. A tak, i když má seriál jen 26 epizod, díky častým rozborům pocitů a prožívání hlavních i vedlejších (!) postav, se děj neuvěřitelně táhnul a posouval jen velice pomalu. Zezačátku jsem si říkala fajn, nějak to přežiju, když bude dostatek akce a dozvím se něco navíc, ale jak se i v těch „rozborech“ začalo pořád opakovat to samé, začala mi docházet trpělivost. Vrchol přišel u posledních dvou epizod… Upřímně… to snad není možný, takovej pojeb diváků! Proč to sakra točili? Vyšlo to úplně nastejno, jako kdyby prostě skončili 24. epizodou – všechen dosavadní děj jde do hajzlu a seriál se naplno ponoří do psychologických rozbor postav a do toho je tam takovýho divnýho filozofování, že to otrávilo i mě jakožto studentku filozofické fakulty. ----- Možná by to bylo snesitelnější, kdybych si postavy oblíbila. No dobře, některé jsem měla ráda, bohužel ne ty úplně hlavní. Jasně, hlavní hrdina je puberťák, ale občas mi to jeho hysterčení a nerozhodnost lezla na nervy a nenašla jsem u něj žádnou vlastnost, díky které bych si ho mohla oblíbit. To samé s Asukou, která mě většinu času rovnou štvala a já si užívala každou minutu, kdy nebyla na obrazovce. Ano, Shinji se možná občas zachoval jako idiot, ale nemusela to zopakovat 150krát! Rei sice nebyla otravná svým chováním, jenže byla tichá až moc, taková tichá zabijačka v pozadí, co poslouchá na každý slovo. Asuka asi měla pravdu v tom, že Rei je v podstatě jen loutka... I přes spoustu chyb, které má, se mi nejvíce líbila Misato Katsuragi. Měla jasnou, srozumitelnou motivaci, šla za svým cílem, nevzdávala se, měla odvahu. Ani to, jak často řešili její vztah s Kajim, mi tak nevadilo. Bavil mě také tučňák Pen Pen nebo Shinjiho spolužáci, i když mi přišlo, že tam byli jaksi navíc. ----- Děj byl oproti postavám rozhodně zajímavější. Nebyl to úplně „tah na branku“ jako u jiných seriálů (tj. úplně mě to nevtáhlo), ale hodně epizod bylo sakra napínavých – hlavně díky tomu, že tvůrci vymysleli nějaká pravidla a omezení pro titulní (bio)roboty (třeba napájení). Tady mě zase mrzelo, jak epizodický občas děj byl – prostě zničit Anděla, jen za jiných okolností. Navíc kvůli tomu konci jsem nedostala všechny odpovědi, snad aspoň tohle napraví film. ----- S výjimkou posledních dvou epizod se animace povedla a na svůj věk nevypadá vůbec špatně. Jen některé záběry jsou dost epileptické nebo jak to říct… nepříjemné na pohled – hlavně ty náhledy do prožívání postav… nezajímalo mě to u Shinjiho a u Asuky už vůbec ne… ---- Poslední poznámka se týká postavy Kaworu Nagisy – proč tam byl jenom jednu epizodu, když byl pro děj evidentně zásadní? Celkový dojem nakonec za 7/10. ()
Galerie (970)
Photo © TV Tokyo / Gainax
Zajímavosti (22)
- Tri MAGI superpočítače - Melchior, Balthasar a Casper (Gašpar) - sú mená troch mudrcov (tiež nazývanými "magi") ktorí, podľa kresťanskej legendy naledovali hveizdu do Betlehema, aby požehnali a obdarovali novorodeniatko Krista. (Flipper)
- Tokyo-3 je založeno na skutečném městě Hakone v prefektuře Kanagawa. (Zuzyzss)
- Seriál je víťazom "Best TV Animation Award". (Flipper)
Tento seriál můžete milovat nebo nenávidět, můžete nad ním strávit desítky hodin s lupou a přetáčecím tlačítkem nebo nad ním kroutit hlavou a mávat rukama s nejapnými poznámkami o japonských kravinách, ale na jenom se přece jen musíte shodnout - Neon Genesis Evengelion je legenda, která ve své době naprosto překroutila veškerá očekávání a navždy změnila podobu jak anime, tak celého sci-fi/mecha žánru jak ho známe dnes. A to se mnoha dílům nepodaří. Protože podle všech předpokladů se mělo jednat pouze o další z řady obyčejných mecha-ecchi-harémovek, ve které dobro zvítězí nad zlem, neb nabuchaný hlavní hrdina vždy bez nejmenší námahy překoná veškeré překážky a jeho jedinou slabinou je, že se o blaho ostatních stará až moc - jež by oproti svým četným osmdesátkovým předchůdcům mohlo nabídnout leda tak kvalitnější animaci, což první půlka celkem poctivě splňuje. Proč se zrovna NGE stalo legendou ale dokazuje až v půlce druhé. A klíčem k ní je právě zahodit veškerá očekávání a potřebu vidět děj směřovat tam, kam jste zvyklí a chcete, aby se za každou cenu ubíral, nemluvě o potřebě dostat všechno naservírováno hezky přehledně a srozumitelně na stříbrném podnose. No a postavy jsou pak kapitola sama o sobě. Shinji totiž není hrdina ani žádný ultra klaďas ani nepřemožitelný terminátor ani nemá žádnou osobní vendetu. Už od samého začátku je to prostě jen obyčejný kluk, kterého hodili proti své vůli do rozjetého vlaku a každému je úplně u jedno, jestli hrdinou být chce nebo nechce ("udělej to nebo lidstvo vymře" moc prostoru pro volbu nedává), natožpak jestli svou roli zvládne nebo ne ("Málem umřeš? Masáž srdce, do nemocnice s tebou a zítra jedeme od začátku. Těžké psychologické trauma po poslední misi? Get in the fucking robot, Shinji!"). To samé všemi nenáviděná Asuka. 14-letá namachrovaná a strašně dospělá, otravná, nesnesitelná, ale zároveň velmi lidská Asuka. Ani jeden z nich není a ani NEMÁ být postava napsaná tak, aby ji divák miloval nebo snad dokonce obdivoval. Právě naopak mají být obrazem reality a určitým zrcadlem celému absurdnímu konceptu teenagerů zachraňujících svět (dekonstrukce, chcete-li), aneb co by se asi tak skutečně stalo dětem v jejich postavení, jak fyzicky, tak především psychicky (nevím jak pro ostatní, ale pro mě i v dnešní době závan svěžího vzduchu). Další postavy jako profesionální manipulátorku Misato snad ani netřeba zmiňovat. Prakticky jediný, s kým jsem měla problém, byl ten slizký úchyl Kaji, jehož jediná role v celém příběhu byla sexuálně obtěžovat své kolegyně a zasloužil by si leda tak kastraci, ale naštěstí mi celý zážitek nedokázal pokazit. A stejně tak jsem neměla absolutně žádný problém s formou vyprávění, filozofováním, symbolismy a rychlými střihy (pokud už tady vám to přišlo za hranou, zkuste o dva roky mladší Utenu a pak se vraťte :D). Když to shrnu kolem a kolem, NGE rozhodně není (stejně jako jeho protagonisté) dokonalý seriál. Má spoustu chyb a nedotažených zápletek, zvláštní konec a vyžaduje, aby divák přistoupil na jeho hru, ale i tak jsem si ho užila a ve své době to musela být neuvěřitelná pecka vyrážející dech. Jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala a určitě se vrhnu i na následné filmy. "Congratulations." 8,5/10 () (méně) (více)