Titus

Pompézní, jak po vizuální, tak hudební stránce, jenže takový Shakespeare mi nesedí. Titus Andronicus je IMHO hra potřebující střízlivost právě proto, že je plná krve. Jenže tady se příběh ztrácí pod.barevnými symbolickými kódy, pod jednotlivými historickými vrstvami (ano, válka je už od počátku věku pořád ta samá a lidé okolo ní taktéž), pod expresionistickými nájezdy kamery a kulisami... Vždyť stačí hrát příběh a to ostatní u kvalitního textu přijde samo! (16.12.2011)

Manželské duo Taymorová-Goldenthal stvořilo spolu s legendami jako jsou Sir Anthony a Jessica Langeová a méně známými, ale minimálně v Titovi sakra dobrými herci jako Alanem Cummingem a Harrym Lennixem navýsost zajímavý filmový zážitek, který nemusí každému ladit. Je to jako s hrami od Morávka, čímž ho proboha nepřirovnávám k Shakespearovi. Jen ten vztah k jeho hrám je stejný jako k Titovi - buď jste z něj unešení nebo zhnusení. Nic mezi tím. A já jsem ten unešený, i když první dvě minuty jsem byl hodně nechápající...jen málokdy byl Sir Anthony Hopkins tak skvělý a klasický jako Titus Andronicus, zrazený vojevůdce římský, vítězný a zničený, deklamující Shakespearovské verše... Vizuální stylizace kdesi mezi Dalím a realitou je nesmírně působivá, a když ještě Eliot Goldenthal se svým výjimečným citem pro atmosféru zapůsobí na váš sluch, jste z Lavinie opravdu zdrceni...velmi by mě zajímalo jak by okomentoval svoji práci na jednotlivých scénách, byl by to velice hodnotný bonus na DVD (pokud tam tedy není - ještě jsem neměl tu čest). (13.03.2005)

Netradiční zpracování asi nejkrvavější Shakespearovské hry, která se spíše podobá klasické starořecké tragédii. Po prvních pěti minutách jsem byla trochu zmatená, když na jednu stranu ve snímku pobíhali chlápci v brnění a na druhou stranu se tam jezdilo v autech. Musím ale říct, že jsem tomu přišla na chuť. Obrazové a metaforické podání některých scén s rockovou (?) hudbou mi přišlo geniální a neotřelé (např. znásilnění Lavinie) a co říct o hereckých výkonech? Skvělé, skvělé, skvělé, a to jak u Hopkinse, Lange, tak i u ostatních. Jen malé varování: pokud máte slabý žaludek a málo fantazie, vůbec se na to nedívejte. (26.07.2005)

Tyhle odvážné adaptace jsou podle mého gusta. Akorát mi tady trochu vadila nevyváženost některých scén, které se mi zdály nadbytečné. Jiné byly zase úplný skvost, od kterých se nedaly odtrhnout oči. Hlavním plusem jsou skvělí herci. Hopkins byl ze začátku neskutečně otravný, ale scéna s kuchařem to napravila. Pro Meyerse další jeho typicky šílená role a Jessica Lange jako císařovna taky vynikající. Dalšího takového Shakespeara. (10.01.2009)

2008: No to mě pos... ♥♥♥ 2019: Zajímalo by mě, jestli by Shakespeare brečel štěstím, nebo hrůzou. Asi bych si přála, aby štěstím. Dnes již moje srdce pro absolutní zážitek preferuje trochu jiný druh filmů, ale nic to nemění na tom, že Titus Julie Taymor na dlouhou dobu a možná navěky definoval moji představu o tom, jak má vypadat pořádný megalomanský spektákl. (Zhruba jako antické drama odehrávající se ve světě připomínajícím post-apokalypsu a zběsilost Mad Maxe nebo něčeho podobného.) Jessica Lange je tu naprostá bohyně. A přijde mi věčná škoda, že v kariéře Jonathana Rhyse Meyerse přišla fáze, kdy si ostříhal vlasy, získal svaly, psychicky se zhroutil a přestal přijímat/dostávat zajímavé role, protože mi přijde univerzálně talentovaný herec typu Christian Bale: jako člověk nepůsobí úplně bystře, ale pod cílevědomým režisérským vedením je zohýbatelný do jakékoliv polohy a je na to radost pohledět. A ještě třeba připomenout, že právě tady jsem se zamilovala do Alana Cumminga. (19.05.2008)