Život pod vodou

Neuvěřitelná mozaika žánrů - dokument, drama, akce, komedie, absurdita, líznutá špetkou fantasy a v neposlední řadě také rodinný film (ústřední to téma Wesových snímků) - je dohromady držena v první řadě brilantní režií a scénářem Wese Andersona, lví podíl na výsledném efektu filmu mají však i všichni herci - od zbožňování hodného parchanta Billa Murrayho přes milou Cate s perfektním anglickým akcentem až po poetického Willsonova gentlemana. Komplexní, smysluplné, chytré a hlavně krásně, hravě vtipné. P.S.: Mimojiné téma mé bakalářské práce. P.S.S.: Někdo mi ukradl mé milované DVD. Svět je zas o něco temnějším místem. Fňuk. 100% (17.06.2006)

A zase je tu ta postmoderna. Kombinace nezkombinovatelného. Je to dobře? Je to špatně? Každopádně je to velmi, velmi ... originální. Pozor: pokud to čekáte, Život pod vodou rozhodně není žádná třeskutá komedie. Atmosférou mě překvapivě připadá nejblíže asi filmu Zatraceno v překladu Sofie Coppolové - lehká nostalgie s dávkou humoru. Příběh zpracován jinak by mohl být vnímán jako 100% realistický. Vše je ovšem "shazováno" = parodováno přítomností teatrálního barevného mořského světa. Bill Murray jako hrdina Steve Zissou (a vlastně jako Jacquese Cousteau) pluje po moři a řeší své životní problémy. Vizuálně film pojí estetiku dokumentů Jacquesea Cousteaua a filmů, k jakým patří například Lhurmannovo Moulin Rouge. Je to spojení neuvěřitelné, ale je to tak. Trochu se za to stydím, ale opět mě napadla definice filmu skrze rovnici: Život pod vodou = příběh z dokumentů Jacquese Cousteaua + bizarní prostředí jako v Moulin Rouge + atmosféra Ztraceno v překladu + samozřejmě herecký výkon Billa Murrayho, z kterého se pomalu začíná stávat kultovní postava s naprosto specifickým hereckým projevem. (14.06.2005)

Dejte si pozor, tady se může stát naprosto cokoli. Naštěstí většina zvratů není Deus ex machina, ale vyplývají z logiky příběhu. Líbí se mi ten "jemně" mystifikační tón, zároveň pocta fenoménu JYC (ostatně zmíněno i v titulcích). Stejně jako v Moonrise Kingdom, Anderson si mě nejvíc získává tím, že pokud ve filmu někdo položí otázku, třeba i infantilní nebo nesmyslně vypadající, ten, komu je položena, odpovídá seriózně a nejpoctivěji, jak dokáže. I kdyby se ptalo dítě nebo člověk, kterého nenávidí, nebo v situaci, kdy by se dal odbýt. (10.11.2012)

Bizarne krásna, roztomilo pekná tragikomédia s výrazne špecifickým druhom humoru, ktorý mne našťastie (podobne ako pri The Royal Tenenbaums) úplne sadol. Aj napriek mierne naťahovanej stopáži som si s radosťou vychutnal precízne zohraný panteón rozdielných postavičiek a archaické trikové sekvencie, ktoré celému filmu dodávajú melancholickú retro-atmosféru imaginárneho sveta postaveného na reálnom podklade. Jacques Costeau a Karol Zeman by mali určite radosť... :-) 90% (17.03.2005)

Komedie? Dobrodružný? Fantasy? Ale ne, ani jedno z toho tenhle film není. Vlastně se nedá zařadit do žádného z dosud známých žánrů, takže jsem nucen pro něj vymyslet svou vlastní kategorii - psychomatlanina. Prostě tady došlo ke vzájemnému nepochopení. Jeden z nás dvou (já vs. film) je totiž úplně blbej - a obávám se, že já to nejsem. Slyšel jsem na tento barevný paskvil pozitivní ohlasy z mnoha stran a obávám se po jeho shlédnutí, že s lidstvem je to horší, než jsem tušil. Dát tomuto filmu více než dvě hvězdičky, musel bych si urazit obě ruce. Zasmál jsem se jednou jedinkrát, taková to byla náramná bžunda. Dobrodružné filmy si představuju jinak, než jako pozvolné oťukávání "otce" a "syna" (uvozovky jsou záměrně), prokládané spoustou stupidních řečí a rádobybalením těhotné ženské. A fantasy? Viděli jste Pána prstenů? Hloupá otázka, že? Tak to je fantasy. Ale tohle ne - leda tak fantasmagorie, plynoucí z toho, že ve filmu se vyskytují asi tak v 90% zvířata, která jsou endemická, a to tak, že existují jen na jediném místě na světě - na filmovém plátně. Jejich funkci v tomhle blábolu jsem samozřejmě taky tak úplně nepochopil - to bude asi stářím... No nic, už ruce pryč od tohohle filmu, snad budu mít příště více štěstí při výběru... (10.04.2006)