Club Zero

Jessica Hausner zraje jak víno a tříbí v sobě schopnost stále přesnější a do černého zacílenější životní ironie. Její ustavičné uhrančivé, stejně vážné jako svrchovaně pobavené kroužení kolem moci manipulace, víry, fanatismu, sebeklamu a ideologie, které postupně předváděla jak v Lurdách (moje recenze), tak i v  Lásce šílené (moje recenze) a v Malém Joeovi (moje recenze), se tady přetavuje v ještě o poznání krystaličtější a průzračnější záležitost: dá se to celé zobecnit na pozorně sledovanou zkušenost prolamování paradigmat - bez ohledu na to, zda mají průkopníci nového úhlu pohledu pravdu, nebo ne, jejich ultimátní perspektiva je pro starý svět absurdní a nepřijatelná. Je jedno (a ve filmu to geniálně zůstává nerozhodnuté, takže soudy vynáší jen divák, který tím mnoho prozrazuje hlavně o sobě), která generace tu podléhá sebeklamu (nebo která víc) a v čem přesně to podléhání u koho tkví - Jessica Hausner s vhledem, ponorem i nadhledem ukazuje, co se všechno děje, když se o sebe lámou s životem neslučitelné ideje (ale která z nich je neslučitelná s životem, ať už jedince, druhu, nebo celé planety?), kolik vzniká prostoru pro celou paletu nezbytných průvodních jevů, od krutosti přes smutek, trapno, pochyby, fanatismus, kolísání, pravou naději, nepochopení, niterné přesvědčení až po izolovanost, osamění, bezmoc, odluku... Taková modelová reflexe se opravdu jinde neuvidí. *** Naprosto unikátní navíc bylo vnímat, jak to všem v sále hýbe i fyzičnem, jak se kroutí a prožívají to, protože Jessica Hausner tu celému širokému mainstreamu geniálně vyhmátla a promasírovala tu základní, nezpochybnitelnou víru hraničící s jistotou, sáhla všem na základní existenciální tišidlo a mámidlo - na jídlo. *** Supervtipná a chytrá byla i hudba a veškeré aspekty precizní řemeslné, estetické i filosofické stránky věci. *** (Aero, sama, Ozvěny KVIFF.) *~ (13.07.2023)

Od zdravého přístupu k životnímu stylu, přes slepé najetí na vlnu moderních trendů až po mrazivé vymývání mozku a sektářství. Club Zero má velmi zábavnou (ve smyslu černé komedie) a myšlenkově plodnou premisu, která by v tomto pojetí vydala na super osmdesátiminutový snímek. Problém je, že ani zdaleka nemá takovou hloubku, aby utáhl tu reálnou téměř dvouhodinovou stopáž. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Skvělý bizárek o kultu nežravců.. Mia hrála famózně (kam se na ní hrabe Manson) a nejednou jsem měl chuť jí proplesknout za to, jak postavu náboženského fanatika sehrála. Sám jsem si prošel poruchou příjmu potravy a nebylo mi cizí si hezky po jídle zajít na záchod a uvítat ho zpět v míse a tady to bylo surově a hlavně reálně u jedné z postav zobrazeno. Ostatní to dělali z jiných důvodů, který by jim i Greta Thunberg musela vyčítat. Krásně natočené, s decentní, ale důslednou hudbou. (04.07.2023)

Až fanaticky manipulátorský thriller s jen velmi malou nutriční hodnotou, ale o to větší  hodnotou uměleckou. Hudba, školní uniformy, charaktery postav, tohle ve filmu vybočuje, vystřeluje, ujíždí a svým jistým způsobem velmi vtipně provokuje. Nejsilnější stránka Jessica Hauser je bezesporu kompozice prostředí, nebyl snad jediný záběr, kdy bych si neřekl: Tam chci být, kde to je? Sečteno podtrženo, jde o koukatelně zpracovaný nápad, provokativní, ale pocitově odlehčený a vtipný. Nic nejíst, jednoduché, ale musíte věřit. (21.04.2024)

Club Zero pod taktovkou Jessicy Hausner se vkusně vysmívá dnešním lifestylovým kultům a trendům, lidské naivitě a náchylnosti na snadné vymytí mozku. Až wesandersonovským stylem, možná trochu šmrncnutým burtonovským, předkládá mistrně a s pevným scénářem příběh, který leckomu pohne žaludkem. Zdejší dětské herecké výkony až překvapivě dechberoucí a vizuál i hudební monotónní podkres krásně podtrhuje zdejší sterilní a až bezduchou atmosféru. Navíc se dostává i ke kritice rodičovské výchovy, která v dnešní době z různých důvodů nezřídka selhává a nastoluje satirické zrcadlo celé společnosti. Mia Wasikowska se opět našla v této chladné roli a dodala tomuto filmu pilíř, kolem kterého srší všechna ta tvůrčí exploze. Za mě skoro až dokonalé. KVIFF 2023 (21.07.2023)