Pippi dlouhá punčocha

Knížka se mi jako dítěti velice líbila, film jako dospělému už trochu méně. Neříkám, že je špatný, ale hluboko v paměti se mi z dětství uchovala představa mé milované Pippi z knížky a ta je prostě lepší než Pippi ve filmu. Škoda, že jsem snímek neviděl jako malý, dnes bych na něj měl asi lepší vzpomínky a i po opakovaném shlédnutí by se mi líbil více. (20.09.2011)

Vzhledem k tomu, že Pipi byla mým idolem prakticky celé dětství (a není to jen díky mimořádné podobě mé maličkosti s touhle holčičkou:-) a u tohodle filmu a pak i seriálu jsem proseděla velké množství hodně příjemných a veselých okamžiků, tak je jasné, jak budu hodnotit:-) Je to jedna velká obrovská nostalgie plná úžasného pocitu štěstí a veselí, ale také kruté závisti nad životem oné hrdinky:-) (04.12.2008)

V časoch môjho detstva som tento film nemal šancu uzrieť a kniha sa mi páčila, iba ma príliš nechytala. Teraz som zhliadol tento film nedotknutý akoukoľvek nostalgiou. Príliš nie som na hrané rozprávky, ale toto ma vzalo. Čistá hipisačina. Absolutely free. Tie 60te roky asi museli mať čosi do seba. Excentrické dievča s parádnym účesom, neustále roztopašne ceriace zuby a žijúce v pomaľovanom dome kde si bez problémov robí bordel, spoločnosť jej robia kôň a opica, a neskôr aj deti z jej okolia, uchvátené jej spôsobom života. Popri tom bezstarostne a suverénne odráža akékoľvek útoky establišmentu symbolizovaného policajtami a tetou vychovávateľkou snažiacou sa Pippi dostať do detského domova. Po desiatich minútach som si už ani neuvedomoval, že to na čo sa pozerám je rozprávka. Toto je sloboda, pretváranie si sveta na vlastný obraz, obracanie všetkého jestvujúceho na srandu, užívanie si existenčna. Bez problému som ochotný odpustiť miestami celkom kŕčovité spracovanie (pri rozprávkach tohto typu možno aj nevyhnutné) a dávam päť hviezdičiek. (02.03.2012)

Zdá se, že je to naivní. Ale především je to milé, příjemné, hravé a vesele optimistické a pro dětského diváka mnohem vhodnější, než dnešní zběsilá díla, která jsou obvykle plná násilí. Zde je vytvořen takřka ideální dětský svět, respektive dětské vidění světa. Jsou zde rošťárny, fantazie, hravost a rozpustilost, dobro je vždy silnější než špatnost. A jak radostný je život! Hlavní postavou je extravagantní holčička Pippi Långstrump (Inger Nilsson), která je ráda středem pozornosti. Život je pro ni jedna velká hra. Je sice výstřední, ale má také velké srdce a ráda by dosáhla štěstí pro všechny lidi, které při svých dobrodružstvích potká. Pippi je doprovázena malou Annikou (Maria Persson) a jejím bratrem Tommym (Pär Sundberg), kteří se bojí prázdnoty po možném Pippinině odchodu do takové míry, že neváhají dobráckou Pippi citově vydírat. Z dalších postav je zde umanutá stará panna Fröken Prysselius (Margot Trooger), dvojice nebohých zlodějíčků Donner-Karlsson (Hans Clarin) a Blom (Paul Esser), dvojice místních dobráckých policistů Kling (Ulf G. Johnsson) a Klang (Göthe Grefbo) a Pippinin otec, námořní kapitán a král Jižních moří Efraim Långstrump (Beppe Wolgers). Nesmí se zapomenout na vilu Vilekulu, opičku se jménem sir Nilson a na toho puntíkatého koně. Dětský svět má být optimistický, má hladit, má vytvářet skutečně důležité hodnoty a ne současné pseudohodnoty. Má rozvíjet fantazii a dávat tak tím potřebný základ pro vytvoření tolik potřebné hravé kreativity a myšlení. A i když bude někdo namítat, že jde o staré a nemoderní dílo, tak já si budu stát za svým názorem, že jde o nádherně vytvořený nezkažený dětský svět. (23.01.2016)

Jako dítě jsem jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně žral, také jsem chtěl dělat různé skotačinky tak jako ona, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová opravdu uměla pohladit na duši ,především dětské diváky, s kouzelnou fantazií napsal neuvěřitelně silnou knížku, která vyšla již v roce 1949 a prodává se dodnes. Filmové příběhy se jí myslím alespoň v tom zásadním na míru vyrovnají jsou přirozené a to je hlavní. Nevím jestli to zrovna bylo v tomto prvním celovečerním filmu o Pippi. Ale nejvíce se mě právě líbil ten díl s piráty, ale ten byl tuším buď samostatný a nebo později až jako seriál. Jak říkám příběhy s Pippi byly poté zfilmovány ještě mnohokrát, ať už v úspěšnějších a nebo v méně úspěšnějších pokračováních. Vždy ale se starými známými, a sice s Pipilotou Citónií Cimprlíny Mucholapky Punčochatý (jak znělo officiálně její celé právé jméno), s opičkou panem Nilsonem (typicky švédské jméno), puntíkovaným koněm, s přáteli Tomem a Anikou a hlavně se slečnou Rosenblomovou která vždy tak trpěla rozpustilými ale jinak moc zábavnými kousky zlobivé Pippi. Slečna Ambersonová by totiž Pippi nejraději viděla v dětském domově a to hned od začátku!Ale to by nebylo ono že..? Takže nakonec abych to konečně už nějak uzavřel no dávám určitě za 4* je to přeci jenom kus mého dětství. Ať si každý říká co chce, a to neznámkuji s odstupem času.Nehledně nato že každé dítě přeci jednou mělo chuť vždy alespoň na okamžik jen tak někam utéct být sám na svobodě, prostě být samostatný. (14.10.2006)