Ruská archa

Zaujíma ma podrobný pôdorys celej scény, na ktorej bola Ruská archa nakrútená, zaujíma ma, akým spôsobom bola natočená, či teda reálne v jednom zábere a hlavný herec sa musel naučiť celý text naspamať, ak áno, koľkokrát sa muselo začínať od začiatku. Prečo boli vybrané práve tie osobnosti a udalosti s nimi spaté a ukázané v tomto filmovom experimente. Prečo niektoré dôležité udalosti dejín sú opomenuté (to je skôr plusom). Dokument o vzniku tohoto experimentu by ma zaujímal viac, ako samotný film Ruská archa. Na druhej strane úplne chápem, pokiaľ nejaký rus pri záverečnom plese roní slzy a po premietaní niekde v Petrohrade vstalo celé kino a desať minút tlieskalo. Ak by bolo natočené niečo podobné o slovenských dejinách, asi by sme sa tiež na to pozerali subjektívnejšie. Ale som napríklad rád, že mi niekto polopaticky vysvetlil symboliku maľovania starých obrazov. (27.08.2013)

Nečekané... a rozhodně tu nejde jen o Rusko. Ironické, inteligentní, humanistické, nepochopitelné ve své dokonalosti a přitom jakémsi minimalismu. A co už opravdu ale opravdu nechápu je, jak dokáže Sokurov udržet diváka v pasáži závěrečného plesu, kde není opravdu nic než jen tanečníci a znovu tanečníci, žádné dialogy, nic - jak mě dokázal udržet v jakýchsi jiných sférách a postarat se o to, abych se nenudil (ježišmarja... nedokážu to popsat - musí se to vidět) (07.01.2006)

Absolutní vítězství formy nad obsahem. Pro Rusy asi velká paráda (být to v českém provedení, tak slzím dojetím), ale pro každý jiný národ je to jenom hodina a půl dokonalé filmařiny bez jakéhokoli smyslu. Osobně si nedovedu představit schopnosti tvůrců, kteří byli schopni celý film udělat v jediném záběru. To je ohromující. Jinak ale prázdno. 50% (19.11.2016)

V hlavní roli Ermitáž, ale ta hraje na jedničku. Záměr jediného záběru mi připadá jako projev čistého masochismu tvůrce a to, že do toho ten dav lidí v nádherných kostýmech šel, je ukázka manipulovatelnosti davu. Z dialogů ještě v dabingu jsem měla kopřivku a chtěla jsem si ruce vrazit do uší až po lokty. Ale Ermitáž je nádherná a to hodnocení si bez debat zaslouží. (19.03.2012)

Můj třetí Sokurov. Největší výtka: děsivá konformnost. Takové to „umění velkých peněz“ - ono když na něčem participuje pár desítek tisíc lidí včetně institucí jako jsou orchestry, nic reformního z toho vylézt nemůže. Přitom jsem měl za to, že právě Sokurov musel bojovat, aby vůbec mohl mluvit o čem chtěl. Zřejmě se to ale nevylučuje, ba naopak – když už je to takovému člověku umožněno, o to horlivěji šlape brázdu. V Ruské Arše vládla názorová beztvárnost, naprostá ohebnost co se týče traktování politiky, mělkost – takové to „ach ano, kam to spějeme“ anebo „ach ano, kde jsme to byli“... Velmi konformní byly i vhledy do jednotlivých epoch – jemného Mikuláše II. s andělskými dcerkami jsem už viděl v americké produkci Rasputina. Ale otázka se skrývá ještě za tím: PROČ to vlastně točit? Ano: Pro Poklad Anežky Ruské... To je to... A pohonit si ego nad tím to celé zorganizovat. Jediné co mě zaujalo a přišlo mi nové bylo vytrvalé vědomí „sbohem Evropo“. ** (14.07.2015)