Don't Deliver Us from Evil
Don't Deliver Us from Evil
Obsahy(2)
Anne De Boissy (Jeanne Goupil) a Lore Fournier (Catherine Wagener) jsou dívky z bohatých francouzských rodin. Obě studují na internátní škole vedené jeptiškami. Brzy se sblíží a uzavřou spiklenecké spojenectví. Sledují potajmu jeptišky, čtou zakázané romány, recitují verše oslavující Satana, při udělení svátosti po mši si ponechají hostii v ústech a mají touhu po zlu v duši. V době letních prázdnin bydlí dívky samy na letním sídle rodičů Anny. Na pastvině svádí pasáka krav Emila (Gérard Darrieu), který Lore málem znásilní. Dívka včas uteče a jako pomstu dívky zapálí pasákovo obydlí. V opuštěné kapli slouží černou mši a také zabíjí malé ptáčky v klecích, které chová retardovaný Leon (Michel Robin). Když v noci při vyjížďce na kolech potkají neznámého muže, kterému došel benzin v autě, pozvou ho domů. Muže pohostí alkoholem a vysvléknou se do spodního prádla. Začnou hrát opět svoji hru na svádění, které tentokrát skončí tragicky. (curil)
(více)Recenze (15)
Ze začátku to byla jen nevinná hra, opravdu nevinná hra, dvou nejlepších sotva plnoletých nudicích se kamarádek, pocházejících z velmi dobře situovaných rodin, která ale časem přerostla až v chorobnou nenávist a páchání všemožného zla, ten pomalý ale efektivní sestup obou hlavních protagonistek do říše zla-odkud už asi není návratu, tu byl velmi dobře nastíněn. Rouhání, zakázané touhy a vzrušení, upsání se Satanovi a jiné zlomyslnosti, jako dráždění a provokování starších frustrovaných mužů, svatokrádeže, bezdůvodné mučení a zabíjení ptáků, žhářství a nakonec i vraždy...Tohle nemohlo skončit dobře...Obě mladé dívky byli přinejmenším roztomilé, spíš než horor, tak drama (se sociálně kritickým podtextem, a kritizující zároveň i katolickou církev), ano finální scéna je vskutku dokonalá, nezapomenutelná a zároveň i dost znepokojující. Místy děsivé, dnes už spíše k pousmání, ale dobrý (odvážný a výstřední) film to určitě ve své době byl a stále ještě je. Vyzdvihl bych ještě nádhernou kameru, při které jsem měl občas pocit že sleduji nějaký dokumentární film. Film byl prý francouzskými kontrolními úřady cenzurován, ale divák ho mohl vidět na filmovém festivalu v Cannes v roce 1971. Na DVD film vyšel v roce 2006 u společnosti Mondo Macabro. ()
Horor nikoliv, spíš psychologické drama. Ale celkem dobré a s trefnou výpovědní hodnotou. Dvě náctileté kamarádky to v katolické škole nebaví, a tak si užívají prázdnin, při nichž naplno vypouštějí své démony. Spalují stohy slámy, vraždí kanárky a neustále provokují chlapy. Obě se pak strašně diví, že je většina z nich chce znásilnit. Samozřejmě dojde k nejhoršímu, a odtud už cesta zpátky nevede... Snímek plyne dost pomalu, diváka spíš dráždí, než napíná. Jenže já byl tentokrát asi netrpělivý, jelikož jsem se v půlce filmu přistihnul, jak začínám sondovat po "nákupu" dalšího filmu. Závěrečná recitace byla ale skvostná. ()
Mais ne nous délivrez pas du mal/Don't Deliver Us From Evil je film, ktorý v období svojho vzniku pôsobil oveľa viac šokujúco ako dnes. Režisér a autor scenára Joël Séria sa inšpiroval novozélandským prípadom, keď dve mladé dievčatá zavraždili matku jednej z nich a ktorý neskôr sfilmoval Peter Jackson; ten sa však v Heavenly Creatures viac sústredil na vzájomný vzťah dievčat. Séria do svojej snímky vložil skôr spoločenskú kritiku, zameral sa na katolícku cirkev, sociálne nerovnosti, odcudzenie a úpadok tradičných hodnôt. Postavy Anne a Lore a ich kamarátstvo sú poňaté pomerne povrchne, pozornosť je venovaná ich činnostiam, ktoré vyplývajú z nudy a pocitu nadradenosti bohatých detí. Snaha šokovať je zjavná už z obsadenia mladučko pôsobiacich herečiek (Jeanne Goupil a Catherine Wagener), ktoré sa vo svojich úlohách neštítia ničoho – zvádzania mužov, trápenia a zabíjania zvierat a nakoniec ani vraždy, hrali však tak dobre, že mi boli skutočne nesympatické, hlavne postava Anne. Zaujímavý je však fakt, že aj táto snaha o kontroverznosť má svoje hranice: Séria pokojne zobrazuje naturalistické scény takmer znásilnenia, ale homosexuálna tématika je pre neho tabu a odkazuje na ňu len slovne. Vo filme po celý čas znie jeden hudobný, takmer náboženský motív, ktorý zvýrazňuje skazenosť dievčat oproti ich mladému veku. Konečný pocit vo mne ešte musí dozrieť, ale toto odvážne dielo rozhodne má svoje kvality. ()
"Pod sukýnkou rohatý, Chytilová čumí... na tyhle dvě okatý. Jsou down, škodit umí." Dvě růžové broskvičky, které na nás zpod sukýnek vystrkuje samotný ďábel. Anne je jasná, v jejích očích to zlo i probleskuje, ale Lore? Tak sladká a nevinná? Tvářička andílka, ale své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen "maličko down". Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level. Od satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po zabití člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. Můj ty smutku, a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly jen v hloubi duše zoufalé a toužící po citu. A co že to vlastně bylo? Prý horor? Ani omylem. Že by sociální drama? Obžaloba šosácké a smrtelně nudné společnosti, všechna ta tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly, ukryté pod stolem při svatební hostině? Nebo jen režisérovo vyznání vlastní víry - krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Možná. Ať tak či tak, je to brutálně živočišná zábava. Radostná a svěží jako jízda na kole z kopce, bez šlapání, se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok. Kapky potu smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si ve finále zvolily cestu absolutní svobody a nechaly své city vzplanout. Obrazně i doslova... ()
Atraktivita tohto nenápadného snímku síce rokmi trochu vyprchala, v danej dobe bol určite šokujúci a odvážne kritický. Dotýka sa mnohých tém, či už naplno alebo okrajovo ( cirkev, sociálne nerovnosti, sexualita, násilie ) a všetko je to o to desivejšie, že spúšťačom sú dve nerozlučné kamarátky, ktoré sa rozhodli robiť zlo ( absencia ich motívu považujem za slabinu filmu ). Konanie dievčat je v rozpore s nežnou až romantickou hudbou, ale funguje to dokonale. Výhrady mám voči strihu, ktorý bol akosi odfláknutý. ()
Reklama