Vadí nevadí

Tak krásný, hravý, originální a zamilovaný příběh jsem dlouho neviděl. Byla místa, kde mě vysloveně poskočilo srdce štěstím, ale byla tam i místa, která mě u téhož orgánu zabolela, přesně jako v životě. Marion a Guillaume jsou užasní, člověk má chuť ty jejich osamocený dušičky co potřebujou ke štěstí jeden druhýho obejmout. A ta hudba, ta hudba, kdepak frantíci jsou pořád mistři originálních příběhů a Francie stodola plná filmařského talentu. (20.06.2015)

Romantickou komedií bych to moc nenazvala, spíš šíleným dramatem :-) Frantíci se rádi vyžívají ve "snovém" a "odlehčeném" podání děje viz. "Amélie z Montmartru", který se jednou osvědčil, ale teď už je to jen repetice, která nezaujme. Nápad je super - dětská hra, která je morbidně vyhrocená do krajnosti a táhne se od základní školy až do dospělého života a oba hrdinové nechtějí udělat ani krok stranou.. Guillaume Canet je snad jedinej pohlednej franzouz, kteýho znám (objevil se i v USA filmech - novější "Last Night" nebo stará dobrá "Pláž").. Marion Cotillard je vážně skvělej hereckej talent, kterej se jen tak nevidí - s každým filmem si jí užívám víc a víc :-) Námět super, herci dobří jen to chtělo možná víc rozpitvat, co se týče emocí a vzájemného vztahu - takhle to vyznělo spíš jako groteska :-) (30.09.2013)

Ze začátku je film spíše jakousi pohádkou, kde si jen hrají dvě malé děti, kouzelná atmosféra, prosluněné prostředí, úžasná kamera a (mě osobně) dechberoucí animované pasáže poutající svou jednoduchostí. Avšak jakmile skončí 1.kapitola, děti vyrostou a z celého filmu se výše uvedené věci naprosto vytratí, ztrácí tím to „teplo“, které film vyzdvihovalo někam výš než jen do průměrnosti, a snímek tak upadá. Zdánlivě nevinná dětská hra se stává stále agresivnější a brutálnější vůči protějšku a vše se noří až do ponurosti. Avšak jedno se tomuto filmu musí nechat- neuvěřitelně prapodivný konec, myslím, že šokuje téměř každého. (29.01.2004)

S týmto filmom mám trochu problém. Kreatívne pasáže sú magicky hravé, pútavé a nezabudnutelné...vlastne sa mi dosť páčia..Avšak to, čo sa na začiatku zdá byť niečim ako detskou hrou a rozprávkou sa časom pretaví do príbehu, kde hra naberá nesympatické kontúry...a je na hranici manipulácie a panovačnosti...a celé čaro sa úplne stráca a môj divácky záujem upadá....a je dokonca ťažké to dopozerať do konca....pokým ma znovu koniec úplne nezošokuje. Suma sumárum - niečo vadí, niečo nevadí... (03.03.2014)

Na tenhle film jsme se díval tak trochu z povinnosti. Doporučil mi ho můj filmový „bratr ve zbrani“ a guru v jedné osobě. Nakonec jsme se k němu dostal a překvapivě toho nelituji. :-) Není to vůbec špatné. Život obou hlavních hrdinů ovládla dětská hra, která jim nedá spát. Oba dva pohltila a prostoupila jejich realitou běžného života. Sami už neví, co je skutečné a co jen „hrané“ v jejich společném vztahu. Zejména scéna v restauraci byla v tomto ohledu opravdu krutá. Nakonec se ale vše v dobré obrátí, nebo ne? Podle mého mínění vyznívá závěr dost rozporuplně. Sice zničili oba dva hrdinové životy těch, kteří je milují a žijí s nimi, ale našli konečně cestu k sobě navzájem. Tohle pak bylo zřejmě naplnění jejich života, kdy už přestalo ostatní kole nich mít smysl. Byla to pravá láska? Pokud ano je dovoleno zradit svět a blízké pro to, co milujeme? Tento moment, na konci filmu v dešti před nemocnicí, kde se setkají oba páry, je pro mě ten nejsilnější okamžikem celého příběhu. Toto morální dilema je podle mě to nejzajímavější pro diváka. No jestli se to tak dá říct. :-) Doporučuji si případným zájemcům přečíst Evžena Oněgina, kde dochází k podobné situaci jako před nemocnicí. Podobný problém se zde řeší jiným způsobem. (27.01.2008)