Honza a tři zakleté princezny

U-ÁÁÁÁÁÁÁ. Stupidita nejvyššího stupně. Chudinky princezny se měly stát zdravotní sestřičkou, prodavačkou a zootechničkou. Děs a běs. Je to něco jako slabý odvar ze statečného kováře + co-kdo-vymyslí. Myslím tím ty zrádné kamarády (Honzu asi někdo postříkal slzným plynem, že si nevšiml, že to jsou ti tři)... (11.07.2008)

V té době ještě sympaťák Stropnický předvádí bravurní výkon v roli pohádkového Honzi. Vše začíná skvělou písničkou, která k mému nadšení zazní ještě dvakrát. Mrkvička má na druhou stranu ze své role krále spíše legraci. Viděl jsem to naposledy možná právě před třiceti lety, ale dodnes jsem si její úryvky pamatoval, třeba právě píseň, kdy Hozna doporučuje, které řemeslo by bylo pro jednotlivé princezny nejlepší. Máme tu zdravotní sestru, prodavačku a zootechničku - ta je nejkrásnější. (23.02.2015)

Stropnického rulézní přílet na scénu na měsíčku (!) s kolem dokola se třpytícími hvězdičkami (!!) na obloze, která je bez jediného mráčku (!!!), je už sám o sobě za dvě hvězdy. Pak jsou tu princezny škaredý jak cesta do práce, co zpívají falešně a o to víc nahlas a dranděj na kolečkovejch bruslích. To je tak cool, že je to za další hvězdu. No a u scény, kdy Honza poněkolikáté letí v beranici noční oblohou, až se černé pozadí chvěje a zpívá, že jde "s buchtou do světa" jsem už úplně dojatá. Takže nekritické čtyři hvězdy. To je totiž srdeční záležitost. (11.04.2016)

Líbí se mi pokus o nadhled a vtip, i ta myšlenka, že Honza vlastně má na zachraňování živnost. Pominu až přespříliš studiové pojetí s černým divadlem, které mi vždy lezlo na nervy. Ale ten scénář je fakt o ničem a pár vtipných špílců za dlouhou dobu prázdné slámy jej moc nepozvedne. Chtělo to rozhodně dotáhnout pořádně do konce. Písničky - některé lezou brzy na nervy, neb Stropnický moc zpívat neumí (na druhou stranu šaškování mu jde skvěle), a ta závěrečná ("Zootechničkou? Proč ne?") je tak absurdní, že má nakročeno do guilty pleasure. Kdyby takto s nadhledem a myšlenkou na nájemného Honzu pojal některý režisér na velkém plátně, se slušným scénářem, bylo by to dobré pokoukání. (23.02.2015)

Co si budeme vyprávět, pro tyhle kulisovky mám prostě slabost. Jenže tahle pohádka je vtipná, svižná, výchovná, roztomilá, herci umějí zpívat, takže skutečnost, že je scénář ke zpěvu nutí, není pro diváka utrpením, nemluvě o jednoduchých chytlavých melodiích a solidních textech. Pravda, když kachektický chcípák Honza zpívá o své skvělé kondičce a druzích bojových sportů, které má v malíku, směje se člověk i pokud je ještě pětiletý. Na druhou stranu, Martin Stropnický byl odjakživa můj velmi oblíbený pohádkový Honza. Na hlavách tří zakletých princezen kadeřník musel zavařit krepovačku, ty jejich účesy mi přišly jako kadeřnické peklo před lety a v tom pekle zůstaly dodnes. Zakleté princezny fajn, princeznu Dorinku jsem měla vždycky radši a Honza evidentně taky. (01.08.2015)