Maxipes Fík

Věnováno Azorovi...Když jsem byl malej, měl jsem taky psa, jako u nás na vesnici měli všichni mí spolužáci. Sice nedokázal dojít pro pivo a ani pak vypít sud piva na ex, a navíc to byl jen takovej voříšek, skoro bych řekl i podvraťáček. A taky občas sousedovi zakousl slepici nebo králíka, kterej ke své smůle zdrhnul z drátěné ohrádky, kde se měl poslušně pást. A navíc jsem po něm docela dlouho musel uklízet loužičky na linoleu (a záviděl jsem Áje, že její Fík dělá jenom kreslený). Ale stejně jsem měl toho svýho pejska moc rád. Jmenoval se Azor. A u večerníčku vždycky kňučel strachy, jestli nebudu mít toho Fíka radši :-) A pak chvíli vydržel poslouchat, nedělat loužičky a dávat pac... :-) (11.01.2013)

Stejně jako u mnohých dalších večerníčků jsem samozřejmě býval pravidelným divákem a všechny příhody si náležitě užíval. Nevím, jak by se mi to líbilo dnes, každopádně za dětství a výborný dabing Josefa Dvořáka si Fík zaslouží pět hvězd. Škoda jen, že i v tomto žánru je kvalita dnešních věcí je dost nízká. (21.02.2009)

Možná do toho tolik nevidím, přesto mým názorem je, že Maxipes Fík je i na dnešní poměry jeden z nejlepších animovaných pořadů. Krásně nakreslená klasika už oslovila (a doufám, že ještě osloví) mnoho generací, svou jednoduchostí a pestrostí. Dnešní česká škola večerníčků pomalu vymírá a ta nová má pohříchu málo práce a zřejmě taky nápadů, takže klasika novniky jasně poráží. A vsadím se, že i porážet bude, jelikož v současnosti je to s těmi novými (s odpuštěním) břečka... (25.11.2005)

Za lesem a rybníkem stála malá, divná tvrz - namluveni Pepíkem v ní Ája, na ní Maxiprs. Jedno krásné, letní ráno, byť jí ohnul nakřivo, zjebal ji na pruhovano. Fotřík dal mu na pivo. Pročež, páni šiditelé, odhoďme veškerý stud. Natrhněme Áju směle, papá za to dává sud. Hýk, hýk, hýk. Ano. Jsem mírně poškozený. A co jako!! (19.11.2013)

Maxipes Fík předvedl to, co mám na večerníčcích rád. Ukázal nám pohádku jako grotesku. Dělalo to později A je to..., Bob a Bobek a trochu i Mach a Šebestová. Maxipes Fík však byl v tomto průkopnickým večerníčkem, který tu byl.  Václav Bedřich byl zárukou toho, že ten večerníček dosáhne komičnosti, kterou si to zasluhuje. Pobaví se tak nejen dítě, ale dospělý. Dívám se na to odstupem a vidím tam věci a narážky, které jsem před tím ještě neviděl. A je to dobře... (03.04.2024)