Světloplachost

Ako by povedali náš kolaborantský premiér Robert so svojim prezidentským kandidátom podržtaškom Petrom, je to taký úplne normálny život a len sem-tam bombardovanie. Úplne normálny život v charkovskom metre počas niekoľkých týždňov, pričom sa spí priamo pod turniketmi, jedlo sa pripravuje na nich a oddychuje sa najpohodlnejšie priamo na koľajniciach pred odstavenou súpravou. Film je mixom hraného a dokumentárneho prístupu, ale to nevadí, neuberá mu to na autentickosti. Úvodná scéna akoby do filmu ani nepatrila, tak pozor, nevypnúť, ak sa niekomu nebude páčiť. Celý film nie je ladený tragicky ani pesimisticky, detské hry, bežné rozhovory, jednoducho život žijú tak, ako môžu. Na obveselenie jeden postarší ruský kovboj s gitarou a jeho predstavou o romantike s Rómeom a Júliou. (29.02.2024)

Ivana Ostrochovského som už skôr zaregistroval vďaka filmu Služobníci, ktorý považujem za jeden z najlepších slovenských filmov vôbec. Aj toto bol jeden z dôvodov prečo som uprednostil film dvojice Pekarčík a Ostrochovský Svetloplachosť na festivale pred výhercom tohtoročného Cannes Anatómia pádu a neľutujem to. Už len teraz aktuálna téma s akou sa tvorcovia rozhodil pracovať ma zaujala. Film bol krásne, decentne a hlavne realisticky natočený. Postava cowboja bola úžasná, hlavne, keď som sa o tejto osobe dozvedel viac v Q&A po filme. Len kombinácia dokumentu a hraného filmu ma miestami nechala v rozpakoch. Nakoniec sa jedna o veľmi vydarený slovenský koprodukčný film na aktuálnu a veľmi bolestivú tému. (Videné na MFF Cinematiku v Piešťanoch 2023) (25.09.2023)

Obsahovo hodnotím na päť hviezd, nakoľko sa bavíme o výsostne aktuálnej téme, ktorá nemá čo v 21. storočí robiť a kto si myslí opak, je blázon. Dve hviezdy však dávam za to až príliš patetické a artovo poňaté prevedenie. Očakával som trošku viac exaktnejších záberov, ktoré by vykresľovali dusivú atmosféru charkovského metra s dôrazom na priame dôsledky nezmyselnej vojny. 60 % (28.02.2024)

Dlouhý záběr před úvodními titulky mě sice málem od sledování tohoto dokumentu odradil, ale to by byla škoda. Atmosféra úkrytu v charkovském metru je vnímána skrze postavu dvanáctiletého kluka, který se sbližuje s o rok mladší dívkou. Válka je důvodem, proč nesmí ven na světlo, a vzdáleným duněním různě v průběhu filmu. Ale ani postavy jeho rodičů a mladší sestry nejsou opominuty. Malý portrét rodiny vytržené ze svého přirozeného prostředí. (28.02.2024)

Ani mě moc nepřekvapilo, že je Světloplachost oceňovaným dokumentem. Je vlastně jedno, jakým způsobem byl natočen. Samotným tématem byly ceny dané předem. Válka je špatná v každé době a je špatně, že i v 21. století, tisíckrát poučeni z historie se do nich pouštíme znovu a znovu. A vůbec nejhorší je, když ji musí prožívat děti. Samotný dokument nám chvilkově ukáže Ukrajinské ulice. Pak už následují záběry do metra. Krom pronikání různými místy, které postupně objevuje Niki, můžeme zaslechnout i různorodé příběhy lidí. Vzhledem k názvu filmu bych ale čekal pestřejší dokument. Chybí mi třeba informace o tom, jak to v tomto prostoru funguje prakticky. Jak obyvatelé shání jídlo, kde se koupou apod. Filmaři si vystačí s tím, že tu najdeme i improvizovanou lékařskou péči. Celkově snímek rozhodně přenáší tísnivou atmosféru daného prostoru. Vydržet v podzemí metra víc než týden by pro mě samotného bylo nepředstavitelné, kde jsou děti, které potřebují pořád něco dělat, jsou v pohybu, zajímají se. Ale za mě je to málo. Přímé důsledky války vidíme jen na lidech a třeba nápisech u jejich domů, případně uslyšíme, že někdo přišel o všechno, což si snad každý soudný člověk domyslí sám. Dokumentaristé zkrátka klouzali jen po povrchu a jakoby se báli jít pěkně do hloubky. (29.02.2024)