Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(více)Videa (1)
Recenze (172)
Harakiri u mě odstartovalo týden sraček, jak jsem si pro sebe pojmenoval tu hrůzu, která se mi děla šest dní po sobě (viz moje hodnocení 22. - 28.7.2016). Děj na půl hodiny rozmrdaný do 135 minut jenom proto, že bylo "potřeba" vysvětlit asi 114 odboček do minulosti (úplně k hovnu). Žebříček? No to mě kurva poser! 15% ()
ocenenia : MFF Cannes 1963 - Špeciálna cena poroty ◘◘◘◘ Vynikajúco podaný príbeh o tom, že aj samurajská česť je častokrát stavaná iba "na piesku", a že rozpor medzi hrdosťou a ľudskosťou tvorí častokrát tie najväčšie tragédie. Tak isto dosť veľký pluvanec do tváre tých, pre ktorých je samuraj automaticky stelesnením ušlachtilosti a cnosti, no Kobajaši ukazuje, že napriek dodržiavaniu princípov, vnútro každého človeka môže byť skazené, pokrytecké, a že aj samuraj (v podstate metafora "čestného človeka") častokrát kladie diplomaciu a vlastnú hrdosť nad princípy ľudskosti..... Film samotný sa pohybuje v troch rovinách - veľmi pomalej prítomnej rovine, kedy Nakadai rozpráva svoj príbeh (niektorých môže dôstojnosť a pomalosť podania nudiť), v sociálno-dramatickej historickej rovine, až nakoniec obe tieto roviny logicky ústia do úžasného akčného, veľmi sugestívneho finále.... A záver? ten bol tak trpký, že človeku zhorkne slina - na plátno prevedené klasické porekadlo, že "Dejiny píšu víťazi".... Skutočná pravda je prekrytá nánosom ľudskej pýchy, namyslenej ľahostajnosti, slabosti uznať si vlastné pochybenia, a najmä, snahou prekryť svoju úbohosť svojou fiktívnou "ctihodnosťou" ()
Dějově jednoduchá historka, leč až archetypální sociální síly a funkčně ozvláštněná sérií flashbacků. Vypiplané obrazové kompozice, požitkářsky zvolna gradovaný rytmus. Herectví Tatsuje Nakadaie žeru už od Lidského údělu a tady snad ještě o malounko víc. Závěrečný souboj nemá eleganci svého nepochybného dědice Kill Billa, ale ta těžkopádnost na mě působila sugestivně, realističtěji než obvyklé efektní balety s katanami. Celek rozhodně lze srovnávat s nejlepšími historickými Kurosawy a nevím, kdo má vlastně navrch. Kurosawa je velkolepější, Kobajaši jde víc pod kůži, na západního diváka úspěšně míří oba a já se přece nebudu tvářit, že jím nejsem. ()
Strhující snímek, který na pozadí příběhu několika róninů mistrně vystihuje rozdíl mezi opravdově čestným jednáním a používáním pojmu "cti" jako pouhé "povrchní ozdoby", za kterou se schová kdejaké svinstvo. Závěr filmu poukazuje i na rozpor mezi skutečným průběhem událostí a jejich oficiálním podáním. Ozdobou "Sepukku" jsou suverénní herecké výkony a Kobayashiho režie, která je zárukou mimořádné formální zdařilosti snímku. ()
IMDb žebříček mě přiměl k tomu, abych se seznámila s dalším klasikem japonské (a vlastně i světové) kinematografie. Sice snímky podobného ražení vůbec nevyhledávám a vesměs mě spíše nebaví, ale na Harakiri jsem se přesto docela těšila. Leč naděje zůstaly nenaplněny. Chvíli jsem uvažovala o vyšším hodnocení, musím uznat, že Kobayashi mi sednul více než Kurosawa, ale okamžiky, kdy se zdálo, že tohle bude skoro to pravé ořechové, se rázem vytratily. Harakiri v sobě obsahuje napětí, i když se v něm v podstatě nic neděje, ale ta pověstná jiskra tomu přece jen chybí. Pomalé tempo, rozvolněný děj, nuda a statičnost, to není nic pro mě. Ještě mě pár japonských klasik čeká, ale už teď se těším, až je budu mít za sebou... ()
Galerie (54)
Photo © The Criterion Collection
![Harakiri - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/483/160483949_823d76.jpg)
Zajímavosti (13)
- Tacuja Nakadai v rozhovore (2005) mimo iného potvrdil, že vyčerpávajúce boli aj celé dni natáčania v interiéroch a na kráľovskom dvore, kde muži museli kvôli vierohodnosti doby kľačať aj celý deň. Tým pádom sa telo správne nedokrvuje. (MikO_NR_1909)
- Divadelní herec Tacuja Nakadai (Hanshiro Tsugumo) a Rentaró Mikuni (Kageyu Saito), který hrál především ve starších japonských filmech, se během svých společných scén nemohli dohodnout, jakým způsobem na sebe budou mluvit. Nakadai na základě svých zkušeností z divadla mluvil hlasitě, zatímco Mikuni jemně. Dostávali se kvůli tomu do silných sporů. Režisér přerušil natáčení do doby než se dohodnou, což se po třech dnech podařilo. (liquido26)
- Klan, ktorý vo filme vystupuje, Ii (niekedy hláskovaný Iyi), vyprodukoval jednu z najdôležitejších a najkontroverznejších postáv modernej japonskej histórie: Tokugawa Shogunate, ktorý je známy podpisom Harrisovej zmluvy so Spojenými štátmi, umožňujúcej prístup do prístavov na obchodovanie americkými obchodníkmi a námorníkmi a extrateritorialita americkým občanom. (Bilkiz)
Reklama