Podivný pár

Chlapík, ktorý má niečo po štyridsiatke, čo sa volá Félix, a k tomu pomýšľa na samovraždu, lebo mu krachlo manželstvo. To je hlavná línia divadelného scenára, ktorá ho podsúva smerom ku kamarátovi, u ktorého nachádza trvalý/dočasný pobyt, pokiaľ sa nespamätá zo situácie, ktorá mu tak trochu skomplikovala existenciu. Hlavu si bude môcť zložiť vo vysoko položenom „apartmáne” u Oscara, ktorý čochvíľa oľutuje moment, keď si myslel, že koná dobro. Totiž, neurotický a chorobne poriadku, večne oddaný Ungar začne liezť majiteľovi bytu Madisonovi poriadne na nervy. A konfrontácia dvoch ľudí visí na vlásku, je na spadnutie, klope predo dvermi... Lemmon a Matthau sú očividne skvelo zohraní, a je radosť sa na nich oboch pozerať, lebo nikdy neviete, čo zase vyvedú, pretože jeden neznáša poriadok, a riadi sa heslom : „Poriadok je pre blbcov, inteligent zvládne chaos” , a druhý pre zmenu nenávidí neporiadok, že by aj ruku do ohňa položil, aby sa tak nikdy nestalo. Na návštevu prídu sestry - Angličanky, z vrchu, a Félix opäť popustí city a naplno sa rozplače, ako malé dieťa. Zo začiatku som si prišiel na svoje v takej melancholickej nálade, keď už hlavnú postavu nebaví žiť, našťastie chytá „druhý dych” a postaví sa na nohy, len sa prejavuje jeho negatívna povahová stránka, ktorá taktiež nie je cudzia Madisonovi. Je vidieť a poznať, že sa čerpalo od klasického “teáter“ , čo síce nie je úplne na škodu, ale scenáristicky, štruktúrne som nemal veľkého zdania, že sa niekde posúvam, všetko, skrátka, sa dalo tak nejak už dopredu očakávať, že sa rozpoloženie, podmienky vyhrotia. Film dobre funguje po celý čas, a to vďaka hereckému koncertu dvoch hlavných predstaviteľov, ale čo viem na isto, že by som si reprízu asi znovu nezopakoval. (07.04.2018)

Okénko do minulosti vždycky potěší, ty dva spoluhráče ve filmu i v životě si vždycky ráda poslechnu a okem prohlédnu. Byla to typická konverzačka s trefnými hláškami, gesty a mimickými perlami. Takhle si představuji ukázku souboje kočky s myší, manželské duety, přátelské pošťuchovačky - jak lze milovat a nenávidět zároveň. Nezávislý Oscar v roli seladona s vtipem a grácií válcoval vše kolem a nakonec převálcoval sám sebe. Hospodyňka Felix zahrál obsedantně kompulzivní úchylku bezchybně a jsem ráda, že nakonec z 12. patra skočit nemusel. Ono nucení talířků a tácků je mi totiž sakra povědomé...☺ (19.09.2011)

Překvapivě slabá komedie, za pozornost stojí po hodině nudy jen krátká - ovšem skvělá -sekvence, kdy přijdou na návštěvu dvě ženské - Walter Matthau je chvíli opět na vrcholku svého komediálního stylu (cca od 62 minuty filmu - těch asi 10 minut filmu považuji za jeden z nejlepších a nejvtipnějších extraktů mužského a ženského jednání!). Jinak mi přijde námět (dle divadelní hry) až trapný...Popravdě řečeno, nerozumím převažujícím oslavným komentářům. (29.10.2011)

S Podivným párem se to má podobně jako s filmem (ne seriálem!) MASH. Je kultovní, podle skvělé předlohy, ale velkému podílu své popularity vděčí úspěšnšjšímu seriálu, který vznikl podle filmu. Každopádně bez tohoto filmu by to nikdy nevzniklo a můžeme být rádi, že když ne seriál, tak aspoň film se k nám dostal. Je totiž naprosto skvělý. Tak například scéna, když Felix volá Oscarovi, aby nejedl párky... Neil Simon hru prý napsal podle zkušeností, když bydlel se svým bratrem, rovněž dramatikem, Dannym. V roce 1998 se Simon, Lemmon a Matthau rozhodli staré postavy oprášit ve Správné dvojce a nedopadlo to vůbec špatně. Ale na první díl to stejně nemá. U nás se v Podivném páru na jevišti objevili i Vlastimil Brodský s Josefem Bláhou. (19.05.2007)

Není to špatná komedie, ale je chvilkami na můj vkus "moc ukecaná", i když dialogy jsou vtipné. Jack Lemmon jako nesnesitelný milovník pořádku a uklízení, to nemá při společném soužití u svého kamaráda (Walter Matthau) vůbec jednoduché. Ten je na tom, ale v tomto případě jěště hůř, přichází o svou pohodu a ležérnost. (17.09.2011)