Bílá Zombie

Victor Halperin je ten kto prvýkrát priniesol na plátna kín zombie. Vychádzajúc zo Seabrookovej cesty po Haiti a divadelnou hrou Zombie spracoval látku na tú dobu dovtedy nevídanú. Živí mŕtvi, nekrofília a netradičné zobrazenie parafrázy na finančnú a pracovnú krízu, spravili z tohto kúsku skutočný kasový trhák (no vtedajšie pomery rozhodne). Aj napriek tomu, že White Zombie je deduškom zombie hororu jeho kvalitu, okrem tej historickej, neviem nejako moc doceniť. V nudnom tempe som čakal na koniec, ktorý to zabil happy-endom a trochu mi zničil dojem, ktorý som čakal, že vo mne film zanechá. Ale treba uznať, že Lugosiho uhrančivý pohľad má niečo do seba. (17.03.2011)

Páni. To je vám taková sračka (a že o tom je fšude nabláboleno tuny chvály) že jsem to měl 100chutí ihned vypnout. Démonický Béla Lugosi tu zde v podstatě předvádí svého Draculu, akorát v jiných kulisách. To si toho fakt nikdo nevšiml???? Smutné+trapné. Též dává smysl, že takový nabubřelec, jakým je bezesporu Rob Zombie, který se prý pojmenoval po tomto ´´filmu´´. (19.06.2017)

Kultovní horor s opravdu ďábelským Lugosim. Také bych měl výhrady k úplnému závěru filmu, který působí trochu hloupě... Totiž nevěřím, že by se zombie jedna za druhou vrhali do propasti jenom protože jim hrdina uhne. No nic s tím se musí u starých hororů počítat, jinak povedený film. A nejen to ostrovní prostředí mi podezřele připomínalo Fulciho Zombi II... (23.07.2006)

Mladí snoubenci Neil Parker a Madeline Shortová přijíždějí na pozvání do Západní Indie, přesněji na Haiti, za majitelem plantáží, Charlesem Beamontem, který jim slíbil uspořádání svatby. Jeho pohnutky jsou však daleko temnější, jelikož se sám, při náhodném setkání, do Madeline zamiloval. Již úvodní scéna nenechá diváka na pochybách, že mladý pár na ostrově štěstí nečeká. Jejich kočár musí zastavit, jelikož na cestě probíhá pohřeb. Proč? Domorodci se bojí lupičů mrtvol, a tak pohřbívají své blízké na veřejných místech, kde je uloupení těla obtížnější. Hned poté se setkají s tajemným mužem Murderem Legendrem (Bela Lugosi), kterému padne Madeleine rovněž do oka. Legendre vlastní mlýn na cukrovou třtinu, kde pro něj pracuje armáda nemrtvých, a majestátní hrad na skále u moře. Přesvědčí Beamonta, aby ho nechal z Madeleine udělat pomocí voodoo zombie, a tak s ní mohl zůstat navždy, jelikož ona je zamilována jen do Neila. Legendre má ovšem vlastní děsivý plán. Působivá černobílá kamera snímá temné exteriéry hřbitova a krajiny, ale i výtvarně nádherné gotické interiéry hradu. Zajímavou scénou je moment, kdy se zoufalý Neil opíjí a truchlí nad ztrátou manželky a hosté s tanečníky v restauraci jsou jen stíny. Zombie zde ještě nejsou krvelačnými zrůdami, ale výhodnou pracovní silou, co připomíná otrokářství. Jejich bezcennost ukazuje scéna pádu jednoho z nich do mlýna. Samotný příběh připomíná Tajemný hrad v Karpatech (J. Verne), ovšem zde se divák dočká šťastného konce. Na maskách a líčení se podílel Jack Pierce (Dracula 1931, Frankenstein 1931, Mumie 1932, Werevowolf of London 1935 aj). Démonický Lugosi se snaží ovládat všechny na plátně i diváky před ním svým uhrančivým pohledem. Klasický snímek dnes osloví především žánrové fanoušky, vyzdvihnout je ale třeba kromě příběhu i novátorskou kameru. (03.12.2018)

výtvarně skvostné, příkladně naivní a prototypické v celé řadě směrů. White Zombie bych především ale doporučil zhlédnout coby názornou ukázku, jak je vyprávění - tehdy velmi inovativního, zatímco zpětným pohledem velmi konvenčního - narativu podmíněno dobou a kontextem vzniku, především tedy postupnému přizpůsobování filmařů na nástup zvuku. White Zombie zvukovým filmem je, a přeci se v mnoha směrech více podobá snímkům předšlé éry. zatímco klasický hollywood záhy přesune tíži téměř vší narativní informace na dialog, White Zombie stále vypráví spíše obrazem a k tomu účelu koncipuje relativně důmyslné výtvarné pojetí akcentující střihovou skladbu, významotvorné prvky mizanscény a především expresivní výkony herců, pričemž vystupování Bely Lugosiho v jeho roli "mistra loutkáře" ovládajícího tlupu zombies je snad ještě démoničtější, než v jeho nejslavnějším Draculovi. v paměti diváků nejspíše utkví zejména záběry, v nichž hypnotizuje své oběti. podobně jako v roli Drákuly využívá hlavně křečovitých gest a uhrančivých pohledů. detaily očí, kdy zbytek tváře zakrývá maska, a ostře nasvícené oči díky tomu budí dojem zlověstné vnitřní záře, vyvolávají znepokojení dokonce i s dnenším odstupem. vedle toho patří zvláštní ocenění i stránce trikové, hlavně tedy působivému využití matte maleb pro záběry krajin a interiéru strašidelného hradu - nemít tak silný odpor k floskulím, byl bych v pokušení hovořit o "pastvě pro oči". s tím souvisí také na svou dobu nebývalá práce s hloubkou záběru. díky tomu všemu - a mimoto třeba také díky hudbě - jsem během sledování občas bezděky nabýval dojmu, že nesleduji ani tak archaický americký horor jako spíše ztracený klenot filmového expresionismu. (30.12.2017)