The House That Screamed
Režie:
Narciso Ibáñez SerradorScénář:
Narciso Ibáñez SerradorKamera:
Manuel BerenguerHudba:
Waldo de los RíosHrají:
Lilli Palmer, Cristina Galbó, John Moulder-Brown, Teresa Hurtado, Mary Maude, Víctor Israel, Maribel Martín, Paloma Pagés, Cándida Losada, Frank Braña (více)Obsahy(1)
Prísna madam Fourneau vedie dievčenskú internátnu školu, špecializujúcu sa na problémové dievčatá, pričom na udržanie poriadku častokrát používa drsné metódy a fyzické tresty. Niekoľkým študentkám nie sú tieto rázne spôsoby po vôli a zo zariadenia utečú. Riaditeľkina obľúbenkyňa Irene po čase zisťuje, že s údajnými útekmi nie je čosi v poriadku... (Karamanlis)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Nápad spojiť gotiku s giallom nie je zlý, bol som zvedavý čo z toho vznikne. Musím konštatovať, že moje očakávania sú prekonané, užil som si film so zaujímavým príbehom v príjemnej gotickej atmosfére ponurého kaštieľa a s giallo krimi motívom. Snáď jediné k dokonalosti mi tu chýbalo trošku viac erotiky, niektoré scény si to vyslovene žiadali, ale na druhú stranu zase v kontexte deja je pochopiteľné, že sa od niečoho takého upustilo. Tiež vraždy mohli by nápaditejšie a hlavne lepšie natočené. Inak veľká spokojnosť. 75/100 ()
Horrorovým 60.létům vládli Angličané, Italové a Španělé. Tohle je bohužel ukázka velmi průměrného dramatu z převýchovného ústavu pro padlé dívky. Každodenní rituály, práce ve skleníku, kuchyni, vyšívání, cvičení u tyče (ale ležaté), diktáty a sprchování ! v dlouhých košilích!. Ředitelka vypadá sice přísně, ale nakonec je z ní vyděšená ubožačka. Šikana (děvčata v ní leckdy překonají hochy), touha po sexu i po útěku pryč. No a pak pár neoriginálních vražd. Tři čtvrtiny filmu jsou taková Smyczkovo Housata, až v závěru se dostaví trocha atmosféry - bouře, mlha, pavučiny, temný dům. Pěkná kamera, hudba, herečky....dost málo na giallo (alespoň kdyby černé rukavice byly) a na horror, potažmo snad gotický už vůbec. I vraha nejspíš většina odhalí poměrně brzy...pro mne velké zklamání. ()
Smekám klobouk před režisérem Serradorem, jenž mě ohromil už bravurním WHO CAN KILL A CHILD?, a ani tentokrát nezklamal. La Residencia má v sobě prvky gialla, gotiky a malinko z haunted-house. Dívčí internátní škola je pořádně rozlehlá, v noci je zde spousta místností jako stvořených pro nějakou pěknou vraždičku. Na tu dojde pokaždé, když se nějaká z dívek rozhodne utéct. Není divu, vládne tu tvrdá disciplína a hlavně celibát. Ale aby bylo jasno, tady nejde o gore mordy, nýbrž o silnou atmosféru, která každou minutou přibývá na síle a intenzitě. Je neskutečné, jak znepokojivě muže působit obyčejné pletení a šití. Dva momenty jsou tu pak tolik silné a děsivé, že strachem zapomenete dýchat. Velice mě překvapil twist na začátku poslední třetiny, už dlouho nebyl ve filmu použit. Jen nebýt toho sáhodlouhého kecání studentek! Překvapivá pointa se nekonala, to jedině ve své době byla šokující. Ale to napětí... to se nedá popsat, to se musí vidět a prožít! ()
No nezbývá než hluboce smeknout a poklonit se před tímto geniálním skvostem!! Režisér Serrador totiž mistrně bere a komponuje to nejlepší jak z gotického hororu (atmosféra starého sídla, rušivé místy až děsivé zvuky, které podporuje vydatně déšť) tak i gialla (luxusně provedené a natočené vraždy, skvělou pointu či neznámou identitu vraha) a dýchá díky tomu Argentovi velice slušně na paty. Vážně nemám filmu co vytknout a jen vřele, ale opravdu vřele doporučuji tento zapomenutý klenot nejen všem žlutě postiženým jedincům! ()
Konec šedesátek, horor a lesbický podtón... zajímalo by mě, jestli to španělé okoukali od italů, nebo jestli na to přišli sami. Třeba je to tím teplotním pásmem. Podstatnější však je, že atmosféra je slušná a není to žádná kečupovitá amatéřina plná ochotníků. Zapamatovatelných scén je bohužel méně než alternativních názvů, ale finále je perfektní. Serradora ještě blíže prozkoumám. ()
Reklama