Purpurový vrch

Precízne naštylizovaná pecka, ktorá obsahuje všetky dobroty gotických hororov ako melodramatickú romancu, tieň minulosti, gotický kaštieľ, preexponované dialógy a herecké výkony a hlavne úžasnú atmosféru, kde tradičnú hmlu výnimočne nahrádza tehlovinou nasiakajúci sneh padajúci cez deravú strechu domu. Čo sa týka obsahu, nič prevratné to nie je, ale kto preboha čaká v roku 2015 originálny gotický horor? Toto je pocta, ktorá je chvalabohu minimálne post-moderná (už priezvisko Cushing je príliš) a maximálne tradičná. (22.12.2015)

Po dlouhé době (poprvé od Insidious) jsem se během filmu skutečně BÁL, což je zážitek, který má pro mne nevyčíslitelnou hodnotu a jehož se mi v posledních letech dostává zcela výhradně pouze díky počítačovým hrám. Del Torovým životním posláním by nemělo být nic jiného než natočit pokud možno co nejvíce Lovecraftových povídek, nejlépe jako štědrým rozpočtem oplývající seriál z dílny HBO. (01.02.2016)

Purpurová pohádka pro dospělé krvežíznivé romantiky, vzdáleně připomínající střihorukého holiče. Je to především úchvatná výprava, která vytahuje nad průměr jinak povšechně tuctový příběh, který ničím zrovna dvakrát nepřekvapí. Po herecké stránce skvěle zvoleno i zahráno. Žánrově spíše mysteriózní vztahový thriller na pomezí tří a čtyř hvězd, díky milé společnosti v kině a následné dokonalé čokozmrzlině ve Světozoru zaokrouhluji zážitek shora na 70%. (10.11.2015)

Na Crimson peak som sa tešil, keďže vlastne ani nepripadalo do úvahy, že by ma mohol sklamať, Guillermo del Toro mal pri takejto látke moju plnú dôveru a tú našťastie nesklamal. Keby som ale očakával štandardný horor, bol by som určite sklamaný, keďže po tejto stránke tu vlastne nie je o čo stáť. Atmosféra tu síce je, ale v odlišnom štýle, napätie mi prišlo zanedbateľné, samotní duchovia sú vizuálne zaujímaví a aj pomerne originálni, ale úplne neškodí, slúžia len ako občasná kulisa, takže sa z nich ani nedá pociťovať nejaký rešpekt a aj tých drsnejších momentov je minimum. Ale o štandardný horor sa tu ani nikto nesnažil, takže s tým nemám ani najmenší problém. Dejovo sa síce nejedná o nič originálne, ale aj tak mi to prišlo nadmieru zaujímavé a veľmi dobre zvládnuté, dokonca ešte tá prvá, pre potreby žánru menej dôležitá polovica si ma získala ešte o trochu viac. Je dramatickejšie ladená, rieši sa tu zaujímavá romantická línia, vzťah s otcom, vyrovnávanie sa s minulosťou a podobne. Ale aj následne je rozhodne na čo pozerať, nájdu sa tu viaceré tajomstvá a ich odhaľovanie, pričom ani v tomto nič výraznejšie neprekvapí, ale pozerá sa na to aj tak viac, než dobre. Poteší celé to gotické prevedenie, všetky dôležité postavy sú zaujímavé, rovnako aj vzťahy medzi nimi a navyše potešia kvalitné dialógy, vďaka ktorým si predsa len postavy obľúbim podstatne viac. A ešte k tomu, keď je tvorené takýmto obsadením, hlavne moja veľká obľúbenkyňa Mia Wasikowska, Tom Hiddleston, ale aj Jessica Chastain, ktorá sa mi síce pre takúto postavu nehodila, v iných filmoch mi prišla typovo lepšie obsadená, ale aj tak ma bavila. Guillermo del Toro tiež v ničom nesklamal, vizuálna stránka je prvotriedna, rovnako aj ten gotický štýl, k tomu pekné kostýmy a interiéry. Jedine ma trochu mrzí, že sa to viac neodohrávalo v exteriéroch, aby to bolo trochu pestrejšie, priestor tu na to bol, ale to je skôr len detail. A určite musím pochváliť aj rozhodnutie pre eRko, ktoré síce v tomto filme ani nebolo až tak využité, bez neho by to fungovalo prakticky rovnako, ale už len takéto rozhodnutie pre kinofilm v dnešnej dobe má u mňa veľký rešpekt. Takže ja som dosť spokojný, dostal som presne to, čo som od toho očakával a aj chcel, veľmi dobre zvládnuté hororovo ladené gotické fantasy. 76% (20.12.2015)

„Také mám nepříjemné zkušenosti s duchy! Když mi jednoho sychravého podzimního večera na panství Faggots Manor připravil skotský majordomus Anghnus ledvinkový puding s fazolkami dle receptu vévodkyně z Fartchesteru, usral jsem si tak, že z toho vyhaslo v krbu a v celém východním křídle se rozhýbaly závěsy.“ SHELLEY, Percy Bysshe. Óda větru západnímu – předmluva. Nikdy nepublikováno. *** S vědomím toho, jak temné erkové poetiky a mrazivé gotické imaginace byl pan Býkovský schopen ještě před sedmi lety, musí člověk potlačovat zvracení, pocit pohrdání a smutek nad dalším komercí Holého údu zkurveným talentem, který se po mangoidních homotransformerech začal utápět v prostoduchých duchařinách. A tak ve výtvarně perverzním, úchylně vybarvičkovaném viktoriánském sídle, kde se musí čurákovat se svícny, protože elektřinu natáhli jen do sklepa, a kde k tomu výtahu chyběly už jen jezdící schody a travelátor, po nichž by se všichni ti až žertovní bubudigianimáci mohli po nocích prohánět a strašit zvláštní školou povinné dementy, někomu dírou ve střeše scénáristicky kape na karbit. Nad ubohou, nudnou a vyčpělou zápletkou by možná tak před sto lety Dafné dy Muryjé samým napětím uhladila mastifa Šarlotky Bronteové, avšak soudobý divák akorát otráveně dosmaží Sájlenthil, představí si Mery Šely ve spodním prádle, načež mu z toho všeho povisne Ušer a jde znuděně spát. Svůj táhlý prd navíc náš mexický otyloň ještě vytunil dvěma nejhnusnějšími neherečkami současné bizáromatografie. Slečna Vašíkovská sice svým obvyklým unifikovaně zpruzeným výrazem „Mámoparnakundě“ do toho obludária alespoň trochu zapadne, ale Džesyka je jako vždy odpudivě tragická a brutálně nedává ani tu šílenou krávu, i když tady stačilo jen neuroticky přežvykovat jetel a sem tam kompulzivně zabučet. (11.12.2015)