Alfréd Veliký

Alfréd Veľký – najväčší z pomedzi všetkých anglosaských panovníkov. Z histórie vieme, že panovníci, ktorí sa v mladosti venovali aj knihám a nielen zábavkám, šermovaniu a hýreniu, to často dotiahli až na prídomok Veľký. Nie je tomu inak ani v tomto prípade. Alfréd viedol tak napínavý a dobrodružný život, že človek ani neverí, že by to zvládol prežiť len jeden človek (pritom zomrel relatívne mladý a z toho veľa času strávil v knihách medzi mníchmi). Jeden z historických filmov, o ktorom by som dopredu nepovedal, že ma tak poteší. A to aj napriek pár historickým nezrovnalostiam, ktoré sa tu vyskytli, vlastne ani neviem prečo, napadá ma len jeden dôvod a síce, že autori potrebovali dej prispôsobiť pre čo najširšie publikum a príbeh Alfréda Veľkého urobiť ešte viac atraktívnym. Našťastie sú to len také maličkosti. V prvom rade sa Alfréd s Ealhswith Gainas oženil už pred r. 871 – tým rokom film začína – a síce v r. 868. Dokonca v tom čase mali už aj syna. Tiež jeho manželka nebola dcéra kráľa Mercie (je predpoklad, že bola jeho vnučka). Čisto teoreticky odhliadnuc od ostatných politických a mocenských dôvodov, by samotné povolanie kňaza nebolo pre manželstvo prekážkou, keďže ešte vtedy neexistoval celibát. Vo filme nie raz zaznelo, že sa Alfréd nemôže ženiť, pretože chce byť kňazom. Samozrejme reálne dôvody boli pritom niekde úplne inde, sex v tom nehral žiadnu úlohu. Kňaz nemohol byť kráľom, nie manželom. Ďalej, v r. 871 sa odohralo viac bitiek s dánskymi nájazdníkmi, nielen jedna, ktorá tu bola ukázaná (mimochodom veľmi pekne technicky zvládnutá), čiže dočasné prímerie neprišlo tak ľahko a hneď. V r. 878 sa naozaj odohrala bitka pri Edingtone, ktorá bola v mnohých smeroch rozhodujúca, ale nie až tak ako vyznelo zo snímku, z ktorého mi prišlo, že akože Dánov definitívne vyhnali z krajiny. Pritom s nimi uzavreli len mier, ktorý vydržal až do r. 885. Nasledujúci rok potom ešte Dáni utrpeli niekoľko porážok aby potom konečne prišlo na podpis dohody a rozdelenie sfér vplyvu a hraníc (vznik Danelaw). Aj napriek týmto pár nezrovnalostiam hodnotím film veľmi vysoko, na svoju dobu je veľmi dobre výpravne zvládnutý, bitky majú napätie (dokonca sa držia aj dobovej taktiky, použitie antickej formácie...) a ako Alfréda si neviem predstaviť nikoho vhodnejšieho ako D. Hemmingsa. Mimochodom aj M. York zvládol svoju úlohu arogantného dánskeho vládcu mimoriadne presvedčivo, jedna z mála jeho negatívnych úloh a zároveň asi aj najlepšia. Na záver len toľko, porovnanie tohto filmu so Statočným srdcom je úplný nezmysel - iná filmová i historická doba, iná téma, iné filmové postupy, iný režisérsky prístup, iná pointa, iný význam.... U mňa veľká spokojnosť. 85/100 (02.12.2015)

Nudný historický film natočený v pochmurně temné nevýrazné barvě, takže se na to ani moc hezky nekouká. Hlavní hrdina, král Alfred, je necharismatický a nevýrazný týpek a celkově to na mě neudělalo žádný dojem. Snad jen bitvy byly docela hezky natočené, obzvláště záběry z vrchu ukazující strategické pohyby a formace armád. (21.05.2016)

Další historicky válečný film, který má v názvu jméno panovníka, který dokázal sjednotit Anglii a jediný dostal přídomek Veliký. Celý film se táhne různorodě, na svoji dobu se od toho také nedá čekat nic jiného. Je to spíše hlavně ukecané než bojovné, ale i toho si divák užije hlavně na konci celého filmu. Po historické události to rozhodně stojí za pozornost. Zdá se to být jako velkolepý film, leč není tomu tak a ani být nemůže. Možná bych v dnešní době Alfréda Velikého kvalitou přirovnal k Juliu Caesarovi. Jenže narozdíl on od něj byl nízkorozpočtový film. Tenhle zase prakticky na efekty nedá a vše zachraňují kostými a velkolepé boje, které za pozornost na svojí dobu rozhodně stojí. --- Chceš se stát bohem, ale nejsi ani člověk (20.08.2007)

Trochu rozvláčné historické drama. Uvítal bych, kdyby se film více zaměřil na Alfrédovu státnickou činnost místo aby vymýšlel nějaké manželské problémy a křížil ho s Robinem Hoodem. Bitvy na svou dobu celkem solidní, i když v první se příliš nepovedlo demonstrovat účinek Alfrédovy taktiky, v závěrečné mi zas vadil přístup "tedy, hnal ho celý lid!". Jinak David Hemmings mi na Alfréda přišel jako dobrý typ, ale herecky příliš nepřesvědčil. (a vůbec občasné snahy o "umělecké" pojetí filmu působily dost rozpačitě). Celkem příjemně nicméně překvapil Michael York v roli dánského vůdce, i když je fakt, že měl mnohem lehčí práci než Hemmings. (22.09.2018)

Ve své době to jistě musel být jeden z nejrealističtějších historických velkofilmů. Nedivil bych se, kdyby některé bitevní scény nebo plundrování země vojsky nebyly diskutovanější. Dneska sice při srovnání se Statečným srdcem a jinými naturalistickými výtvory pohoří, ale tehdy ve srovnání třeba se Spartakem, Dlouhými loděmi vikingů a podobnými musel notně v realističnosti vítězit. Co se týká příběhu, ano, občas je mírně řečeno zdlouhavý. A je to tak dobře. Všecko nemusí být šedesát procent násilí a čtyřicet procent sexu (případně naopak), jak si jednomu známýmu stěžoval po válce Elia Kazan. Alfréd je sice trochu nevyzpytatelná a občas nelogická postava, ale nejsme konec konců takovými my všichni? Jeho přerod z namyšleného sobce v inteligentního panovníka je celkem věrohodný. Jeho opak, impulzivní a vášnivý dánský vládce taky není úplně zavrženíhodná postava. Lpí sice na svých občas krutých pohanských tradicích, když bojuje tak se vším všudy i s plundrováním, ale vlastně je stejně inteligentní a odvážný. Co se týká věrohodnosti, tu myslím ani nikdo u americkýho historickýho velkofilmu z šedesátých let nečeká. a kdyby si odpustili konec, kdyby to skončilo těsně po válce, když Alfréd porazil Dána, nemusel bych se rozhodovat mezi třemi a čtyřmi. (27.06.2006)