Lidský úděl 1.: Čistá láska

Trilogie významného japonského režiséra, Masaki Kobajašiho, představuje pohled na okupaci Mandžuska Japonskem očima nově přiveleného supervizora Kajiho, jenž má dohlédnout na čínské zajatce v zajateckém táboře. Jeho ideály se však začnou rozcházet  s myšlením spolupracovníků, kteří také dohlíží na chod tábora a nastavování podmínek pro držené čínské horníky. Film Lidský úděl ve své první a druhé části ukazuje střet tři stran. Zajatců v počtu stovek, pár desítek japonských dohlížitelů a samotného Kajiho, který se snaží vycházet s oběmi strany.  Po příchodu Kajiho, spolu s manželkou Michiko, do Mandžuska začne být patrný rozpor mezi jeho vidinou zacházení s horníky a realitou táboru, do kterého přichází jako mladý a nezkušený pracovník. Již zavedené regule berou čínské horníky jako pracovní sílu, a nic více. Podobně jako u většiny zajateckých táborů za válečných let. Kaji, který se přijetím role supervizora úspěšně snažil vyhnout vojenské službě, kvůli své povaze se silným sociálním cítěním nezapadne do japonského kolektivu a v průběhu svého pobytu začne více inklinovat k čínským zajatcům. Toto chování má tvrdé důsledky. Jeho humanismus je tak podroben zkoušce, od pouhých myšlenek přechází k činu uvedeném v praxi. Po několikátém úspěšném pokusu čínských zajatců o útěk je tato snaha potlačena a sedm zajatců a zároveň neúspěšných uprchlíků míří na popravu a Kaji stojí před rozhodnutím. Zda vystavit riziku sám sebe a svou ženu, ale také zradit své životní hodnoty (které se značně odlišují od v té době fašistického Japonska), nebo se pokusit o záchranu sedmi uprchlíků. Jeho rozhodnutí nepomáhá ani manželka, ani představitelé čínských horníků. Jeho rozpolcenost se tak projevuje i na činu, kdy váhá i při samotném aktu popravy. Teprve, nebo již, po třech ke smrti odsouzených zajatcích se projeví Kajiho ideály humánního zacházení se všemi lidmi, jenž by měli být dodržovány i za časů války. Tento čin je však vykoupen vysokou cenou. Kaji je přesunut k vojenské službě, které se chtěl původně vyhnout. (24.10.2022)

Posuzovat torzo dech beroucí japonské filmové epopeje není snadné. Jako nejvhodnější postup se mi zdá být pokus o komentování jednotlivých dílů, které tvoří relativně samostatné celky tohoto jedinečného díla. Je zřejmé, že mimo proslaveného Kurosawy Japonci nemohou nemít další výrazné osobnosti; už velikost Kurosawovy osobnosti i závažnost jeho osobnostního vývoje naznačuje, že ve hře je celá filmová škola, která z euroamerických východisek hledá východiska svého vlastního autentického pohledu, vycházejícího z bohatých tradic japonské kultury. Kobajaši se jeví jako jakýsi výrazný protějšek Bondarčukova přístupu k historické filmové tvorbě. Zdá se, že jeho tvůrčí metoda je oproti Kurosavowu rukopisu více ovlivněna filmovými přístupy jejích vzorů. Buď jak buď, úvodní díl otevírající genezi osobnostního vývoje hlavního hrdiny a jeho životní družky, divácky uchvátí svou robustností a atraktivním dějem. Prochvívá totiž divákem jako vichr neskutečného okouzlení, vyvolává mrazení v zádech i slzy v očích. Jižní Mandžusko, území někdejšího čínského loutkového státu Mandžukuo, okupovaného od r. 1931 Japonskem, před něj staví otázku vztahů k podrobenému čínskému obyvatelstvu. Z hlasatele pragmatických postupů, zpomalujících následky otrocké práce v kovodolech, se postupně mění nejen jeho vztah k velkému asijskému národu, ale i k věrné manželce, jež jeho zvláště milou družkou. Život na sopce, mimo pozlátko velkých mandžuských měst spolu s prvky hrdinovy myšlenkové neodvislosti, přesvědčuje o upřímnosti jeho záměrů i zděšení z poměrů, do nichž se nečekaně dostal. Balanc mezi japonskými druhy a čínskými partnery je zatěžkávací složkou námětu. O tom, jak dosud žil, o jeho strachu ze sňatku, z vůle chovat se k slušně vystupujícím věznům, rovněž svědčí scény ze soukromí i z jednání s veliteli dolů. Oprávněný pocit, že se mu podařilo překonat příkoří žluťáckého rasismu sociálního i plemenného, uzavírá první díl této pozoruhodné filmové přehlídky témat i úzkých míst v Evropě tradičně opomíjeného zločineckého japonského fašismu. (11.05.2011)

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (01.04.2011)

Tacuja Nakadai vo formálne čistej a príbehovo komplexnej epopeji z čias druhej svetovej vojny a výrazného japonsko -čínského konfliktu sa pod taktovkou Masaki Kobajašiho stáva morálne čistým človekom v skazenom svete intríg a vrážd. Human Condition je úvahou o zachovaní ľudskosti v neľudských podmienkách a venuje sa rozvíjaniu ideí rovnoprávnosti medzi väzňami, láskou k žene a ku slobode a tiež túžbou po moci a pomste. Kobajaši dokázal vždy vytvoriť silný príbeh stojaci na jednej postave a v tomto tri a pol hodinovom epose dokazuje, že nielenže dokáže udržať tempo a nabalovať osudové momenty tak, aby film nenudil. Ale zároveň ukazuje, že má toho ešte veľa čo povedať. Tento 6-dielny epos prenesený do 3 celovečerných filmoch patrí k najvýraznejšej stope v celej Japonskej produkcií a tiež na poli vojnového filmu. Tie moc nemusím, ale v tomto prípade chcem vedieť čo si prehnitý systém pre hrdinu pripravil. Určite stojí za pozretie. (27.05.2015)

1. část - Nevím, jestli cesta, kterou hrdina ušel, musela získat dvě hodiny prostoru, deziluze z nemožnosti nastolit v zajateckém táboře férové podmínky ale určitě má něco do sebe. 75 % /// 2. část - Zde se jen dokončuje, co začala už jednička. Opět si nejsem jistý, nakolik byla nutná ta značná délka, jestli by se totéž nepodařilo vyjádřit na menším prostoru (viz Kubrickovy Stezky slávy), jinak jde ale o skvěle natočený a silný film. 80% (15.03.2013)