Plukovník Redl

Od Mefista se druhý díl volné trilogie zásadně odlišuje v tom, že zatímco minule hrdina proplouval systémem, aby dělal, co miluje - hrál divadlo -, Redl jako by visel ve vzduchoprázdnu a nic ho skutečně netěšilo. Snaží se přežívat a kariérně stoupat, aniž by mu výsledek jeho snahy dodával viditelný požitek, což je poměrně depresivní vyhlídka. Trochu mě mrzí, že nebylo využito žádné z dějových témat, ať už rozpad monarchie, nebo hrdinova (ne moc dobře) skrývaná homosexualita. Istvána zajímá pouze ústřední emoce nehledě na to, co ji způsobuje. (30.04.2013)

Zatímco aféra plukovníka Redla vzrušovala filmaře pravidelně už od 20. let - Oberst Redl. Der Spion, Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl, Oberst Redl - Spionage, Postlagernd Opernball - Die Affäre Redl - zdá se, že Szabóova verze je na dlouhá léta poslední. V posledních letech jako bychom ztratili zájem o léta monarchie. A přitom typických vzrušujících případů, jako je ten Alfreda Redla (1864-1913), jsou ta léta plná. Nicméně po té, co jsem se seznámila s celou volnou trilogií s Klausem Mariou Brandauerem (Mefisto, Plukovník Redl, Hanussen), nejsem jím nijak nadšena. Jako narcistní herec, homosexuální kariérista nebo jasnovidec vyniká stále týž hereckými přednostmi a jeho postavy zanikají v jeho sólových výkonech. (16.01.2012)

Dosti úmorná podívaná, řekl bych. Sledovat kariérní vzestup a pád jednoho c.k. oficíra na pozadí rozpadající se rakousko-uherské monarchie na prostoru téměř 2,5 hodinové stopáže bylo na můj vkus hodně vyčerpávající a příchod závěrečných titulků jsem uvítal skutečně s nezměrnou úlevou. Z celého toho světa stupidních uniforem a armádní subordinace mi bylo vždy akorát nevolno, a pokud už budu mít výjimečně chuť vidět něco z této doby, ochotně vždy upřednostním dvojdílnou filmovou adaptaci Haškova Švejka s R. Hrušínským v titulní roli. Tento film mě skutečně minul a výsledný dojem u mě nezachránil ani působivý konec, kdy jsem na malou chvíli zauvažoval, zda jednu hvězdu nepřihodit. Ale vinou té předchozí nudy prostě nemohu - navíc mi zde nesedlo několik záběrů, v nichž herci odříkávali své repliky s pohledem upřeným do kamery - osobně to považuji za rušivé, byť chápu, co to má v divákovi evokovat. (11.12.2012)

Film sám o sobě je výborný a neznat skutečný příběh postavy, dal bych ještě hvězdičku navíc. Tvůrci filmu se velmi snažili vykreslit Redla jako v zásadě kladného hrdinu, který se nechá semlít mašinérií prohnilého Rakouska-Uherska... Jak je vidět nejen v Čechách patří tento obraz habsburské monarchie k národnímu folklóru, ovšem právě proto mi tohle "kopání do mrtvoly" připadá poněkud laciné. Jistě, že lze film chápat jako alegorii moci obecně, ovšem z tohoto úhlu pohledu zase "Redl" nepřináší mnoho nového. Zajímavější je psychologické uchopení samotné postavy. Zde bohužel místy nacházíme poněkud nelogická či dosti nepřesvědčivá, byť skvěle zahraná místa. Rozhodnutí, natočit film právě tak, jak byl natočen je mimochodem o to podivnější, že reálný příběh poručíka Redla si o filmové zpracování doslova říká. Samo odhalení plukovníka Redla, prostředí tajných služeb (mimochodem, rakouská špionáž byla v té době jednou z nejlépe organizovaných a technicky vybavených taných služeb vůbec), téměř neuvěřitelný způsob, jakým se aféra dostala na veřejnost (tohle by si vážně nikdo nedokázal vymyslet), homosexuální outsiderství cílevědomého plukovníka, který za svou kariérou šel přes mrtvoly (to není řečnický obrat), zrada, v níž Redl vyměnil s Rusy vlastní prospěch (byl ke spolupráci pro Rusko pravděpodobně donucen vydíráním) za bezpečnost celé země (rozhodně není nadnesené tvrzení, že nebýt Redla, mohla první světová válka skutečně dopadnout zcela jinak). Samozřejmě by potom celý příběh ztratil své morální poselství, protože pokud skutečný život plukovníka Redla něco charakterizovalo, tak to byla neuvěřitelná malost. Žel až neuvěřitelně přesně jej charakterizuje citát: "kdo chce ze sebe udělat víc než je, udělá ze sebe většinou zrůdu" (Ch. Chaplin) (24.03.2009)

Zdĺhavá anabáza ambiciózneho dôstojníka. Dotiahol to vysoko, no mal za ušami. Čo presne za nimi mal, úzkostlivo tajil. Iní na to prišli a urobili no no no! Vďaka bubu a hrozbe prezradenia sa plukovník zosral a začal vyzrádzať prísne tajné vojenské plány. V spoločnosti plnej pokrytectva, ho čakal za túto zradu rovnako pokrytecky vykonaný trest. Skúmanie lákadiel moci a rôznorodosť zmien charakteru po jej reálnom nadobudnutí a vplyv spoločensko-politickej mašinérie na výkon mocenských privilégií, sa rozhodol maďarský režisér skúmať v ambicióznej trilógii. Na príklade troch povolaní: herec, vojak, mág. Druhá časť, Plukovník Redl, zameraná na vojaka, mohla byť fajn, nebyť nešťastného režisérskeho zámeru obsadiť do celej trilógie rovnakého herca do hlavnej úlohy. Klaus Maria Brandauer si totiž vždy ukradne film celý pre seba. Prispôsobí ho svojmu, nepochybne famóznemu a variabilnému výkonu. Až tak veľmi sa zmocní charakteru svojej postavy, až v tom zanikajú rozdiely a nuansy vplyvov moci, rôznosť charakterov hrdinov sa tak paradoxne, do istej miery stráca. V prospech hereckého víťaza, uchopiaceho opraty hereckej moci vo filmovej trilógii - pána Klausa Mariu Brandauera. (27.01.2021)