Malé životní etudy

Malé konvenční etudy.¬         Poznámka: Toto opoznámkování je zamýšleno jako podání vysvětlení k filmu, a proto je vhodné čísti je až po jeho shlédnutí v případě, že se divák nedobral vysvětlení vlastního.¬                 Konvenční život může býti vlastně docela hezký a šťastný: dítě se narodí, je očkováno, navštěvuje mateřskou, pak základní školu, po vyučení nebo vyšších školách přijme někde zaměstnání, po čase se ožení či vdá, přijdou děti, denní starosti, možná nějaká bokovka, starobní důchod a radost z vnoučat, při troše štěstí nenápadná sešlost a milosrdná smrt. Smysl života není hledán, a nebo se hledání zúží na občasné letmé úvahy a letmá povzdechnutí, jakže ten život utíká, neboť pro takové hledání není v běžném životě času a místa pro důležitější věci, souvisící s běžným chodem života. Má-li člověk štěstí, přežije i některou tu světovou, obohatí se víc než ostatní, aby tak svým dětem usnadnil vstup do života nemlich takového jako byl ten jejich, ovšem s iluzí, že život jeho dětí bude lepší. Ti hloubavější či hledavější najdou své místo v některé z církví, ti světštější a snažící se více se prosadit v některé politické straně případně nepolitickém uskupení, dalším bude stačit jejich zahrádka, v paneláku akvárium s rybičkami a palma, jiným jejich koníčky či záliby, dříve partička mariáše dnes dobrý televizní seriál.¬                 Citová vyprahlost a mravní vyprázdněnost Roberta-Jacka se vyvíjí z hluboce skrytého pocitu bezútěšnosti konvenčního života, jaký jedině, jak se mu zdá, je mu světem nabízen; a poněvadž nevidí alternativu, protože není schopen vydolovati ze světa, do nějž byl vržen, jiné východisko a opříti se o ně, bloudí ve svém existenciálním kruhu, jehož konec není ukázán. V posledku tak příběh spadá do škatulky filosofie existencialismu, která byla v módě nedávno před vznikem snímku.¬                 Příběh "Malých životních etud" má svého následovníka ve snímku "Indiánský posel" S. Penna z r. 1991. Oba příběhy, byť nejsou zcela o tomtéž, poukazují ke stejné věci a mají vlastně i stejný konec — "Indiánský posel" je však podán syrověji, krutěji, nemilosrdněji; jako by doba, uplynulá od "Malých životních etud", pokročila... (08.01.2018)

Prázdnotou proti prázdnotě. V popředí příběhu nevyrovnaný kretén, který utekl před životem snobského intelektuála, kterým být nemusel, do bahna s primitivními nálevníky a stane se jedním z nich. První půlka s IQ tykve byla téměř k nevydržení. K uzoufání protrahované potácení se od ničeho k svačinám na ropných polích se však naštěstí překulí do kontrastního střetu hodnot, kde jasně vítězí stabilita nad labilitou a dospělost nad infantilitou. Průser pro hlavního hrdinu a ne že bych mu to nepřál. Přes všechno ale realistická výpověď o bolesti, kterou taky znám. Ale jaký si to uděláš, takový to máš. Oskar za scénář chápu, podobných rádoby volnomyšlenkářských intelektuálů v roláku a s bolístkou na srdéčku, že to pořád není ono, bylo v porotě jistě mnoho. Za uvěřitelnou etudu mezi Catherine a Robertem, a samosebou i za Nicholsonův talent, ale nakonec silná trojka. Filmová Výzva 2015 od emma53 (12.12.2015)

Film potácajúci sa odnikadiaľ nikam - presne ako hlavný hrdina, nachádzajúci a opúšťajúci, tak ako sa mu v danej chvíli zachce. Niekoľko dialógov, podmanivá kamera a miestami nevyspytateľnosť ďalšieho smerovania deja vyplývajúca z charakteru pianistu-tuláka. Uvedené momenty povýšili celkový zážitok zo sledovania do ľahkého nadpriemeru. Rafelsonove diela, ktoré som mal možnosť vidieť charakterizuje zaujímavý, no režijne nedotiahnutý námet, kvalitní herci a pozoruhodná kamera. Ich režisér je Majster priemerného filmu. (29.12.2004)

Na některé filmy se člověk dívá proto, že je zajímá příběh, na některé se dívá proto, že chce vidět skvělý herecký výkon. V tomhle případě se rozhodně jedná o film, který vyniká hereckým výkonem Jacka Nicholsona. Dějově mě tak nezaujal, i když ono hledání svého místa na světě a jeho nenalezení je tématem rozhodně zajímavým. (20.07.2015)

Snímek má za mě, překvapivou hloubku. Kde hlavní hrdina navenek, toho moc neřeší, ale uvnitř to vře k jasnému výbuchu. Je si vědom svého života a přestože ví, že mu utíká skrz prsty, jakoby se ho bál pevněji uchopit. Herci co mají charisma, to mají samozřejmě lehčí, že z nich člověk nemůže spustit oči i když se nic neděje, ale tady v tomto vážném snímku se Nicholson mohl opřít o svůj nezaměnitelný styl. Já byl spokojený. (11.06.2023)