Střelba

Existenciální kafkovský western, mistrně stavěný na tísnivé atmosféře. Tajemstvím zahalená mladá žena uplatí dva zlatokopy, aby ji doprovodili do města Kinsley. Jenže postupem času se mužům nepodaří ani trochu poodhalit její tajemství, ani jak se jmenuje a o co jí jde. Naopak, k nejistotě se přidávají znepokojivé události a nakonec se na scéně objeví chladnokrevný zabiják, komplic ženy. Atmosféra houstne až do finále, k překvapivému, a rovněž tísnivému konci. Točeno v pouštích Utahu. Hellman je podle mne vynikající režisér, moc se mi líbila už jeho Jízda v bouři, která má též skvělou gradaci. Také zde vidíme herečku Millie Perkins s roztomilou tvářičkou a velkýma očima, zde kvůli realismu jízdy pouští nesměla mít více make-upu (což jí prý hodně vadilo). „Střelba“ z roku 1966 bývá uváděna jako první velká ukázka tzv. Acid-westernu. (28.10.2011)

Hned 14 aspoň trošku známějších westernů vzniklo v roce 1966. A mezi nimi tahle příšernost. Střelba je western o putování. Dva přátelé putují s nesnesitelnou ženskou a přidá se zlý pistolník. A putují a putují a putují, vedou mimoňské dialogy a za celý film se nedovíme kdo, co, proč a kam. Motivace neexistuje, příběh neexistuje, scény podivně (ne)navazují, je to příšerně laciné a příšerně zahrané a skončí to víceméně blbě. Odpad se těmto oldschool filmům snažím nedávat, ale tohle mělo sakra blízko a jediné plus je mladý (ovšem nijak zajímavý) Jack Nicholson. Režisér monster béček z 50 let by se neměl pouštět do westernů. (02.03.2022)

Špatenka. Ve filmu je ženská, která je od začátku až do konce na vyliskání. Celý film jsem si přál, aby ji někdo střelil nebo ji aspoň vysadili v poušti, kde by jí supové vyklovali vnitřnosti, až by dehydratovaná ležela v písku. Celkově film působí dost nezáživně a ničím zajímavá pouštní krajina se po chvíli přemění v monotonní nudu. Co naplat, že zde hraje Nicholson. Navíc je tento masterpiece zakončen jedním z historicky nejhorších konců westernu. Průměrný film na jedno podívání. Další projekci už bych se vyhl. (02.12.2014)

Hellmana primárne zaujíma atmosféra, rachot zbraní je symbolický, preto treba poznamenať, že názov snímky je zavádzajúci a slúži ako klam pre tradicionalistických westernových divákov, tempo je pomalé a hypnotické ako pražiace slnko, ktoré spaľuje krajinu vo filme a spaľuje i duše postáv, ktoré mieria priamo do srdca zatratenia. Výrazná dramatizácia sa nekoná, charakteristika postáv je optimálna vzhľadom na ich solitérske bytie. Warren Oates, nastupujúca hviezda blížiacich sa 70. rokov v diele svojho druhého dvorného režiséra (po Peckinpahovi), nemá čím sklamať, krásne arogantná Millie Perkins, ako ženský element, ktorý je začiatkom konca a enigmatický Nicholson a jeho miniatúra, z ktorej prebleskujú lúče neskoršieho hereckého génia. Iritujúcim faktorom je len Will Hutchins, zabudnutá westernová hviezdička zo seriálu Sugarfoot, ktorého postava naivného kovboja mala zostať iba na stránkach scenára, Hellmanov cynický opus by si pokojne vystačil i s trojicou postáv a hodnotenie by mohlo smerovať priamočiarejšie do osemdesiatkových sfér. (23.08.2012)

Jack nepřesvědčil, o to přesvědčivější byl Jacek (Jakub Macek) během lektorského úvodu k tomuto filmu. Hudebně a obrazově mi to dost připomínalo první Planetu opic, především pasáže, kdy kosmonauti putují neznámou krajinou, a pak samozřejmě ještě víc na konci před legendární pointou. Nesouhlasil jsem s lektorem jen v tom, že by postava, kterou ztvárnila Millie Perkins byla zbytečná nebo mě snad rozčilovala. Zhruba půlvteřinové vysvětlení na konci určitě neuspokojí každého, a vy si tak při spatření „The end“ řeknete: Sakra! Visions of light 2011, 10. listopadu. (11.11.2011)