Ratatouille

Jeden z úplně nejlepších animáků, co sem viděl, nejenže to je fakt originální, ale zároveň to je taková lehká nenucená zábava proložená několika nečekanýma a až skoro geniálně vtipnýma scénkama. Prostě postavu Remyho sem si fakt oblíbil, stejnětak i jeho přitroublýho, nenažranýho bratříčka Emileho, ostatně i další postavy si prostě oblíbíte, to prostě jinak nejde. Triky jsou opět na vynikající úrovni a mimika obličejů takřka dokonalá a skvěle výstižná, tomu fakt neni co vytknout, krom toho animace vody zase boduje. Co se týká příběhu, tak ten se sice nakonec přece jenom stočí, tam kam směřuje většina podobných animáku, ale je to udělaný s takovým citem, že to prostě nevadí a hlavně to neni zbytečně přitlačený ke zdi a nakonec se z toho moc pěkně vyklouzne a udělá geniální neklišovitý zakončení. A doknoce ani docela slušná délka tomu vůbec nepřekáží, příběh je prostě natolik promyšlenej, zábavnej a svižnej, že to uteče jako voda a ani si nestačíte všimnout, že už to skončilo. (20.10.2007)

„Welcome to Hell!“ V Paříži jich žije okolo osmi milionů, v Indii z nich připravují karbanátky, v Kalifornii o nich natočili rodinnou komedii. Jsou to krysy, jsou všude, přenášejí infekce, jejichž názvy je lepší neznat a množí se… jako krysy. Když pomineme zanedbatelnou skutečnost, že jimi asi budeme jednou sežráni zaživa, nic nám nebrání ve vychutnání dalšího chutného sousta ukuchtěného borci z Pixaru. Má smysl vypisovat zde všechny klady gurmánského příběhu o jednom krysákovi, o jeho komickém i dojemném dobrodružství s morálním ponaučením na konci? Je to ještě lepší než Příběh hraček, Nemo, Úžasňákovi nebo Auta. Je to opět proklatě originální a v mnoha emotivních scénách silnější než lecjaký hraný doják. A zaručeně dostanete chuť uvařit si něco dobrého, hodně dobrého, žádné šlichty. Takovéhle rozmazlování vlastních diváků by se lidem z Pixaru jednou mohlo vymstít. Do té doby – dobrou chuť! (A ne, že se spokojíte s jednou porcí.) :-) 95% Zajímavé komentáře: kleopatra, dzej dzej, Mahalik ,Weirdman, Phillo, Barak (27.11.2007)

Remy je velmi roztomilá krysa, která má neobvyklé chutě a výjimečný čich. Od prvního okamžiku si vás získá nejen svým vtipem, pohledem na jídlo, vkusem, ale také prakticky dokonalou animací, kterou se pánové z Pixaru posunuli zase o krok dopředu. Vše od jeho srsti, pohledu až po vodu a jídlo, které ve filmu divák uvidí je naprosto mistrovská přehlídka barev, nápadů a dokonalosti. Proto film jako celek zamrzí. Vše je tak krásně barevné, hezky udělané a roztomilé, až v tom chybí duše, která by nutila diváka vracet se k Remymu, jeho krysí rodině a sýru. Ani vtipných pasáží tu není tolik. Jde o povedený kousek, který je mixem všeho, co se Pixar za roky s animací naučil, se špetkou zvířátek, které by nikdo v kuchyni nechtěl, ale přesto bez třešničky na vrch, která by z Ratatouille udělala nezapomenutelnou výpravu do světa francouzské kuchyně. (29.03.2008)

pche "vařit může každý" on se pan Augusto Gusteau ještě nikdy nesetkal se mnou :-D sice jsem v počátečním stádiu seznamování se s kuchtěním, ale nedivila bych se, že bych byla schopná spálit i vodu :) proto by mě krysák Remy mohl dost štvát, že on má takový dar a já néé.. ale nestalo se tak! Opak je pravdou :) jak já bych chtěla mít takového kamaráda, který by mnou ovládal a já vařila tak "voňavá" jídla.. ano režisér Brad Bird nás zavedl do příběhu láhodného vaření, kde nám ukuchtil neobyčejné přátelství v kouzelné Paříži a já se budu ráda vracet jíst tu nadpozemskou specialitu, co mi číšník přinese :) P.S. Remy až jednou navštívím Paříž a věř, že navštím, čekej mě s hladovým žaludkem a hlavně s talířem plným ratatouillem. A jestli můžu poprosit, dej mi tam víc těch kopečků :) my Češi jsme nenažraný :-D (28.07.2009)

Nakonec i já jsem podlehnul příznivým referencím na onu vyhlášenou restauraci jménem Pixar a vyrazil jsem do jejich útrob rozhodnut posoudit kvalitu jejich proslulé kuchyně na vlastní chuťové buňky. Již interiér samotného podniku dával tušit, že jsem právě vstoupil do stravovacího zařízení, jemuž přísluší přívlastek luxusní. Pokrmy byly nošeny na zlatých mísách a víno se nalévalo do křišťálových pohárů. Na efekt dobré, mne však zajímalo především jídlo samotné. Když přede mne číšník položil talíř s malebně vypadající krmí, bylo mi hned jasné, že šéfkuchař své řemeslo ovládá na úrovni mistra a ani jeho kuchtíci v ničem nazaostávají. Leč možná místní kuchyni trochu chybí větší fantazie, větší kreativnost, či řekněme touha zkoušet něco nového. Dostalo se mi pokrmu umně připraveného a náramně chutného, avšak v principu jednoduchého a prostého. Mnohé mlsné jazýčky by mohly být i tak maximálně spokojeny, mé chuťové pohárky jsou však zhýčkanější. (26.12.2007)