Ratatouille

„Welcome to Hell!“ V Paříži jich žije okolo osmi milionů, v Indii z nich připravují karbanátky, v Kalifornii o nich natočili rodinnou komedii. Jsou to krysy, jsou všude, přenášejí infekce, jejichž názvy je lepší neznat a množí se… jako krysy. Když pomineme zanedbatelnou skutečnost, že jimi asi budeme jednou sežráni zaživa, nic nám nebrání ve vychutnání dalšího chutného sousta ukuchtěného borci z Pixaru. Má smysl vypisovat zde všechny klady gurmánského příběhu o jednom krysákovi, o jeho komickém i dojemném dobrodružství s morálním ponaučením na konci? Je to ještě lepší než Příběh hraček, Nemo, Úžasňákovi nebo Auta. Je to opět proklatě originální a v mnoha emotivních scénách silnější než lecjaký hraný doják. A zaručeně dostanete chuť uvařit si něco dobrého, hodně dobrého, žádné šlichty. Takovéhle rozmazlování vlastních diváků by se lidem z Pixaru jednou mohlo vymstít. Do té doby – dobrou chuť! (A ne, že se spokojíte s jednou porcí.) :-) 95% Zajímavé komentáře: kleopatra, dzej dzej, Mahalik ,Weirdman, Phillo, Barak (27.11.2007)

Klasický Pixar. Absolútne dokonalá 3D animácia a milión možných i nemožných obrazových detailov a nápadov sa tentokrát stretli s výbornou réžiou a tak i na animák relatívne dlhá stopáž nenudí. Čo však upúta pozornosť očí, neodvedie pozornosť mozgu od klasických neduhov pixarovskej (a vlastne i celej hollywoodskej) animovanej tvorby. Tými sú už klasicky schematické a ploché charaktery postáv, ťah na „rodinnú“ bránku tisíckrát otrepaným ponaučením o dôležitosti rodiny a priateľstva a príbeh jednoduchý, aby ho pochopilo i päťročné dieťa. Viem, že primárne zameranie „rodinného“ animáku je zaujať všetky generácie, otázka je, či pre päťhviezdičkový film a nepochopiteľné 117 miesto v TOP 200 mi stačí to, aby ma zaujal. Mne nie, ostatným naokolo ako vidím, asi áno .... 8/10 P.S. film veľmi ale naozaj veľmi podržala postava kritika čuramedána Antona Ega – jeho precitnutie v závere je úžasné, i keď trochu rozprávkové. (01.10.2007)

Díky moc jednomu nejmenovanému uživateli za doporučení Ratatouille, který považuji za můj křest animovaným filmem. Něco tak kouzelného, dojemného, roztomilého, nádherného, originálního..........a mohla bych ještě pokračovat, nejde hodnotit jinak než jasnou pětkou. Remyho jsem si zamilovala hned od začátku, jak jinak a brala bych ho domů v tu ránu. Všechno podkresleno bezvadným soundtrackem a pařížskou atmosférou, prostě to nemělo chybu. Od teď mám už nalíčeno na další doporučené animované filmy a doufám, že budu minimálně stejně spokojená. (08.09.2012)

Šel jsem do kina s vidinou nevšedního zážitku, jsem lehce zklamán, zvlášť po těch nadšených reakcích recenzentů (třeba všichni ze Cinemy dali sto.) Prostě z hlediska vtipného i dojemného u mě snímek zůstal na půl cesty, protože podobné emoce jsem zkrátka cítil u animáku od Pixaru, který se mi líbil nejvíc (Hledá se Nemo - 100%), i u toho, jenž na mě zapůsobil nejmíň (Život brouka - 70%.) (04.10.2007)

Nakonec i já jsem podlehnul příznivým referencím na onu vyhlášenou restauraci jménem Pixar a vyrazil jsem do jejich útrob rozhodnut posoudit kvalitu jejich proslulé kuchyně na vlastní chuťové buňky. Již interiér samotného podniku dával tušit, že jsem právě vstoupil do stravovacího zařízení, jemuž přísluší přívlastek luxusní. Pokrmy byly nošeny na zlatých mísách a víno se nalévalo do křišťálových pohárů. Na efekt dobré, mne však zajímalo především jídlo samotné. Když přede mne číšník položil talíř s malebně vypadající krmí, bylo mi hned jasné, že šéfkuchař své řemeslo ovládá na úrovni mistra a ani jeho kuchtíci v ničem nazaostávají. Leč možná místní kuchyni trochu chybí větší fantazie, větší kreativnost, či řekněme touha zkoušet něco nového. Dostalo se mi pokrmu umně připraveného a náramně chutného, avšak v principu jednoduchého a prostého. Mnohé mlsné jazýčky by mohly být i tak maximálně spokojeny, mé chuťové pohárky jsou však zhýčkanější. (26.12.2007)